Cestovní kanceláře - CK NEV-DAMA - RADYNACESTU.CZ

Zkušenosti cestovatelů (2)

• Dade_Marfi, 02.08.09, URL

  Zdravim, byl jsem pred nekolika lety na par pobytech s touto CK a musim rict, ze vse probehlo ukazkove a co bylo slibeno to bylo dodrzeno, takze bud je to tim, ze jsem mel jen pobyt pres tuto CK a dopravu vlastni, nebo se za tech par let CK tak moc zhorsila.

• I.Sec, 20.07.09, URL

  OTŘESNÁ ZKUŠENOST S JEDNÍM ZÁJEZDEM Zdůrazňovaná skutečnost, že letos přibude zájezdů last minute a podstatně zlevní jejich ceny, nás (jako i mnohé jiné) přiměla navzdory ekonomické krizi pořídit si taky jeden takový. Zvolili jsme si Rosolinu Mare v Itálii pod záštitou CK NEV DAMA. Autobus přijel do Frýdku-Místku 10. července a my nastoupili svůj prázdninový sen. A nenechali jsme si ho kazit ani vulgárními projevy obou řidičů, jejichž slovník se neobešel bez hodně častého „ty vole“ na adresu toho druhého, nebo „čuráku“ na adresu méně šikovných účastníků silničního provozu, což oba pronášeli docela hlasitě nehledě na skutečnost, že těsně za nimi seděli cestující s dětmi. Bývaly doby, kdy klienty někdo v autobuse přivítal, představil se a sdělil jim aspoň nejnutnější informace. Obvykle to býval průvodce, tak zvaný „pendl“, který se staral o jejich potřeby. Oba řidiči se omezili na hlasité zahulákání „dvacet minut pauza“ a to bylo všechno. Připadali jsme si skutečně jako na vojně. Ani tam totiž člověku neudělají kávu, ani tam nepustí film, aby cesta lépe a hlavně příjemněji utekla. Co se kávy týče, když jsem se ke konci cesty o ni odvážil požádat, zpražil mne řidič neochotným pohledem, aby mi po pěti minutách předal horkou tekutinu, která smrděla zatuchlinou. Když jsme vjeli do Olomouce přibrat další účastníky, zjistili řidiči, že „zapomněli“ na turisty v Přerově. Tak se milý autobus obrátil a vracel se do Přerova (co se ozývalo z úst obou řidičů se mi opakovat nechce). V Rosolině, kam jsme dorazili s určitým zpožděním, jsme zůstali trčet jako bezprizorní. Přijela delegátka na kole, ale místo aby nás přivítala, dobrých pět minut si vesele povídala venku s řidiči. Nikdo nebral na vědomí, že cestující požadovali informace, co se vlastně děje nebo bude dít. Autobus rozvážel turisty po jednotlivých destinacích, takže jsme se museli spoléhat sami na sebe. Akorát venku nám stačila delegátka stroze oznámit, že ona žádné informační schůzky dělat nebude, a jestli chceme něco vědět, máme si ji najít sami v její kanceláři ve vyhrazenou hodinu. Basta, finito. NEV DAMO, NEV DAMO…! Těšili jsme se na fakultativní výlety, které jste slibovali. Z těch několika mála (tuším čtyř nebo snad pěti možností) odpadly dva. Důvod? Prý nezájem účastníků. Upřesnil bych to: špatná nebo spíš nulová propagace paní delegátky. Ta, řekl bych, byla v Rosolině naprosto zbytečná, nic pro nás totiž neudělala. Ostatně těch mystifikací ze strany CK bylo víc – třeba údajná možnost výběru ze dvou večeří. Nic takového nebylo, zato stereotypní opakování navlas stejných snídaní po celou délku pobytu. S dojemnou vytrvalostí se opakovalo nevyměňování ubrusů (stopy včerejší večeře nás provázely denně při snídani). Nic netrvá věčně a tak nastal den návratu. Díky laxnosti delegátky nezbylo než se sami informovat, jak to bude s odjezdem. Verze číslo jedna: odjezd mezi šestou a osmou. (Přesné, že?) Verze číslo dvě: přišla sms, že odjezd už v šestnáct třicet. (Tolik štěstí, už tak brzo!) Platila však konečná verze číslo tři: autobus přijel po sedmé hodině večerní (kvůli nedostatku informací někteří ve vestibulu čekali už od jedenácti dopoledne). Kalvárie však neskončila: nejen že přijel stejný řidič, který nás do Rosoliny přivezl, ke všemu jsme se dozvěděli, že cestou do republiky budeme muset dvakrát přestupovat. Se všemi bágly! Poprvé v Bilione a podruhé v Brně. Díky změně řidičů lze říci, že cesta domů proběhla lépe, i když při finálním přestupu v Brně nevycházeli řidiči z překvapení, když po nich klienti chtěli, aby je zavezli do výchozích míst, kde cestu započali. Ke svému neskrývanému údivu slyšeli jména destinací: Přerov, Havířov, Frýdek-Místek. Nikdo nedělal kontrolu účasti ani při cestě tam ani při cestě zpátky. A tak naprostá nepřipravenost, neorganizovanost, jakož i velké štěstí, že se nikdo neztratil, se staly třešničkou na dortu. Jediným bonusem zpáteční cesty byla projekce filmu „Princezna ze mlejna“ a pak skutečnost, že jsme ji skoro celou prospali. A tak vlastně sám nevím, jestli to všechno nebyl jenom špatný sen. Ivan Sec

Přidejte svou zkušenost nebo názor