Na rozdíl od mnoha jiných míst severní Afriky si Alžírsko stále uchovává odstup, ticho a velkorysý prostor – vzácnou komoditu dnešního cestování. Je syrové i vlídné zároveň, neuhlazené právě tam, kde má zůstat autentické, a opravdové v každodennosti, která se nikomu nepodbízí.
Nejste tu součástí davu – spíš máte pocit, že krajina dýchá jen pro vás. A pokud si myslíte, že vás už svět nemá čím překvapit, možná jste ještě nestáli mezi antickými sloupy v Timgadu a Djémile, neprošli noblesními třídami města Alžír ani nevyrazili na jih, kde silnice končí u písečných dun Sahary, mezi skalními městy pohoří Tassili n'Ajjer a oázami, kde čas plyne podle rytmu slunce.
Zažijte to s námi na zájezdu do Alžírska.
1. Ticho = nový luxus: oáza klidu v éře přelidněných destinací
Antická stopa bez davu turistů
Zatímco Maroko v roce 2025 přivítalo rekordních 19,8 milionu návštěvníků a Egypt už v říjnu téhož roku hlásil 15,6 milionu turistů, Alžírsko s přibližně 4 miliony zahraničních cestovatelů stále zůstává dobře střeženým tajemstvím regionu.
Část příjezdů tvoří Alžířané vracející se za rodinou, takže tu stále zbývá prostor pro objevování bez tlačenic zmateného davu a naaranžovaných kulis. U antických ruin stojíte téměř sami, saharské duny kreslí horizont bez lidských stop a v úzkých uličkách se místo smlouvání o suvenýrech vedou dlouhé rozhovory.
2. Antická noblesa: římské ruiny, jejichž atmosféra zastíní i Itálii
Zatímco svět obdivuje Pompeje a Koloseum, sever Alžírska – starověká Numidie – skrývá římské skvosty, které berou dech i bez selfie tyčí. Timgad, přezdívaný „africké Pompeje“ a zapsaný na seznamu UNESCO, ukazuje římského mistrovství: pravidelné ulice, které se křižují pravým úhlem, majestátní Trajánův oblouk, chrámové kolonády a divadlo s akustikou tak dokonalou, že i nejjemnější šepot zní naprosto čistě. V horské scenérii vás okouzlí Djémila harmonií fór a bazilik, nad azurovým Středozemním mořem vás uchvátí kouzelná Tipasa.
3. Sahara jako otevřená galerie: Tassili n’Ajjer a pravěké umění
Sahara v Alžírsku není jen nekonečná písečná pláň. Je to dramatická, téměř mimozemská krajina, kde „kamenné lesy“ pískovcových věží tvoří takřka surrealistické scenérie. Národní park Tassili n’Ajjer, zapsaný na seznamu UNESCO, rozkládá svých přibližně 72 000 km² podél hranic s Libyí, Nigerem a Mali a nabízí jednu z největších galerií pravěkého umění na světě.
Přes 15 000 skalních maleb a rytin (od 6. tis. př. n. l. až po 1. stol. n. l.) dokumentuje dramatické proměny Sahary od zelené savany po pouštní říši karavan a velbloudů.
4. Konec světa v tichu: mystika hory Assekrem a pohoří Hoggar
V srdci Sahary, v blízkosti města Tamanrasset, se tyčí vulkanické pohoří Hoggar s masivem Atakor. Stříbřité čedičové vrcholy tu kontrastují s okolní pustinou a ukrývají oázy a vzácné vodní zdroje.
Vyprahlá saharská krajina v sobě snoubí domov nespoutaných Tuaregů, strážců prastarých tradic, a tichý duchovní azyl, v němž v roce 1911 nalezl klid francouzský misionář Charles de Foucauld. Náhorní plošina Assekrem (v jazyce Tuaregů „Konec světa“) dodává místu neopakovatelnou
spirituální dimenzi. Rozjímání a ohnivé západy slunce nad skalisky nejvyšší hory Alžírska Tahat kouzlí okamžiky, kdy Sahara mluví sama za sebe – tichou, fascinující, téměř magickou řečí.
