Galerie Uffizi ve Florencii: kdysi kanceláře, dnes nejslavnější obrazy světového malířství

Pojem Florencie si i laik spojí primárně s renesancí, rodem Medici a galerií Uffizi - jednou z nejslavnějších galerií výtvarného umění na světě. Čím se o své zvučné jméno zasloužila a jaké poklady se za jejími zdmi ukrývají? A co dalšího její místnosti pamatují? Přijměte pozvání do renesančního srdce Itálie, kde se mezi stovkami děl vyjímá Zrození Venuše či Primavera Sandra Botticelliho, Klanění tří králů Leonarda da Vinci nebo řada obrazů od Raffaela Santiho. A zároveň do míst, kde se naplňovala vizionářská představa Cosima I. Medicejského, že by všechny administrativní úřady panovnického rodu měly být pod jednou střechou. 

Galerie Uffizi představuje sbírku děl nejvyšší kvality, kterou shromaždili přislušníci rodu Medici a jejich pokračovatelé v lotrinsko-habsburské linii. Původní medicejská sbírka byla roku 1737 odkázána městu Florencie poslední členkou rodu Annou Marií Ludovicou s podmínkou, že díla nikdy nesmějí město opustit. 

Zároveň slavná galerie potvrzuje, že „kolébka renesance” Florencie se právem řadí k nejvýznamnějším metropolím umění na světě a je také jakousi vizitkou své domoviny. Florenťané totiž nemuseli nic vozit ze světa a při tvorbě sbírky si vystačili s tím, co měli doma v Toskánsku - malém regionu, který v dějinách kultury zanechal díla vysoké hodnoty. 

Botticelli, Raffael, Tizian, Leonardo da Vinci, Caravaggio… 

Zrození Venuše od Botticelliho

Galerie určená původně pro soukromé potěšení vládců Florencie a jejich hostů byla zpřístupněna veřejnosti ve 2. polovině 18. století. Původně shromažďovala různá umělecká díla. Postupem času ovšem v jejích výstavních síních a archivech zůstala především malířská díla, zejména ta spojená s pojmem italské renesance. Mnohé sbírky byly přesunuty to jiných florentských muzeí, jako třeba do nedalekého Bargella. 

Dvoupatrová budova současné galerie, nacházející se v samém centru města mezi Palazzo Vecchio a řekou Arno, ve svých více než padesáti místnostech ukrývá díla jako Zrození Venuše či Primavera od Sanra Botticelliho, Madonu s dlouhým krkem od Parmigianina, autoportrét a další díla od Raffaela, nedokončený obraz Klanění tří králů od Leonarda da Vinci či jeho Zvěstování, Caravaggiovu Hlavu Medúzy nebo Tizianovu Urbinskou Venuši. 

Kromě toho jsou v Uffizi k vidění gotické deskové malby ze samých počátků italské malířské tradice, jako například Madona v majestátu od Giotta. Zastoupna jsou díla z období objevování zákonitostí hmoty a prostoru, jako například dvojportrét Federico da Montefeltro a Battista Sforza od Piera della Francesca či díla od Masaccia. Návštěvníci si mohou prohlédnout madony Filippa Lippiho a jeho syna Filippina. 

A aby toho nebylo málo, v galerii Uffizi je k vidění i několik ukázek benátského a římského malířství a také barokní díla Rembrandta a Rubense či díla mistrů holandské krajinomalby. Kromě toho zdobí honosné sály asi čtyřicet děl antického a renesančního sochařství. Vše je doplněn exponáty z dočasných výstav nebo třeba sochou divočáka, na jehož kopii se pro štěstí sahá u lodžie nedalekého tržiště (Mercato Nuovo). 

Budova stavěná pro všechny úřady 

Prosklená chodba v Uffizi

Ke konci prohlídkové trasy se v současné galerii prochází místností, kde návštěvníky na první dojem překvapí absence vystavených obrazů. Místnost je prostě jiná - na ukázku zařízená tak, jak mohly být zařízeny kanceláře v medicejské době. 

