Zájezdy pro cestovatele

Ptejte se nás +420 608 261 719 Po – Čt: 8:30 – 17:00, Pá: 8:30 – 16:00

PRŮVODCE ITÁLIÍ: To nejlepší, co se člověku může stát, je ztratit se v Benátkách!

Autor: Jana Sobíšková, Radynacestu.cz | Vydáno: 19. 9. 2022 | Přečteno: 900x
Téma: Itálie, Benátky, Řím, Rozhovor

Přinášíme rozhovor s průvodcem CK Radynacestu.cz Pavlem Volfem, který vznikl těsně předtím, než se skupinou našich cestovatelů odletěl poznávat Řím. Jak zájezd po jeho boku probíhá? O čem je karneval v Benátkách? Čím je Neapol božská a jak si dát kávu po italsku?

Benátský Canal Grande...Benátský Canal Grande...

Pavle, proč právě Itálie?

To byl osud. Jednou jsem zakopl o Benátky a už jsem u Itálie zůstal. Jinam mě to více méně netáhne. Itálie je jedna z nejbohatších evropských zemí, ne-li vůbec nejbohatší absolutně na všechno, ať je to historie, kultura, příroda, umění, gastronomie…

Jednou jsi řekl, že to nejlepší, co se člověku může stát, je ztratit se v Benátkách.

Rozhodně, za tím si stojím. Pokud netlačí čas odjezdu, pokud je čas se zatoulat beze stresu, bych tak řekl. Mně se ještě nedávno podařilo ztratit se s výpravou. Odbočili jsme dřív a skončili ve vodním kanálu. Benátky jsou neskutečné bludiště.

A máš všechny benátské uličky už prochozené?

Všechny určitě ne, spousta míst zůstává skrytých dál. Ty hlavní záležitosti prochozené mám, ale dneska toho času už tolik není. Ale Benátky jsem si proběhl docela slušně.

„Spousta míst zůstává skrytých dál,„Spousta míst zůstává skrytých dál," stýská si Pavel, když přijde řeč na benátské uličky...

Takže své skupině cestovatelů taky dopřáváš ten požitek se v nich ztratit? Když je čas?

To platí všeobecně na všechny naše zájezdy. My průvodci jsme od toho, abychom ty lidi bezpečně dovedli, aby něco viděli, zažili, cítili se v pohodě, aby se naplnily jejich představy. Ale nejsme mateřská škola, abychom s nimi byli 24 hodin denně. Také musí mít svou volnost, aby mohli sami zapátrat v uličkách, aby si zašli na místa, která mají třeba dopředu vytipována, nebo na občerstvení. Dát si někde panáčka, zmrzlinku, kafíčko a tak.

A jak probíhá zájezd? Co člověka čeká, když se s tebou vypraví do Itálie?

To se nikdy neví. (Smích) Všeobecně je program stanovený, ale jeho splnění závisí na spoustě okolností. Stačí třeba mít hodinové zpoždění na odletu z Prahy a program se může změnit. Pokud je všechno, jak by mělo být, tak vyzvedneme po přistání zavazadla, busem se přemístíme na ubytování a pak vyrazíme – podle toho, kde jsme, ať je to Řím, Florencie, Benátky, Neapol, jde se na propátrání. První den bývá seznamování. Pokud začínáme od rána, tak program bývá dost nabitý. Aby člověk pochopil, kde se nachází, o čem to město je, něco málo z historie, aby se zorientoval ze všech možných stran. Pak návštěva hlavních památek. Nachodíme docela dost, ale žádné dostihy. Vždycky najdeme čas na občerstvení, na klídek, na odpočinek. Kafíčko, oběd, případně i večeři, zmrzlinku, to zvládáme vždycky.

Viděla jsem tvou fotku v kostýmu na benátském karnevalu, to se takhle převlékají všichni ve skupině?

