El Jem je jedním z těch míst, která člověku změní představu o Tunisku. Uprostřed suché roviny a olivovníků tu stojí monumentální římské koloseum, tiché a téměř překvapivě zachovalé, jako důkaz, že tahle země byla kdysi jedním z klíčových míst celého Středomoří s vysokou koncentrací bohatství a technických znalostí.
Tunisko za hranicí resortů
Většina lidí jede do Tuniska za mořem. Jenže ve chvíli, kdy opustí hotelové pobřeží a vydají se do středu země, čeká je jedno z největších překvapení severní Afriky: kamenný obr uprostřed vyprahlé krajiny. El Jem není jen slavná památka. Je to místo, které může změnit představu o tom, čím vším Tunisko kdysi bylo a jak malé o tom máme nyní povědomí.
Na El Jemu je působivé už jeho umístění. Prostě se najednou objeví. V krajině středního Tuniska, mezi Sousse a Sfaxem, v otevřené rovině, kde se horizont téměř nepotká s ničím vyšším než s olivovníky, se zvedne koloseum tak mohutné, že jeho silueta napoprvé opravdu překvapí.
El Jem má všechny rysy velkého antického monumentu, ale bez římského přetlaku lidí, hluku, předraženého vstupného a neustálého zmatku. V tom jsem vždy spatřovala velkou výhodu tohoto místa. Máte možnost si jej navnímat a ponořit se do představ situací, které se zde odehrály.
El Jem s námi budete moci spatřit během všech našich zájezdů do Tuniska.
Velký Řím
Dnešní El Jem stojí na místě starověkého Thysdru
Dnešní El Jem stojí na místě starověkého Thysdru, ale aby člověk pochopil, proč tu vůbec mohlo vyrůst tak monumentální koloseum, musí se podívat ještě hlouběji do minulosti celé oblasti.
Dávno předtím, než sem přišli Římané, patřilo dnešní Tunisko k nejdůležitějším místům západního Středomoří. Nedaleko odtud stálo Kartágo, fénické a později punské velkoměsto, které bylo po staletí jedním z hlavních obchodních, námořních a politických center svého světa. Právě odtud se řídily obchodní trasy, právě tady vzniklo mocenské zázemí, které bylo pro Řím natolik zásadní hrozbou, že proti němu vedl tři punské války.
Ty skončily až roku 146 př. n. l. zničením Kartága a definitivním ovládnutím západního Středomoří Římem. Nebyl to okrajový konflikt, byla to jedna z rozhodujících kapitol antických dějin a dnešní tuniské území bylo jejím středem.
Kartágo bylo navíc symbolem technické a organizační vyspělosti dávno před římským El Jemem. Stačí si vzpomenout na jeho slavný přístav, takzvaný cothon, který měl obchodní část a oddělený kruhový vojenský přístav pro válečné loďstvo. Už samotná myšlenka umělého, promyšleně členěného přístavu s kruhovým vnitřním prostorem pro flotilu působí i dnes skoro moderně.
A právě tahle starší vrstva středomořské technické a obchodní civilizace je důležitá i pro pochopení pozdějšího římského Tuniska. Římané nesváděli roky bojů o bezvýznamnou pustinu. Stačí si vzpomenout na Hannibalovo tažení přes Alpy, které ukazuje, jak zásadní roli Kartágo ve středomořském mocenském soupeření hrálo. Římané převzali území, které už bylo velmi rozvinuté, bohaté a strategicky mimořádně důležité. Když pak po pádu Kartága začlenili tuto oblast do svého impéria, neudělali z ní jen dobytou provincii, ale jeden z opěrných bodů své středomořské moci.
Právě v tom je klíč k pochopení významu El Jemu. Thysdrus nebyl bohatý náhodou a jeho koloseum není jen osamělý monument uprostřed roviny. Je výsledkem dlouhé historie regionu, který byl pro velmoci starověku nesmírně cenný.
Za Římanů se severní Afrika stala jednou z nejdůležitějších hospodářských oblastí impéria. Dodávala obilí, olivový olej i další produkty, které živily středomořský svět, a města jako Thysdrus z toho výrazně profitovala. Když tedy dnes v El Jemu stojíme před mohutnou fasádou z teplého kamene, nedíváme se jen na památku. Díváme se na důležitého svědka tisícileté historie dnešního Tuniska.
Čtení: Zájezdy do Tuniska - srovnání a doporučeníMonument 3. století
Koloseum bylo postaveno kolem roku 238
Samotné koloseum, stavba z 3. století není působivá jen rozměry, ale i tím, jak dokonale vyjadřuje náladu své doby. Dlouhá zhruba 148 metrů, široká 122 metrů a vysoká kolem 36 metrů, patří k největším svého druhu v celém někdejším římském světě.
Postavena byla kolem roku 238 a jde o jednu z nejvýraznějších římských staveb v severní Africe. Je celá z kamene, postavená na rovině, bez opory ve svahu, nesená systémem oblouků a vnitřních konstrukcí, které i dnes budí respekt.
Co se tu vlastně odehrávalo?
Diváci seděli v přesně členěném prostoru tribun
Aby člověk El Jem opravdu docenil, musíme jít ještě o kousek dál. Důležité je představit si, co se tu vlastně odehrávalo. Tahle stavba byla obrovským zázemím na představení všeho druhu.
Do arény proudily davy diváků, kteří sem přicházeli sledovat krvavou, hlučnou a pevně organizovanou podívanou římského světa. V koloseích tohoto typu se konaly především gladiátorské zápasy, lovy divokých zvířat a další veřejná představení, která měla bavit publikum a zároveň demonstrovat moc impéria. Šlo o sofistikovanou stavbu určenou pro populární spektákly a zároveň o nástroj imperiální propagandy k udržení své, ne příliš pevné moci.
