V loňském roce otevřeli v Barceloně novou vyhlídku, která rozhodně stojí za návštěvu. Ne, že by Barca měla málo vyhlídek, to jistě ne! Na tohle překrásné město můžete shlížet z kopců Montjüic nebo Tibidabo, z lanovek, z kostelních věží, ze střech domů mistra Gaudího, z terasy gotické katedrály svaté Eulálie, z věží monumentálního chrámu Sagrada Familia nebo z teras výškových hotelů, když máte to štěstí a jste ubytovaní v nějakém z těch, které se pyšní střešními terasami. Ale to, co nám nabízí mrakodrap Torre Glòries, je něco, co tu ještě nebylo.
Už jen budova sama o sobě je úchvatné dílo a symbol moderní Barcelony. Známý architekt Jean Nouvel se při navrhování tohoto mrakodrapu inspiroval zaoblenými tvary nedalekého pohoří Montserrat nebo věžemi již zmiňované katedrály Sagrada Familia od Antoni Gaudího. Při výstavbě byl kladen velký důraz také na udržitelnost a ekologii, nízkou energetickou spotřebu a inteligentní klimatizaci.
Se svými 144 metry je tento mrakodrap jednou z nejvyšších budov Barcelony a také jedním z jejích symbolů. Připomíná gejzír vyvěrající ze země, ale říká se mu také doutník, okurka nebo má i jiné lehce pikantní přezdívky.
Během dne mění barvu
Půdorys není kruhový, jak by se na první pohled zdálo, ale překvapivě oválný. Ve skutečnosti to jsou dva navzájem se nedotýkající ovály, jeden vepsaný do druhého, dva válce korunované kopulí ze skla a oceli. Plášť budovy se skládá ze dvou vrstev, jedna je z hliníkových plátů lakovaných v různých barevných odstínech a druhá je z průsvitných skleněných desek připomínajících vodní plášť.
Tyto komponenty mají různý sklon, a díky tomu mění budova během dne svou barvu, která nikdy není stejná. Největší kouzlo ale přichází po setmění, při každé příležitosti, kdy se v Barceloně něco slaví (a to je tady dost často), se budova rozzáří nejrůznějšími barvami, počítač umí vygenerovat neuvěřitelných 16 milionů barevných odstínů.
Z velké se stala slavnou
Mezi nebem, zemí a mořem. To je Barcelona.
A ještě perlička: původně se tento mrakodrap jmenoval Torre Agbar. Španělé a Katalánci milují přesmyčky a mnohosmysly a i tento název má několik výkladů. Jednak je slovo Agbar zkratkou názvu vodárenské společnosti Aigües de Barcelona, která byla původním vlastníkem tohoto objektu, jednak Agbar také v arabštině znamená velký.
Torre je španělsky věž, takže původní název byl vlastně v překladu „Velká věž“, přičemž kombinace španělštiny a arabštiny byla odkazem na španělsko-arabskou minulost. Když původní majitelé budovu prodali, změnil se název na Torre Glòries, což v katalánštině ve volném překladu znamená „Věž slávy“.
Čtení: Zájezdy do Barcelony – srovnání a doporučeníZačínáme. Vyhlídkou bez oken?
Nespěchejme, první zastávkou při návštěvě této supermoderní budovy je výstava nazvaná Hipermirador (Hypervyhlídka). Není to vyhlídka v pravém slova smyslu, je to spíš výstava, tvůrci ji nazývají „Vyhlídkou bez oken“.
Nachází se v suterénu tohoto mrakodrapu a nabízí velice zajímavý a neotřelý pohled na Barcelonu. Je to velmi moderně pojatý dynamický prostor s netradičními uměleckými instalacemi vytvořenými na základě sběru dat o Barceloně v reálném čase. Zní to krkolomně, ale je to zajímavá sonda do života této středomořské metropole.
Tepající Barcelona
Hipermirador představuje město jako tepající živý organismus, se svými rytmy a cykly, kde se potkávají lidé, ekosystémy, infrastruktury a technologie. Kombinuje se tu umění, hudba, technologie, vědecké poznatky a audiovizuální velkoformátové projekce. Některá z těchto „uměleckých děl“ se neustále mění, protože vycházejí z údajů sbíraných ve městě v reálném čase.
Můžete se například zaposlouchat do symfonie, která je tvořena z neustále se měnících zvuků Barcelony. Dozvíme se tu také spoustu zajímavých informací o tom, jak toto fascinující město funguje. Je to jako kaleidoskop, ve kterém se taví nejrůznější úhly pohledu na všechno, co nazýváme Barcelonou.
Ani se nestihnete bát!
Ale teď už vzhůru do oblak! Ještě než se tam dostaneme, prohlédneme si útroby této nevšední budovy při jízdě rychlovýtahem s proskleným stropem. Nic pro ty, kteří se bojí výšek. Ale žádný strach, je to fofr, než se stačíte začít bát, jste nahoře ve skleněné kopuli, která nám nabídne 360° vyhlídku na Barcelonu. Neskutečný zážitek. Dechberoucí podívaná. Ocitáme se na půl cesty mezi městem a nebem. Pod námi se rozprostírá celá Barcelona jako na dlani. Pohled, který vás prostě dostane!
Člověk a město jedno jsou
Ikonická Sagrada Familia se tyčí nad okolní zástavbou a my ji tu máme na dosah ruky.
Můžete chodit pořád dokola a kochat se nerušeným pohledem na všechny světové strany. Uvidíte odsud všechny památky a turistické atrakce, které Barca nabízí. Klidně si dejte ještě jedno kolo, to se neochodí! Ale celý koncept vlastně upozorňuje na to, že město není jen spleť ulic, křižovatek, budov a monumentů. Je to živý pulzující, neustále se měnící a vyvíjející se organismus. A my jsme jeho součástí a můžeme ovlivnit, jak bude vypadat jeho budoucnost.
Buďte jako Spiderman
A nakonec nás čeká ještě jedno malé překvapení… Vlastně velké. Nevím přesně, jak tuto atrakci popsat. Je to neuvěřitelná symbióza uměleckého díla, dětské prolézačky, observatoře a místa k setkávání. Že si to nedovedete představit? Chápu, ani já jsem nevěděla, do čeho jdu a co mi to vlastně v pokladně nabízí za atrakci. Expozice je nazvaná Cloud Cities Barcelona. Je to obří pavučina zavěšená pod nejvyšším bodem budovy, který je mimochodem otevřený a nabízí pohled na nebe nad Barcelonou.
Tímto 130 m³ velkým labyrintem budícím závratě můžete prolézat dle libosti, vrátit se do časů dětských her a popustit uzdu fantazie. Aktivní interakce stimulující naše smysly, tak o tomto díle hovoří jeho autor Tomás Saraceno. No, ono se to opravdu nedá dost dobře popsat, to se musí vidět a vyzkoušet na vlastní kůži! Berte to jako další tip pro vaši příští cestu do Barcelony. Bude se vám to líbit, věřte mi. A pokud máte děti, je návštěva této atraktivní budovy téměř povinná, budou určitě naprosto nadšené.
