Průvodkyně Lenka Rašková ráda objevuje svět pěšky.
Ráda chodím. Kdo už se mnou na nějakém zájezdě byl, ví, že se vždy do programu snažím vpašovat nějaké pěší putování. A nejinak je to i s Extremadurou.
Tuhle část Španěl jsem chtěla poznat důkladně, a tak jsem si ji prošla celou pěšky po Vía de la Plata, bývalé římské silnici a nyní jedné z poutních tras do Santiaga. Bude pro mě navždy srdcovka, protože jsem ji zažila „na vlastní nohy“ stejně jako kdysi první římští legionáři.
Stopy hispánské minulosti jsou po cestě přes Extremaduru navlečené jako perličky a nejkrásnější perlou je město Mérida, kde je úžasných památek snad skoro jako v Římě samotném, jen bez těch davů. A srdcovka v té srdcovce, to je most přes řeku Guadianu.
Takhle jsem si své seznámení s Méridou zapsala:
„Odbíjí poledne, slunko si právě probojovalo svou cestu z ranních mlh a mraků a posvítilo reflektorem na hladinu řeky. A tam to je: 792 metrů světla, 60 oblouků a ještě jednou tolik ve vodě. Mířím na předěl mezi dvěma světy, přes ochozené podrážky mě tlačí koberec kluzkých oblázků. Vstupuji do města jako Cézar, slyším šepot dvaceti staletí. Dech dějin voní chlebem a olivami. Něco praská – to se právě lámou letopočty.“
