Madeira se díky svým dramatickým útesům, bujaré květeně, zeleným údolím a jarním teplotám stala cestovatelským snem nejednoho dobrodruha. Na ostrově o rozloze pouhých 750 kilometrů čtverečních nabydete dojmu, že jste procestovali celý svět. Asi všichni jsme už někdy slyšeli o levádách nebo sladkém madeirském víně. Co dalšího ale o ostrově věčného jara víme?
1. Madeira není jen ostrov…
Objevte krásy ostrova Porto Santo
…ale také celé souostroví. Trvale osídlené ostrovy jsou dva – největší a nejprofláknutější Madeira a její „satelit“ Porto Santo. Doplňují je dvě malá souostroví Desertas (Pusté ostrovy) a Selvagens (Divoké ostrovy), která jsou ale vzhledem k nedostatku pitné vody a výskytu vzácných živočišných i rostlinných druhů (třeba jedovatého pavouka Hogna ingens nebo silně ohroženého tuleně středomořského) neobydlená a ke vstupu je zapotřebí speciální povolení.
Souostroví vulkanického původu leží zhruba 500 km od břehů Maroka a téměř 1000 km od Lisabonu. To člověka logicky přivádí k otázce: patří Madeira k Africe, nebo k Evropě? B) je správně – Madeira je autonomní oblastí Portugalska, a tak i součástí EU. Spolu s nedalekými Azorskými a Kanárskými ostrovy je to největší exotika, jakou lze v rámci Evropy okusit.
2. Slavný rodák
Snad nikoho neurazíme, když řekneme, že titul nejslavnějšího madeirského rodáka patří Cristianu Ronaldovi. Celé Portugalsko (a Madeiřané obzvlášť) na svou hvězdu nedá dopustit, a tak běda každému, kdo se jej odváží kritizovat. A pokud je váš favorit spíše Messi, jeho dres raději nechejte doma.
Fotbal je pro Portugalce zkrátka svatý, a tak není žádným překvapením, že si CR7 ve Funchalu (hlavním městě Madeiry) vysloužil své vlastní muzeum. Dokonce po něm bylo pojmenováno místní letiště, a to jen krátce poté, co Ronaldo oslavil třicátiny. Sluší se ale říct, že slavný fotbalista na své rodiště nezanevřel a štědře přispívá do místního rozpočtu.
Čtení: Zájezdy na Madeiru – srovnání a doporučení3. Krajky a výšivky hlavním průmyslem
Krajky a výšivky se stále těší oblibě
V textilním odvětví se můžete setkat s látkou madeira – lehkou, obvykle bavlněnou látkou s dírkovou výšivkou ve stejné barvě. Ta se v minulosti skutečně vyráběla na Madeiře. Kolem roku 1860 zde vyšívání dokonce bylo nejdůležitějším průmyslovým odvětvím a živilo se jím až 70 tisíc žen. Nejedná se ale o původní tradici, řemeslo sem přivezly až zámožné dámy z viktoriánské Anglie. Přesto jsou místní krajky a květinové výšivky mezi turisty stále velmi populární.
4. Živoucí fosilie Laurisilva
Správná atmosféra vavřínového lesa
Madeira se pyšní největším dochovaným vavřínovým lesem na světě. 20 milionů let stará Laurisilva (tj. vavřínový les) zaujímá asi 20 % rozlohy ostrova a po právu figuruje na seznamu UNESCO. Pralesům tohoto typu svědčí vyšší polohy s větším množstvím srážek a malými teplotními výkyvy v průběhu roku. Dříve pokrývaly velkou část evropského kontinentu, vzhledem ke změnám klimatu však postupně vymizely a dnes už jejich zbytky najdeme pouze v oblasti tzv. Makaronésie, konkrétně na Azorech, Madeiře a Kanárských ostrovech.
Pokroucené vavříny, obří kapradiny, cypřiše, vřesy a nejrůznější endemické rostliny vás zavedou na exkurzi do pravěku. Dinosaury tady sice nepotkáte, o podivuhodnou faunu ale nouze rozhodně není.
Právě vavřínové lesy propůjčily ostrovu (potažmo celému souostroví) své jméno. Když sem v roce 1419 poprvé dopluli portugalští mořeplavci, dřevem (portugalsky „madeira“) se to tady jenom hemžilo.
Čtení na podobné téma5 tipů na Madeiru průvodkyně Petry Bujokové: kompletní návod na to, jak si vychutnat dovolenou naplno!Přečíst
5. Ach to víno
Užijte si ochutnávku místního vína stejně jako naši cestovatelé
Madeirské víno je (stejně jako jeho kolega portské) tzv. fortifikované, což znamená, že se do něj přidává alkohol, nejčastěji brandy. Na rozdíl od portského ale dozrává při velmi vysokých teplotách, díky kterým získává lehce karamelovou chuť. Tento způsob výroby má kořeny v 17. století, kdy se víno při přepravě do Nového světa na sluníčku lehce „připékalo“.