Původně měl totiž palác postavený do tvaru písmene U sloužit jako kancelářská budova. Obratný státník (a také mecenáš umění) Cosimo I. Medicejský chtěl nastěhovat všechny složky své administrativy pod jednu střechu. Proto dal roku 1559 postavit palác, kam by se všechny úřady (uffici) vešly. Proto se vžil název Uffizi. 

Rozlehlý komplex budov navrhl Giorgio Vasari, po jeho smrti práce dokončili Alfonso Parigi a Bernardo Buontalenti. Palác jako by byl vrostlý do okolní zástavby. Nemá jediné hlavní průčelí, zato bylo vše postaveno funkčně. Vchody z přízemí arkádové chodby vedly přímo do jednotlivých oficií. Dnes tuto arkádovou chodbu zdobí (kromě front čekajících návštěvníků) sochy z 19. století, zpodobňující významné Toskánce. 

Spojovací chodbou vedoucí nad legendárním Mostem zlatníků, tzv. Vasariho koridorem, bylo možné dostat se do kancelářské budovy i z Palazzo Pitti, který Cosimo I. nechal rovněž nákladně přestavět. Kromě úřadů budova hostila dvorní divadlo a dílny mnoha řemeslníků, jako byli řezbáři, zlatníci či brusiči drahokamů. Údajně se zde provozovala i laboratoř na výrobu jedů a protijedů.  

Praktické informace - s čím počítat?  

Vystavená díla v Uffizi

Pokud by všech obrazů a umění bylo na návštěvníky moc, lze se osvěžit na střeše slavné otevřené galerie - Loggia dei Lanzi. Ta je totiž jakožto terasa přístupná ze druhého patra galerie. Medicejští z ní mohli sledovat ceremoniály a jiná shromáždění, probíhající na náměstí Piazza della Signoria, a měli odsud o všem výborný přehled. Osvěžit se zde lze nejen čerstvým vzduchem, ale i pochoutkami z místní galerijní kavárny. 

Samotná prohlídka galerie začíná ve druhém patře a pokračuje směrem dolů. Kolem hlavních chodeb, z jejichž oken lze shlížet na jakési nádvoří, vzniklé mezi dvěma křídly, se vchází do bočních místností, které jsou mezi sebou rovněž vzájemně propojeny. Východ se nachází na opačné straně budovy než vchod. Na základní zběžnou prohlídku si vyhraďte minimálně 2 hodiny času. 

V galerii je nutné chovat se ohleduplně, nehlučet a nedotýkat se vystavených děl. Platí zákaz jídla a pití mimo vyhrazená místa; batohy, deštníky a další rozměrnější předměty musejí být odloženy v šatně. Focení bez blesku a natáčení je povoleno, ovšem bez použití stativů, selfie tyčí apod. a záběry pak nesmějí být použity pro komerční využití. Při vstupu se prochází bezpečnostní kontrolou. Zavřeno je mj. každé pondělí a každou první neděli v měsíci se neplatí vstupné. 

Vstupenek se prodává jen omezený počet na určitý čas, čímž se zabraňuje přeplněnosti galerie i nežádoucím frontám pro ty, kteří si vstupenky zakoupili předem. Tito návštěvníci také vstupují do galerie jiným vchodem než ti, kteří zkoušejí štěstí a vstupenky si kupují až na místě. Rozhodně se tedy vyplatí pořídit si vstupenku s předstihem. 

Takto předem zakoupenou vstupenku je nutné vyzvednout v určený čas v pokladně, do níž se vchází tzv. Dveřmi proseb (Porta delle suppliche), navrženou Bernardem Buontalentim. Dodnes patrným otvorem vpravo vedle dveří mohli Florenťané vhazovat své žádosti a vzkazy určené vévodovi.