Rozhodně ne. Pokud někdo jede s tím, že by si chtěl karneval trošku po benátsku užít, pořídí si tu škrabošku nebo masku až na místě, protože ta se tam sežene na každém rohu. Ale že by někdo s sebou vezl kostým – stalo se mi to jednou, manželé z Brna přišli s lodním kufrem a já se ptal, co v tom mají, a oni, že kostýmy. Neskutečně mě překvapili, protože se skutečně před karnevalem převlékli do barokních kostýmů a hrozně jim to slušelo. Až jsem jim to v tu chvíli záviděl.

A ty nevozíš vlastní kostým?

Vozím, to je můj osobní, a vozím si ho tam už několik let.

Pavel Volf na karnevalu v BenátkáchPavel Volf na karnevalu v Benátkách

Ten karneval bývá na jaře?

Je to odvislé od Velikonoc, takže někdy únor, březen. Je to pohyblivý svátek.

A účastníte se ho pokaždé?

Na to je ten zájezd přímo cílený, Karneval v Benátkách. A máme dva typy zájezdu: První pro otrlé, v noci tam a v noci zpátky, takže na jediný den. A ten druhý je vylepšený, jedna noc na místě s přespáním v blízkosti Benátek, kdy si užíváme čistě karneval od rána do odpoledne, a druhý den máme benátské ostrovy. V době, kdy je v Benátkách na náměstí sv. Marka ten největší šrumec, tak my sedneme na loď a ujíždíme tomu. Vracíme se, když je klidněji a jsme tam až do tmy. Protože večer vypadá karneval zase úplně jinak a musím říct, že je čím dál hezčí. Pandemie tomu udělala na dva roky přítrž, ale letos to bylo fantastické, spousta barokních masek, nádhera. Je vždycky na co se dívat. A ještě když k tomu přeje počasí, na které míváme štěstí.

Jde jen o průvod, nebo je i nějaký doprovodný program?

Ne, ne, ty průvody u karnevalu jsou docela slabé. Projdou pár uličkami, po nábřeží a skončí na náměstí sv. Marka. Pokud to člověk neuvidí, tak o atmosféru karnevalu nepřijde. Ten karneval není o kostýmovaných průvodech, o tom, že se na náměstí děje nějaká velká společenská akce, která začíná být bezpečnostně omezena a člověk tam musí být tři hodiny předem… Je právě o těch maskách, které se volně potulují uličkami a člověk je potkává, jeden kostým je hezčí než druhý. To jsou kostýmy, co váží třeba 30 kilogramů, je náročné v tom být celý den. K večeru se stahují k náměstí sv. Marka, a to je skutečně módní přehlídka, která za to stojí.

„Karneval v Benátkách je o maskách, které se potulují ulicemi, a člověk je potkává…,„Karneval v Benátkách je o maskách, které se potulují ulicemi, a člověk je potkává…," Říká P. Volf.

A kam letíte dneska?

Do Říma. Dneska máme speciální kombinaci dva a půl dne v Římě a jeden den navíc v krásném městečku Orvieto v Umbrii na stolové hoře, založeném starými Etrusky v dávných dobách, před přelomem tisíciletí, je to fantastické místo na procházku, na špacírek…

Vyprávíš do mikrofonu?

No jasně, většinou v autobusu po přistání tři čtvrtě hodiny, než dojedeme na hotel, to je taková smršť informací o tom, co nás čeká, technické a bezpečnostní informace o pohybu po městě, nástin programu, ale jinak mikrofon používám pouze, kde se to musí, jinak nejradši všechno z pusy do uší.

Uvnitř Kolosea mají právo výkladu jen místní průvodci.Uvnitř Kolosea mají právo výkladu jen místní průvodci.

A kde se to musí?

Tam, kde je spousta lidí a kde je tím prohlídka podmíněna, což je ve Vatikánu, v bazilice sv. Petra nebo v Pompejích, byť je to pod širým nebem. Tam používám typ vysílačky, kdy já mám na krku mikrofon a skupina má příjmovou stanici v podobě naslouchátka, takový špuntík v uších. Pro mě je ale osobní kontakt příjemnější. Když si jdu před skupinou, jakoby samo mluvící, tak mi posluchači chybí. Proto i když mám ten mikrofon a lidi mě slyší na dálku, vždycky si je shromáždím raději u sebe, abych mluvil k nim. Ta vysílačka je pak až druhotná. Prostě jen povinnost.