Madeira se nejčastěji pije jako aperitiv nebo dezertní víno. Podmanila si nejednoho zámořského diplomata – mezi nimi třeba Thomase Jeffersona, který s ní v roce 1776 pronesl slavnostní přípitek při podpisu Deklarace nezávislosti.
6. Když slavit, tak pořádně!
Květinový festival v ulicích Funchalu
Madeira je tak trochu ráj na Zemi. Madeiřané to moc dobře vědí a života si zde užívají plnými doušky. Bez nadsázky lze říci, že každý východ i západ slunce je pro ně malou oslavou. (TIP: Romantické výhledy se naskýtají například z vrcholů Pico do Arieiro, Pico Ruivo, nebo Bica da Cana.)
A teď si teprve představte to tóčo, když dojde na opravdové svátky. Třeba takový Nový rok ve Funchalu doprovází jeden z největších ohňostrojů na světě. V letech 2006 a 2010 se dokonce zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Na to, že ostrovy trvale obývá zhruba čtvrt milionu obyvatel, je to velmi slušný výkon.
V únoru celou Madeiru pohltí karnevalové šílenství. Místní karneval by si v ničem nezadal s tím v Riu de Janeiru. Ulice zaplní průvody žen i mužů v třpytivých kostýmech, které více odhalují, než zahalují, a všichni se spokojeně vlní v rytmech samby.
Raritou jsou pak Květinové slavnosti, kterými Madeiřané vítají jaro. Centrum Funchalu zdobí květinové koberce, které městu dodávají šmrnc a omamnou vůni. Zlatým hřebem a skutečným zážitkem je barevný průvod Cortejo Alegórico da Flor.
7. První ukulele
Ukulele je zcela typický havajský hudební nástroj. Ve skutečnosti jde ale o zdařilou adaptaci malých strunných nástrojů cavaquinho a rajão, které na Havaj na konci 19. století dovezli madeirští přistěhovalci.
8. Přes 2000 km levád
Procházka kolem levády je super
Taky se občas dostanete do situace, kdy byste nejraději „chodili kanálama“? Na Madeiře se vám to může snadno splnit. Celý ostrov je totiž protkaný zavlažovacími kanály, tzv. levádami. Budovány byly od 16. století až do 40. let minulého století. Původně přiváděly vodu z hor do sušších oblastí, později byly využívány jako hydroelektrárny.
Za více než 400 let vzniklo přes 2000 kilometrů umělých vodních toků, podél nichž dnes vedou turistické trasy, které vás zavedou i do těch nejskrytějších míst. Přestože cestičky musí mít vzhledem k odtoku vody určitý sklon, většina z nich vede téměř po rovince a vytváří tak příjemné podmínky pro objevování zdejší přírody.
Aby levády mohly překlenout určité pasáže, bylo potřeba do skal vyhloubit síť tunelů. Tunely dnes dosahují celkové délky zhruba 40 km a pro ty, kteří se rozhodnou prozkoumat Madeiru po svých, jsou dalším zpestřením trasy. Jen pozor – nejsou osvětlené a často se v nich drží voda.
9. Lanovky, které nikam nevedou
Malá terasovitá políčka na úpatí útesu
Během svých toulek si můžete všimnout lanovek, které zdánlivě nikam nevedou. Zdání však klame, protože spojují cestu s tzv. fajãs, malými terasovitými políčky na úpatí útesů, na nichž se pěstuje ovoce a zelenina. Půda na Madeiře je totiž natolik úrodná, že se vyplatí využít každý kousek země.
Zemědělci se do těchto míst dříve dostávali jen velmi obtížně – buď na lodi, nebo po nebezpečně strmých schodech. Výstavba lanovek jim tak umožnila zefektivnit práci. Některými lanovkami se dokonce můžete sami svézt, výhledy rozhodně stojí za to.
10. Hrobka posledního českého krále
Kostel Nossa Senhora do Monte ve Funchalu
Na Madeiře jsou patrné také stopy naší historie. Ve vyhnanství zde v roce 1922 zemřel poslední rakousko-uherský císař Karel I., který byl jako Karel III. zároveň posledním českým králem. Kovová rakev blahořečeného panovníka, který na trůn usedl nečekaně a jen na velmi krátkou dobu, je vystavena v kostele Nossa Senhora do Monte ve Funchalu.
