Zájezdy pro cestovatele

Ptejte se nás +420 608 261 719 Po – Čt: 8:30 – 17:00, Pá: 8:30 – 16:00

FOTOREPORTÁŽ: Svatojakubská cesta Markéty Petrlíkové

Autor: Markéta Petrlíková, Radynacestu.cz | Vydáno: 3. 8. 2023 | Přečteno: 998x
Téma: Fotoreportáž, Španělsko

Jaké bylo putování průvodkyně Markéty Petrlíkové do Santiaga? Která další města prošla se skupinou našich cestovatelů po mušlové trase a jaké příběhy si přivezli? Dozvíte se v reportáži psané poutnicí po španělských barech a ulicích. Na příští Svatojakubskou cestu se můžete vydat s Markétou a prožít vše na vlastní kůži!

Že v nápisu chybí jedno písmeno? Nikoli, tohle město se v baskičtině jmenuje BilboŽe v nápisu chybí jedno písmeno? Nikoli, tohle město se v baskičtině jmenuje Bilbo

Den první: Bilbao

Zase jsem v Bilbau a zase je to jiné. Jezdím pořád na stejná místa, ale pokaždé je to jiný příběh. Každá cesta je originál. Kulisy zůstávají, ale aktéři a příběhy se mění. Tentokrát nám cestu zkřížila slavná Tour de France. Zítra odsud startuje, ale už teď tím město doslova žije!

Místní dezert v barvě slavných závodůMístní dezert v barvě slavných závodů

Panel na nábřeží odpočítává dny (teď už spíš hodiny a minuty) do začátku slavného cyklistického závodu a cukrárny nabízejí typický místní dezert Carolina s baskickou vlajkou. Někde ho mají celý ve žluté – v barvě Tour de France.

Z Bilbaa do BilbaaZ Bilbaa do Bilbaa

Na snímku je vtipná reklama od sponzora akce, aplikace Waze. Volný překlad: „Z Bilbaa do Bilbaa 182 km? No to si děláš srandu?“ Reklama odkazuje na první etapu, která se jede 1. července, začíná i končí v Bilbau a měří 182 km. Upoutávky na Tour de France jsou doslova na každém rohu. Na nábřeží nás zastavila děvčata a doslova nám vnutila suvenýry – klíčenky s bicyklem. Milá pozornost od pořadatelů a pro nás to bude vzpomínka, že jsme byli u toho. I krásná budova provinční rady je ověšená plakáty, aby nikomu neuniklo, že letos má Bilbao tu čest zahajovat slavný závod!

Slavný Puppy ve slavnostním hávuSlavný Puppy ve slavnostním hávu

Bude se startovat před Guggenheimovým muzeem. Už je tu vše připraveno. I nejznámější pes z Bilbaa – slavný Puppy je oděn ve slavnostním hávu. Letos si na květinové výzdobě dali obzvlášť záležet. A protože je Bilbao i gastronomickou metropolí, přizpůsobili tu cyklistickému závodu i menu v některých restauracích. Tady si třeba objednáte obyčejnou tortillu a oni vám donesou Tourtillu.

Symboly těchto dnůSymboly těchto dnů

Čtyři symboly pohromadě: ikonický místní most Zubizuri od slavného valencijského architekta Santiaga Calatravy, červeno-bílo-zelená baskická vlajka a kombinovaná vlajka se žlutou částí odkazující na Tour a bílá část s červenými puntíky, to je symbol Bilbaa.

Den druhý: Burgos

Svatojakubská mušle kam se podíváš. Na každém kroku narážíme na symboly Svatojakubské cestySvatojakubská mušle kam se podíváš. Na každém kroku narážíme na symboly Svatojakubské cesty

Z Bilbaa pokračujeme v našem putování po Svatojakubské cestě. Není to pouť, je to cesta za zážitky. Někteří to dokonce pojali jako přípravku, aby to okoukli, a příště se vydají na tu pravou pouť. Dnes nás čeká Burgos, kde se zrovna slaví místní slavnosti, takže o zážitky není nouze.

