RADANA CESTUJE: Tajně ztroskotat v moři

Autor: Radana, Radynacestu.cz | Vydáno: 24. 5. 2022 | Přečteno: 131x
Téma: Plavba

Jako malou holku mě vzal táta do Jugoslávie. Jeli jsme bez cestovky, na vlastní pěst – táta byl vždycky dobrodruh. Často mi na našich výletech říkával: „Tohle se nesmí dovědět máma!“ Mě jeho bláznivé nápady strašně bavily, takže jsem nechápala, proč by nesměla, ale slovo jsem dala a dodržela ho. Už proto, že nakonec vlastně nebylo o čem vyprávět...

Malá Radanka prožívá velké dobrodružství :)Malá Radanka prožívá velké dobrodružství :)

Jednoho slunného odpoledne přišel táta s tím, že se vydáme na ostrov. Ukázal rukou do dáli, za obzor. Přesto, že jsme neměli moc peněz, vymyslel to. Domluvil nám svezení se s Němci, kteří tam mají právě namířeno. Nalodili jsme se s nimi do motorového člunu. Bylo nás v něm docela dost, ale o to větší švanda to byla.

Než došel benzín. Zůstali jsme se houpat na vlnách daleko od pobřeží i od ostrova. Námořník si vždycky ví rady, napadlo mě, když kapitán vystřelil první světlici. Netrvalo dlouho a jugoslávský trajekt, jenž plul v dáli, to začal stáčet k nám.

„HURÁ! JSME ZACHRÁNĚNI!“ jásala jsem.

Čím víc se k nám záchranná mise blížila, tím se trajekt zdál větší. Obrovský. A těch aut, co veze! Vlny naším malým člunem zběsile houpaly, tak tak jsme se v něm udrželi. A pak to přišlo.

Dorazili nás – pardon, k nám, a hodili nám lano. Úměrně velké jejich kolosu, takže si představte tloušťku tak dvě stě let starého dubu… Nebylo ho kam uvázat. Tu situaci si vybavuji dodnes. Ale jak nás dostali k sobě na palubu a kdo se nakonec postaral o náš (teď už zanedbatelně prťavý) člunek, to si bohužel nevzpomínám. Aspoň jsem to nemohla vykládat mamince…

Rada na cestu je:

Naděje na dobrodružství na cestách stoupá: Jde-li o neplánovanou akci, jste-li odkázáni na výbavu a zkušenosti třetí osoby a nesmí o tom vědět máma :)


Další historky     Zobrazit zájezdy



Inspirujte se na našem Instagramu:

Přihlašte se do Newsletteru a cestujte výhodně!

Katalog 2022