Míváš po zájezdu pocit, že ses úplně vyčerpal, předal všechno, nebo by sis přál, aby ti samí lidé přijeli znovu na pokračování?

Informací je hodně, stihnout Řím za pár dní je na hraně únosnosti. Zájezdy jsou pětidenní, ale první a poslední dny jsou letové, to se toho moc nestíhá. Ty tři dny máme program od rána do večera, začínáme v 7 snídaní, končíme v 19 návratem, takže 12 hodin jsme na nohou a informací jsou mraky. Takže i když mám někdy pocit, že by se dalo někde něco přidat, tak to nedělám, protože by lidé byli v poledne ubití. Musí se to dávkovat střízlivě, postupně. Mně by se strašně líbilo, kdyby byl Řím pro začátečníky, pro pokročilé a třeba pro pokročilé 2. Protože v tomhle městě je permanentně co objevovat.

„Přál bych si Řím pro pokročilé,„Přál bych si Řím pro pokročilé," zasnívá se Pavel Volf. 

Ty sám ještě pořád něco objevuješ?

No jéje! Pokud mám tu možnost a čas, což je výjimečně, vytipuju si další lokality a snažím se najít něco nového. Teď se mi podařilo objevit dvě nádherné soukromé galerie, které zvenčí vypadají jako normální barokní palácová stavba, nic extra, ale vevnitř fantazie. Obrazové sbírky, dobové zařízení jako u nás na zámku, ostatním lidem jsou ale skryté, míjí je zvenčí. Tak doufám, že se objeví v našem programu.

A co italské Vánoce? Chystá se Adventní Neapol

To je úžasná záležitost, ale člověk musí dopředu počítat s tím, že jede někam, kde se Vánoce berou úplně jinak než u nás. Nejsou tam nasvícené ulice, nevisí vánoční kouličky a hvězdičky v každé výkladní skříni. V Neapoli i v Římě jsou nazdobené tak dvě ulice, a tím veškerá vánoční výzdoba končí. V Římě jsou dohromady tuším tři vánoční stromečky, čtvrtý je ve Vatikánu – ten je tedy vždycky krásný. U Kolosea loni ani nebyl, ale bývá tam každoročně starostovský strom. Vánoční trhy neexistují, byli kdysi dávno zrušené, když se stánkaři pohádali s bývalým starostou, a tradice tím byla přerušena.

Občas se tam někde něco ukáže, pár stánků a kolotoč… Ale s našimi vánočními trhy to nemá nic společného. I přesto to má svou vánoční atmosféru. Neapol je božská tím, že tam jsou Vánoce 365 dní v roce, protože má bohatou betlemářskou tradici. Jedna ulice je plná betlemářských obchůdků, dají se tam koupit a sestavit podle vlastního uvážení od miniatur po obrovské figury plus kompletně všechny doplňky. A na Vánoce je to ještě vyšperkováno výstavou betlémů od malinkých po ty enormních rozměrů. To jsou betlémy velikosti velkých obývacích místností. A když je štěstí na počasí, tak se může podařit, že naštvete zbytek rodiny, protože se vrátíte po pěti dnech opálení. Už jsme zažili v prosinci 20 nad nulou.

Neapol má Vánoce celoročně...Neapol má Vánoce celoročně...

Zažíváte taky něco akčního? Třeba plavbu…

Plavba benátskou gondolou je hezounký zážitek, lidi to mají rádi, i když je to drahé a jen na půl hodiny, ale není to akční, úplná pohodička. Ovšem plavby městskou hromadnou dopravou nejsou tak příjemným zážitkem, protože lodě bývají slušně přetížené. Takže z kanálu Grande si člověk prohlédne maximálně jednu stranu, na kterou vidí. Proto mi tuhle trasu jezdíme dvakrát: jednou, aby člověk viděl napravo, a podruhé nalevo. Jinak se tenhle krásný kanál vidět nedá, jelikož je tam přísný zákaz soukromých plavidel. Což mě tedy hrozně mrzí, to by byla pohádka! Kdežto plavba hromadnou dopravou ničí ten dojem. V Římě plavidla na Tiberském ostrově jsou, ale kdybych to srovnal s pařížskou plavbou po Seině, která je nádherná, tak římská plavba nestojí vůbec za nic. Je to ztráta času.