V barech teď leda na stojákaV barech teď leda na stojáka

Neztrácíme čas a hned jsme vyrazili do víru nočního života. V centru to žije! Schody před katedrálou jsou obsazené do posledního místečka. Bary praskají ve švech. Získat místo k sezení je mission impossible. Nevadí, Španělé jsou zvyklí dát si něco i „na stojáka“.

Nasvícený most sv. JanaNasvícený most sv. Jana

Zato poutnická cesta a most svatého Jana, kterým poutníci přicházejí do města, teď ve večerních hodinách zeje prázdnotou. Ale zase je krásně nasvícený na focení.

Poutník před katedrálouPoutník před katedrálou

A tohle už je za bílého dne. Slíbila jsem, že dnes určitě narazíme na nějakého poutníka. Pokud by nebyl z masa a kostí, tak tu na nás čeká aspoň tahle skulptura před katedrálou.

El Cid v šáleEl Cid v šále

Nejslavnější místní hrdina El Cid. Nějaký vtipálek mu na krk uvázal šálu.

Tentokrát víc turistů než poutníkůTentokrát víc turistů než poutníků

Honosnou bránou Arco de Santa María dnes proudí do města spíš turisté než poutníci. Ale to jí neubírá na kráse a na významu.

Místní katedrála je úchvatnáMístní katedrála je úchvatná

Místní katedrála je opravdu úchvatná. Mistrovská ukázka gotické architektury. První gotická katedrála ve Španělsku a jedna z nejkrásnějších (nejen) na Svatojakubské cestě. Aby se vám vešla do záběru celá, musíte si stoupnout (nebo ještě lépe lehnout) úplně do rohu náměstí.

Po obědě dobré vínoPo obědě dobré víno

Občerstvení musíme pojmout stylově, co jiného než pinchitos a sklenka bílého? Sice jsem „ve službě“, ale co už… Tady trochu vínka prominou i řidičům, protože co by to bylo za oběd, kdybychom ho ve Španělsku nezapili dobrým vínem. Moji souputníci právě šokovali celou hospodu štamgastů. Dali na mé doporučení a bravurně si objednali „Marisco y Albariño“. Místní se nestačili divit, co je to za cizince, kteří se tak vyznají!

Ze své provizorní kanceláře sepisuji zážitkyZe své provizorní kanceláře sepisuji zážitky

Ostatní si ještě plnými doušky užívají Burgos, ale já už jsem se stáhla na základnu. V příjemné hotelové restauraci jsem si otevřela „kancelář“ a plná dojmů sepisuji dnešní zážitky. Za chvilku vyrážíme do Leónu.

Den třetí: León a Astorga

Leonská kráskaLeonská kráska

Krásné město León s úžasnou katedrálou při západu slunce. Katedrála má přezdívky Leónská kráska nebo Dóm světla a je opravdu neskutečně nádherná.
Den plný cestovatelských a gurmánských zážitků. Přibývá i poutníků, které na cestě potkáváme. Ve vzduchu už je cítit poutnická atmosféra (a tím nemyslím nohy vyzuté z trekových bot!).

Spokojený GaudíSpokojený Gaudí

Na lavičce před Casa de Botines sedí sám pan Gaudí, autor této stavby.

Symbol městaSymbol města

A aby nebyl nikdo na pochybách, že jsme opravdu v Leónu (León je v překladu lev).

O květiny se stará radniceO květiny se stará radnice

Hlavní třída je stále krásně rozkvetlá. Trik je v tom, že květiny majitelům bytů dodává radnice. Dokonce se o ně i stará.

Typická španělská svačinkaTypická španělská svačinka

Na chvilku si od těch krás musíme odpočinout a trochu se nadlábnout. Další španělský fenomén – tostas neboli topinky. Opečený bílý chleba a na něm ty nejčerstvější suroviny. Klasika je s rajčaty a olivovým olejem, ale jak vidíte, fantazii se meze nekladou. Tak tohle je typická španělská svačinka.

Přesně sem míříme...Přesně sem míříme...

Odpoledne vyrážíme do nedaleké Astorgy. Její příběh ve zkratce vyjadřuje tenhle obraz umístěný na zdi autobusáku, vešlo se to tam opravdu všechno: katedrála, biskupský palác, hradby, francouzská okupace, poutníci, Římané, místní starousedlíci v tradičních krojích, čokoláda, sušenky, velikonoční slavnosti, trhy, archeologické nálezy, hrad a lev (ve španělštině Castilla y León – název místní autonomní oblasti).