5. Architektura pouště: M’Zab a Ghardaïa jako berberská múza modernismu
V srdci saharské pouště, zhruba 600 km jižně od Alžíru, se rozkládá údolí M’Zab – souměstí pěti opevněných měst Ghardaïa, Beni-Isguen, Melika, Bounoura a El-Atteuf, mistrovsky přizpůsobených extrémní polopoušti a zapsaných na seznamu UNESCO. Města v barvách pastelu, kaskádovitě vystavěná kolem mešit, ztělesňují berbersko-fénický odkaz, jež formoval i modernismus geniálního architekta Le Corbusiera.
6. Město Constantine visící nad propastí: triumf architektury nad geologií
Vysoko nad soutěskou řeky Rhumel se rozkládá Constantine („Město mostů“), kde skalnaté plošiny spojují historickou citadelu s moderní čtvrtí. Staré kamenné viadukty, římské oblouky i osm dechberoucích mostů, včetně legendárního Sidi M’Cid a jeho menšího sourozence Sidi Rached, vytvářejí dramatickou symfonii architektury nad propastí.
Moderní siluety lanových mostů tvoří fascinující kontrast s patinou historie. Z visuté lávky Mellah Slimane se otevírají dramatická panoramata, jež vám dovolí spatřit město z úplně nové perspektivy.
7. Mezi stíny a světlem: magický labyrint alžírské Kasby
V srdci Alžíru shlíží na záliv Kasba, bílá medína na úbočí masivu Bouzaréah, kde se v labyrintu uliček snoubí osmanský luxus s majestátem mešity Jamaa El Kebir. Bývalé útočiště korzárů, dnešní tepající srdce alžírské identity, zůstává symbolem hrdé rezistence, jenž i přes svou křehkou patinu trpělivě čeká na vzkříšení. Ostrý protiklad k labyrintu Kasby tvoří památník Maqam Echahid. Jeho tři monumentální palmové listy se pnou k nebi jako hrdá stráž bdící nad věčným plamenem svobody.
8. Andaluský pulz a středomořská noblesa: Oran a Tlemcen
Západní Alžírsko, to je dialog mezi kosmopolitním Oranem a duchovním Tlemcenem. Oran, druhé největší město Alžírska, fascinuje svou námořní historií vepsanou do neobvyklých linií čtvrti Derb, zatímco Tlemcem je jeho tichým, aristokratickým protikladem. Tato oáza andaluského stylu vás provede zahradami súfistické moudrosti i architektonickými skvosty, které jako by vypadly z pohádek Tisíce a jedné noci.
Víte, že…
Alžírská lidová hudba raï, hudební fúze pouště, Španělska a moderní elektroniky, se stala hlasem rebelie i mezinárodním fenoménem, a to zejména díky ikonám, jako je alžírský zpěvák a autor písní „Cheb“ Khaled zářící v oblasti world music.
9. Tanec a tradice: festival Sebiba, brána do živé nomádské kultury
Pro cestovatele hledající opravdovou autenticitu je festival Sebiba v saharské oáze Djanet oknem do jiného světa. Tento prastarý rituál, konaný každý rok 10. dne lunárního měsíce muharram, oslavuje mír mezi tuarežskými kmeny. Od roku 2014 je navíc na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Muži v tradičních oděvech a s meči předvádějí prudké bojové tance, ženy zpívají melancholické písně a třpytí se stříbrem. Sebiba není jen pouhé divadlo pro turisty, ale živá paměť a hrdost pouštního lidu, kde každý kostým, šperk i meč zrcadlí tradici a život místních.
Tip pro vás…
K festivalu Sebiba neodmyslitelně patří i výpravy k surrealistickým jehlám Tikoubaouine či k tůním v říčním kaňonu Essendilène. Tato místa nejsou jen přírodními divy, ale živými galeriemi tuarežské historie a tradic.
10. Chuť Alžírska: umění sdílet i kulinářská poezie sbližující světy
Alžírská kuchyně, zemitá, poctivá a úzce spojená s místními surovinami, nese stopy tisíciletí. Je spojením berberské, arabské, osmanské i francouzské tradice. Páteční rodinnou pospolitost symbolizuje kuskus, lehký na pobřeží, hutný na svazích Atlasu.
V horách pak lze ochutnat slavnostní pokrm chakhchoukha, vydatnou směs s natrhaným chlebem. Ramadán zase provází aromatická polévka chorba frik. Pouliční plněné palačinky mahdjouba voní rajčaty, cibulí a chilli.
Tip pro vás…
V Alžírsku k jídlu neodmyslitelně patří i sladký mátový čaj, silná káva i saharské limonády jako třeba ikonická alžírská cola Hamoud.