Plavba gondolou v Benátkách je podle Pavla velmi oblíbená.Plavba gondolou v Benátkách je podle Pavla velmi oblíbená.

Akční taky je, když máte koupené lístky do Kolosea a najednou vám zruší prohlídku z důvodu mimořádné návštěvy významné osobnosti a vy se tam prostě nedostanete. Nedá se to přebookovat, vrací zpátky vstupné, bývá to čára přes rozpočet. Koloseum se dá samozřejmě obejít a zkouknout zvenku. Historie se tam dá naservírovat, což bych zas nemohl vevnitř, protože na to nemám právo. Tam smí provázet jen tamější licencovaný průvodce. Takže já dám před vstupem jen navigační pokyny, jak se uvnitř pohybovat, čeho si všimnout a jak se dostat ven.

„Na kávu po jídle se má podle Italů změnit lokál,„Na kávu po jídle se má podle Italů změnit lokál," připomíná Pavel. 

Co gastro zážitky?

Denní záležitost. Většinou máme jedno společné jídlo denně, ať už oběd, nebo večeři, o gastro zážitky nouze není. Kromě toho, že někde ochutnáme super pizzu nebo těstoviny, tak samozřejmě i kafíčko. Italové mají takové pravidlo, že po jídle se na kávu mění lokál. I když sami to moc nepraktikují, my to tak děláme, po obědě v centru Říma si na kafíčko zajdeme někam jinam. Ochutnáváme ho během zájezdu na více místech, protože v každé kavárně to kafe chutná jinak. Samozřejmě zmrzlina, na tu mám zmrzlinárnu, která funguje od roku 1936 nepřetržitě dodnes, žádná chemie, 36 druhů denně a bohatě to stačí. A protože už jsme tam domácí, tak za málo peněz dostáváme strašně moc muziky. Velikánské porce, navíc je vynikající.

Další specialita, na kterou k nim chodíme, je zázvorová zmrzlina. Ta tam zůstala po naší intervenci, kdy se zrodila nová receptura a chtěli ji jen ozkoušet, ale zůstala tam kvůli nám do dnešní doby. Dělají kombinaci zázvorové a čoko s pomerančovou příchutí – ta by mohla suverénně na královskou tabuli. Druhá zmrzlinárna, kterou mám v oblibě, dělá Zabaglione, což je vanilková s příchutí vaječného koňaku. On to není vaječňák, ale Marsala – obdoba portského, a to je luxusní záležitost, na kterou tam mají know-how. Je to jejich specialita. A na skořicovou jezdíme do Janovského zálivu do maličké cukrárničky, kde ji dělají úplně úplně nejlíp v celé Itálii, co jsem měl možnost ochutnat. A pak ještě bazalková v Římě na Tiberském ostrově, další výborná věc. Chodíme ochutnávat, vždycky jsme spokojeni. Nikdy si nikdo na zmrzlinu nestěžoval.

Pavel ví, kam na tu nejlepší zmrzlinu. Na skořicovou, bazalkovou nebo Zabaglione...Pavel ví, kam na tu nejlepší zmrzlinu. Na skořicovou, bazalkovou nebo Zabaglione...

A dneska zase půjdete?

Záleží na počasí, ale minimálně jedna zmrzlina proběhne v každém případě.

Pavlovi patří dík za vyprávění a závěrem otázka k vám: Chtěli byste zažít Itálii po Pavlově boku? Vyhlédněte si některou z jeho cest a přidejte se k malé skupině našich cestovatelů!

Poznávejte svět, poznávejte sebe!

Všechny články     Zobrazit zájezdy



Získejte pravidelné tipy na skvělá místa

Přidejte se do klubu a získáte exkluzivní přístup ke skrytým perlám v Evropě i ve světě, které vám představí naše největší cestovatelské osobnosti.

Katalog 2024