Muzeum poutnictvíMuzeum poutnictví

Skvostný biskupský palác od mistra Gaudího. Dnes slouží jako muzeum poutnictví.

Děsivé a kruté!Děsivé a kruté!

Děsivé a kruté! Všimněte si miniaturního okénka vlevo. Za ním je cela zazděných žen. Ctihodní občané Astorgy prodávali své dcery církvi, ta je zazdila a těm nešťastnicím nezbylo nic jiného, než se celý život jen modlit. Něco k snědku jim házeli okénkem kolemjdoucí.

Pozdní oběd po ŠpanělskuPozdní oběd po Španělsku

Pojďme raději k příjemnějším záležitostem. Pozdní oběd (pro nás, pro Španěly je to normálka). V tom vedru bude stačit zeleninový salát. Vypadá skvěle. Vychutnáme si ho na hlavním náměstí Plaza Mayor.

Astorga je také město graffitiAstorga je také město graffiti

Astorga je také město graffiti. Na několika domech ve městě narazíte na krásná dílka. Tady jsou zachyceny pracovnice zdejší továrny na sladkosti, jak balí typické místní máslové sušenky. A schválně… Co myslíte, to kolo je pravé, nebo namalované?

Cítíte tu vůni?Cítíte tu vůni?

A tady je máme pěkně pohromadě: vpravo katedrála, vlevo biskupský palác, před nimi římské hradby a v popředí vůně levandule.

Chvilka zaslouženého odpočinku v parkuChvilka zaslouženého odpočinku v parku

Chvilka zaslouženého odpočinku v parku. Máme za sebou polovinu zájezdu a krokoměr mi ukazuje, že jsme už ušli 56 km (aspoň my skalní, co to bereme zodpovědně a prošmejdíme každý kout). Myslím, že než dojedeme do Santiaga, tak tam ta stovka bude! 100 km totiž musíte ujít, aby vám absolvování Svatojakubské cesty uznali. Pro nás to bude jen symbolické, na opravdové pouti musíte splnit ještě další podmínky.

Vracíme se z výletu, ale den ještě nekončíVracíme se z výletu, ale den ještě nekončí

Vracíme se z výletu, ale den ještě rozhodně nekončí. Čeká nás exkurze do „Mokré čtvrti“. Barrio Húmedo v Leónu je vyhlášenou gastrozónou. Je tu plno hospůdek a barů a prostě to tu žije. Musíme se přece s Leónem pořádně rozloučit. Zítra vyrážíme směr Santiago.

Den čtvrtý: Ponferrada a O Cebreiro

Jen jedna věc dělá sen nesplnitelným…Jen jedna věc dělá sen nesplnitelným…

Další den našeho putování. Čeká nás templářský hrad v ospalém malém městečku, české pivo, sedmé nebe, keltská vesnička s vyhlášenou polévkou a vynikajícími sýry, dechberoucí panoramata a pak už hurá na Santiago! V hotelové jídelně na stěně mají krásný motivační citát od slavného spisovatele Paula Coelha, který napsal Poutníka: Jen jedna věc dělá sen nesplnitelným… Strach z neúspěchu.

Templářský hrad v PonferraděTemplářský hrad v Ponferradě

Templářský hrad v Ponferradě. Templáři stavěli podél Svatojakubské cesty hrady a chránili poutníky. Dnes je to příjemná zastávka a zpestření našeho putování.

Bazilika Panny Marie z dubuBazilika Panny Marie z dubu

Bazilika Panny Marie z dubu. Sošku ukrytou před muslimskými dobyvateli nalezli až templáři, když stavěli hrad a potřebovali stavební materiál, takže porazili dub, ve kterém byla Panenka Marie ukrytá.

V nabídce i české pivo!V nabídce i české pivo!

Místní supermarket potěší svým sortimentem české pivaře.

Caldo gallego s vynikajícím místním chlebemCaldo gallego s vynikajícím místním chlebem

Slavná galicijská polévka Caldo gallego s vynikajícím místním chlebem. Ochutnali jsme ji v keltské vesničce O Cebreiro. Někomu chutnala, někoho úplně neoslovila.

