Vzala jsem svou skupinu na prohlídku Vatikánu. Frontu k rentgenům před vstupem do Vatikánských muzeí jsem využila k udílení instrukcí. V žertu jsem také připomněla, že věřím, že u sebe nikdo nemá žádné zbraně. A jsme na řadě...
Se zásobníkem propisek ve Vatikánském muzeu :)
První můj člověk projde rámem a alarm se rozezní. Pán jde znovu. Á, má u sebe peněženku. Šup s ní do rentgenu! Znovu něco špatně. Itala zajímalo, co uvnitř má, a já přiskočila, abych panu Novému tlumočila, že má peněženku otevřít. Pracovník v ní našel kreditku se zabudovaným nožíkem. Takovou tu kartu poslední záchrany.
„Prosím pěkně, to je přesně to, co nemůžete mít, to tady rovnou nechte a jdem dál,“ vyřešila jsem situaci s klidem, protože takových už bylo... Jenže tím to nekončilo. Následně nutí paní Fialovou, aby otevřela baťůžek. Říkám si, co zase? Pracovník od rentgenu křičel něco o zásobníku, volal si posily, a dokonce policii. Mě omývali. To tu ještě nebylo! – Kdo by to do té dámy řekl?
Po prvotním šoku mi to začalo vrtat hlavou – vždyť je to blbost. Přeptala jsem se jí, jestli má v tašce skutečně zásobník. V tu chvíli omývali i ji, jelikož dosud nerozuměla, co se řeší. Nařčení o zásobníku rázně odmítla – prý jí ho tam někdo musel podstrčit. Situace se zdála vážná, všichni kontroloři se shodovali, že jde o zásobník, a policista baťoh otevřel. Při hledání předmětu šel najisto a vytáhl SADU PROPISEK. Kovových, s motivy Říma.
„Dárečky,“ pípla paní Fialová. Tákhle jsme si všichni oddychli a pokračovali v započaté prohlídce Vatikánu, která byla taky vyobrazena na jednom z nábojů...
