Mám pikantní historku z letiště v Praze. Stojím takhle ve frontě na bezpečnostní kontrolu a všimnu si pána přede mnou, který na vozíku veze mladou ženu. Krásnou tak, že i ostatní ženské obdivně zíraly. Když tenhle pohledný pár přišel na řadu, začalo se nám před zraky odehrávat něco neuvěřitelného. Muž vzal ženu do náručí a opatrně ji položil na pás.
Cestující se snaží zvrátit už tak nešťastný osud krásné ženy :)
Ten muž ji poslal do rentgenu! Okamžitě jsme se začali ozývat, pokřikovat na něj z fronty, že to nesmí, ať ji sundá. I personál se přiřítil s tím, že mají jiný postup, jak invalidní ženu zkontrolovat, než vystavit ji nebezpečnému záření…
Muž ale všechny dostal. Vzal ruku té ženy, zvedl ji a pustil. Ta bezvládně spadla zpátky na pás. Nebyla mrtvá, ale umělá. Byla to vosková panna tak dokonale propracovaná, že ani na druhý pohled to člověk nepoznal.
Tak projela rentgenem jako každé jiné zavazadlo a muž si ji zase uložil na vozík. Lidé se dobře bavili a slyšela jsem zpoza sebe i hlášku: „Já bych se do země propadl, tohle s sebou vláčet“. Věřte nebo ne, takhle kuriózně mi začala nedávná cesta do Londýna.