Všechno, co poutníci potřebujíVšechno, co poutníci potřebují

V téhle malilinkaté vesničce mají vše, co poutníci potřebují: nocleh, hospodu, obchod a prádelnu.

A další maličkost...A další maličkost...

Někdo tu zapomněl botu? Nevadí, zasadíme do ní netřesky, ať se tu ten škrpál jen tak zbůhdarma neválí.

Pro poutníky, kterým dojdou sílyPro poutníky, kterým dojdou síly

Malý symbolický hřbitůvek pro ty, kterým tu došly síly.

Den pátý: Santiago de Compostela

Znavení poutníci...Znavení poutníci...

Konečně jsme dorazili do města poutníků! Nadšení, euforie, pocit vítězství nad sebou samým, ale i totální vyčerpání. To jsou pocity, které se odrážejí na tvářích těch, kteří sem dorazili po svých. Jejich emoce jsou nakažlivé. Pozitivní energie tu prýští z každého koutu. Pobyt tady vám dobije baterky. A došlo i na ty avizované vyzuté boty. Poutníci tu postávají, posedávají i polehávají a vychutnávají si pohled na katedrálu svatého Jakuba, který to vlastně všechno spískal.

Obří kadidelniceObří kadidelnice

Obří kadidelnice, objímání sochy svatého Jakuba a další rituály, které čekají na poutníky v katedrále.

Rušno v ulicíchRušno v ulicích

V ulicích je rušno, mísí se tu turisté, poutníci a místní.

Ochutnávka kaštanůOchutnávka kaštanů

Ochutnávka kaštanů byla skvělá. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí z místního života a okusili speciality z této typicky galicijské suroviny. A také jsme nakoupili gastrodárky s příběhem.

Amulet z černého jantaruAmulet z černého jantaru

Typickým suvenýrem ze Santiaga je šperk z gagátu, tzv. černého jantaru. Jsme v oblasti čarodějnic, takže si samozřejmě musíte koupit i nějaký ten amulet. Anebo to spojit a koupit si „Figu“ z gagátu proti uřknutí a všem zlým silám. Pokud by to nestačilo, můžete si v některé hospodě objednat čarodějný lektvar „Queimadu“ i s tajemným zaklínadlem.

A úkol pro vásA úkol pro vás

Symbolická brána, kterou poutníci vstupují do města. Je tu i česká stopa. Víc neprozradím, budete muset přijet do Santiaga a najít odpověď sami.

Monte do GozoMonte do Gozo

Počasí se nad námi smilovalo a slunce se schovalo za mraky, takže výstup na kopec Monte do Gozo byl nakonec docela příjemný. Vyzkoušeli jsme si ten pocit, který mají poutníci, když vylezou na poslední kopec před Santiagem a poprvé spatří věže katedrály.

Poslední kopec před SantiagemPoslední kopec před Santiagem

Sice jsme nezvládli celou pouť, ale někdo si přece jen nenechal ujít aspoň symbolickou finální etapu. Na poslední kopec před Santiagem nás vyvezl městský autobus, ale zpátky jsme už šlapali pěšky (někteří).

Překrásný výhledPřekrásný výhled

Kromě oázy zeleně je to i místo, odkud je překrásný pohled na katedrálu a centrum starého města.

Dvě MarieDvě Marie

Tahle socha v parku Alameda se jmenuje Dvě Marie nebo se jí také říká „Přesně ve dvě“. Socha je to veselá, hýřící všemi barvami, ale váže se k ní smutný příběh ze skutečného života.

Libo-li vilejše?Libo-li vilejše?

Libo-li vilejše? K jídlu si tu můžete objednat roztodivné tvory. My jsme takovou odvahu neměli, ale společnou večeři jsme si užili. Bohužel to nemohu zdokumentovat, protože se zábava tak rozjela, že jsem úplně zapomněla fotit. A navíc jsme po druhé lahvince červeného viděli čarodějnice snad úplně všude.