Když si dnes stoupneme doprostřed arény, je dobré představit si její původní charakter. Diváci seděli v přesně členěném prostoru tribun, odkud měli dobrý výhled na dění dole, a které bylo zároveň jasně strukturované podle společenského postavení. Od samotné arény je oddělovala relativně vysoká zeď, která chránila publikum před zvířaty i bojovníky.
Pod podlahou a kolem ní fungoval složitý svět chodeb, místností a technického zázemí. Další z výhod El Jemu je, že i tento složitý systém podzemních pasáží, prostor pro stroje, výtahy, místností pro zvířata i místnosti pro gladiátory; si můžete ve velmi zachované podobě prohlédnout, protože značná část těchto podpůrných struktur zůstala zachovaná, takže si člověk snadno uvědomí, že nahoře se odehrávala podívaná, ale dole pracoval přesně organizovaný mechanismus, skrytý zrakům diváků, ale nepostradatelný pro hladký průběh představení.
Gladiátoři, zvířata a imperiální propaganda
Gladiátoři byli cvičení bojovníci s různou výzbrojí
Samotné zápasy měly svůj řád, dramatickou gradaci i společenský význam. Nešlo jen o prvoplánovou brutalitu, jak si to dnes lidé často představují podle filmů. Gladiátoři byli cvičení bojovníci s různou výzbrojí a různými styly boje, a celé představení bylo postavené tak, aby mělo napětí a efekt. Ve své struktuře to byla určitá forma divadelní hry, s daným scénářem.
Publikum sledovalo nejen sílu a krev, ale i techniku, odvahu, výdrž a teatrálnost souboje. Vedle gladiátorů se v aréně objevovala také zvířata při lovech a inscenovaných vystoupeních.
Římské koloseum tedy nebylo jen sportovištěm, ale místem, kde se demonstrovala moc Říma: impérium mělo dost lidí, peněz, organizace i techniky, aby dokázalo organizovat takto masovou veřejnou událost, která vyžadovala velké množství zdrojů.
Koloseum byla i reprezentativní stavba, která měla působit krásou a kulturní prestiží. V neposlední řadě tento typ staveb upevňoval imperiální moc a víru v ní. V El Jemu se tak spojuje několik rovin najednou: technická vynalézavost, monumentální měřítko, i vizuální propaganda římského světa.
Římané a původní obyvatelé severní Afriky
Thysdrus nebyl městem, které by Římané postavili na zelené louce proti vůli místních
Možná vás napadne, jaký byl vztah mezi Římany a původními obyvateli severní Afriky? Po pádu Kartága v roce 146 př. n. l. sice Řím převzal kontrolu nad oblastí, ale nenahradil ji čistě římskou společností. V krajině dál žili původní libyjští a berberští obyvatelé, silná punská tradice zůstávala živá, a právě pobřežní i městské oblasti byly dlouho kulturně smíšené.
Původní komunity si pod římskou správou často ponechávaly místní autonomii a římská vláda se do velké míry opírala o místní elity, které se postupně romanizovaly, aniž by okamžitě zmizela starší libyjská a punská vrstva.
Thysdrus nebyl městem, které by Římané postavili na zelené louce proti vůli místních. Byl to spíš produkt dlouhodobého promísení. Místní bohaté vrstvy přijímaly římské formy prestiže, latinské instituce, architekturu i veřejný život, protože jim to dávalo status, politickou váhu a vazbu na impérium – tedy další možnosti růstu.
Proč je koloseum nedostavěné?
Víte, proč je Koloseum neodstavěné?
A stejně zajímavá je i otázka, proč je koloseum nedostavěné. Stavba vznikla kolem roku 238 n. l., tedy právě v době krize římské říše a africké revolty, při níž byl v Thysdru prohlášen císařem Gordian I.
Některé materiály uvádějí, že koloseum vznikalo zhruba v letech 238 až 250 a pravděpodobně souviselo s přízní Gordiana III. vůči městu, které sehrálo roli při vzestupu jeho rodiny. Rok 238 byl rokem chaosu, rychlých změn vládců a občanské krize.
Ať už byl hlavním patronem kdokoli, velmi pravděpodobné je, že projekt narazil na politický otřes, změnu priorit a později i ztrátu vůle či peněz ho dotáhnout úplně do konce. Po smrti hlavního patrona nebo po změně mocenské situace už jeho nástupci neměli důvod ve stejné velkorysosti pokračovat. Jisté je hlavně to, že koloseum bylo používáno, ale některé jeho části a finální výzdoba zřejmě nikdy nedošly do plně zamýšlené podoby.
Paradoxně mu to dnes skoro přidává na síle. El Jem nepůsobí jako dokonalý objekt, ale jako monument, na kterém je cítit zlom dějin.
Koloseum mohlo pojmout až 35 tisíc diváků, což je číslo, které dává smysl teprve ve chvíli, kdy se člověk na místě rozhlédne a uvědomí si, jak obrovský prostor to vlastně je.
Místo, které zůstane v hlavě
Vydejte se po stopách historie Tuniska
Je to místo, kde člověk dostane chuť jet po stopách dál — do Kartága, Sahary, Kairouanu do muzeí, do dalších římských lokalit jako jsou Sbeitla nebo Bulla Regia— a začít se na celé Tunisko dívat jako na zemi, které byla klíčovou tepnou po mnohá staletí a její význam šel mnohem dál, než k dnešnímu konzumnímu způsobu návštěv této nádherné a bohaté země.
Tunisko si nezaslouží být pouze zemí levných dovolených, all inclusive a nekonečných pláží. Jeho kultura, historie a lidé, kteří v sobě nosí až neuvěřitelnou radost ze života, si zaslouží mnohem víc času než jeden krátký výlet mimo hotelový resort.