Den šestý a poslední: Galicie a Fisterra

Ponte MaceiraPonte Maceira

Putování by nebylo kompletní, kdybychom se nevydali prozkoumat úchvatnou galicijskou přírodu a kdybychom nedorazili až na pomyslný konec světa, mys Fisterra. Dnes to je hlavně o dechberoucích panoramatech! Začali jsme romantickým středověkým městečkem Ponte Maceira ve vnitrozemí. Většinou se tady převaluje mlha, ale my máme prostě štěstí na počasí, které je po celou dobu úplně ideální. Díky všudypřítomné vlhkosti je všechno porostlé mechem. Vypadá to úplně, jako by se tu před několika staletími zastavil čas. Esence romantiky.

Most ze 13. stoletíMost ze 13. století

Hlavním lákadlem tu je most ze 13. století, jehož povrch ošoupaly nohy tisíce poutníků, kteří tudy prošli. Původně došli do Santiaga, ale tam jim bylo tak nějak líto, že to všechno končí, tak si střihli ještě minipouť na konec světa. Nebo to můžete dát tam a zpátky a uznají vám to jako kompletní pouť.

Zálivy připomínající norské fjordy.Zálivy připomínající norské fjordy.

A míříme na pobřeží Atlantiku. Bude to taková kochací jízda podél místních zálivů „Rías“. Podle legendy bůh stvořil svět za šest dní a sedmý den si sedl na kraj moře a opřel se rukama s roztaženými prsty za zády. Tak vznikly místní zálivy připomínající norské fjordy.

Městečko MurosMěstečko Muros

Další zastávka: městečko Muros na pobřeží jednoho takového zálivu. Čeká nás krátký výšlap ke kamennému kostelíku a pak káva nebo nějaké malé občerstvení v přístavu, abychom se měli kde vyčůrat.

HórreosHórreos

Také si tu můžeme zblízka prohlédnout další místní fenomén – hórreos. Původně to byly sýpky, dnes je to ozdoba a chlouba galicijských vesnic. Čím větší hórreo, tím větší prestiž.

Úžasné dílo přírodyÚžasné dílo přírody

Kousek popojedeme a zastavíme v ústí řeky Xallas. Čeká nás procházka kolem vodní elektrárny ke zdejším vyhlášeným vodopádům, které jsou úžasným dílem přírody. Jediná řeka v Evropě (pokud vím), která nám těsně předtím, než skončí v moři, připraví takovouto strhující podívanou.

Vesnička před koncem světaVesnička před koncem světa

Společný oběd jsme si dali ve Fisteře, v poslední vesničce před koncem světa. Mají tu všude hlavně čerstvé ryby a mořské plody. Ostatně před chvilkou jsme v Murosu pozorovali jejich výlov.

Galicijské paradoxyGalicijské paradoxy

Tady si musíte dát pozor na to, co si objednáte, jinak budete dost překvapeni. Když si tu dáte kačenu (Cachena), dostanete hovězí, když si objednáte čoko (choco), nepřinesou vám čokoládu, ale sépie a nakonec chcete kávu (cava) a dostanete sekt.

Mys FisterraMys Fisterra

A po obědě už je to, co by kamenem dohodil, na konec světa. Mys Fisterra (také se mu říká Finisterre). Dříve tu poutníci symbolicky pálili své boty. Dnes je to zakázané a rituál už připomíná jen tahle poslední bronzová bota. A za ní jsou jen dechberoucí výhledy na nekonečný oceán. Až se tají dech z té nádhery.

Pobřeží smrtiPobřeží smrti

Na mysu nesmí chybět maják. Obzvlášť tady na nebezpečném „Pobřeží smrti“ (Costa da Morte), kde na mořském dně leží mnoho vraků lodí, které to nezvládly.

Konec i začátekKonec i začátek

Kilometr 0 – tady to všechno končí a zároveň začíná.

Naše svatojakubské putování už bohužel končí. Strašně rychle to uteklo. Budou nám ho připomínat jen spousty fotek a tyhle svatojakubské mušličky. Příště se budu těšit třeba na vás, kteří se se mnou na Svatojakubskou cestu vydáte. Poznávejte svět, poznávejte sebe!


Všechny články     Zobrazit zájezdy



Získejte pravidelné tipy na skvělá místa

Přidejte se do klubu a získáte exkluzivní přístup ke skrytým perlám v Evropě i ve světě, které vám představí naše největší cestovatelské osobnosti.

Katalog 2024