Zájezdy pro cestovatele

Ptejte se nás +420 608 261 719 Po – Čt: 8:30 – 17:00, Pá: 8:30 – 16:00

FOTOREPORTÁŽ Z INDIE: Nedá se slovy popsat, ta se prostě musí zažít!

Autor: Pavel Špurek, Radynacestu.cz | Vydáno: 20. 12. 2023 | Přečteno: 974x
Téma: Fotoreportáž, Indie

Indie se nedá slovy popsat, ta se musí prostě zažít! A tak jsme se v listopadu s malou skupinou dalších cestovatelů a v doprovodu naší zkušené místní průvodkyně Jany vydali na dobrodružnou cestu po severozápadní Indii. Pojďte s námi nakouknout do země kontrastů zatím alespoň skrze fotografie ze zájezdu To nejlepší z Indie + TÁDŽ MAHAL + SAFARI. A příště už naživo?! 

Naše skupinka cestovatelů u Taj MahaluNaše skupinka cestovatelů u Taj Mahalu

V letadle jsme se navzájem ujistili, že všichni odlétáme se stejnými pocity zvědavosti a očekáváním. Už úvodní cesta autobusem z letiště na hotel v Novém Dillí pro nás byla zážitkem. Přilepeni na oknech autobusu jsme pozorovali ruch každodenního indického života a nevěřili jsme vlastním očím, že přes zdánlivý chaos v této zemi svým způsobem vše funguje.

Život na ulici v IndiiŽivot na ulici v Indii

Po tom, co jsme dorazili na náš hotel a nabrali síly, jsme se vydali na první cestu. Času totiž není nazbyt. Ačkoli nás v Indii čeká 11 celých dnů, poznáme jen nepatrný kousek této 7. největší země světa!

Při prohlídce největšího cihlového minaretu světa Kutub Minár a přilehlého areálu obdivujeme také místní drobné veverky, které nám budou dělat společnost i na mnoha dalších navštívených místech. Odpoledne se přesouváme k Lotosovému chrámu, který ročně navštíví přes 50 milionů lidí! Je čas se začít dívat na svět okolo sebe v indických měřítkách. 

Místní děti u Humájúnovy hrobkyMístní děti u Humájúnovy hrobky

Chrám je zasvěcen víře bahá’í, o které mnozí z nás slyšeli poprvé v životě. Ve světě je dalších 6 chrámů – vždy jeden pro každý kontinent. Třeba v Evropě se nachází ve Frankfurtu.

Humájúnova hrobka je po minaretu již druhou památkou UNESCO, kterou jsme první den viděli. Přezdívá se jí také malý Tádž Mahal a byla první památkou z doby Mughalů, kteří Indii vládli celá 3 staletí.

S Novým Dillím se večer loučíme u Indické brány, kde se pro změnu stáváme hlavní atrakcí my a ochotně se fotíme s hloučky Indů, pro které jsme exotiční stejně tak, jak oni pro nás.

Indové se s námi chtějí vyfotit - jsme pro ně exotičtíIndové se s námi chtějí vyfotit - jsme pro ně exotičtí

Druhý den začínáme snídaní ve vlaku. Čeká nás cesta a přesun do Pandžábu. Indické vlaky nás překvapily svou čistotou a příjemným servisem. Ačkoli jedeme mnoho hodin, cesta rychle utíká – z okna je opět co pozorovat.

Svým očím nevěříme ani odpoledne, kdy jsme v cíli cesty na jediném plně funkčním hraničním přechodu Wagah-Attari mezi Indií a Pákistánem, délka jejich společné hranice je 2,912 km!

Ceremoniál uzavírání hranice mezi Indií a PákistánemCeremoniál uzavírání hranice mezi Indií a Pákistánem

Další hodinu a půl, již vybaveni indickými vlaječkami, pozorujeme a fandíme s dalšími bezmála 10000 diváky ceremoniální uzavírání hranice, které zahrnuje nefalšovanou indickou diskotéku, sprinty s vlajkou, profesionálního vojenského roztleskávače a pohraničníky, symbolizující sílu Indie, vykopávající nohy až nad hlavu.

Celé představení vrcholí vzájemným hraným zastrašováním vojáků a následným synchronním stažením vlajek a vzájemným podáním si ruky.

Celý čtvrtek jsme strávili ve Zlatém chrámu v Amritsaru – nejposvátnějším místě sikhů.

Zlatý chrám v AmritsaruZlatý chrám v Amritsaru

Již předešlý den jsem měli možnost jeho krásu objevovat večer, za dne na nás ale největší dojem udělala návštěva místní jídelny pro poutníky. Úctyhodné množství porcí jídla – až 40000 se připravuje ve vynikající kvalitě a patřilo k tomu nejlepšímu, co jsme v Indii ochutnali.

Jídelna, jako celý komplex chrámu, funguje na dobrovolnickém principu – proto jsme i my přiložili ruku k dílu a zapojili se do přípravy placek čapátí a mytí nádobí. Amritsar a sikhové se nám rozhodně zapsali do srdce.

V jídelně pro poutníky u Zlatého chrámuV jídelně pro poutníky u Zlatého chrámu

Další dny se nesly ve znamení poznávání Rádžasthánu. Pevnost Amber nám vyrazila dech svou mohutností, jež byla podtržena všudypřítomnými slony, kteří byli i na nádvoří pevnosti. Na Amber ale budeme vzpomínat i kvůli nejneodbytnějším prodejcům, které jsme během svého putování měli možnost poznat.

Zbytek dne jsme strávili v Džajpúru, kde nás překvapila astronomická observatoř Džantar Mantar, jež je jedním slovem obrovská, a Indové, kteří si potrpí na horoskopy, ji využívají dodnes. 

Pevnost Amber je opravdu majestátníPevnost Amber je opravdu majestátní

Co nás ale nepřekvapilo, byl Palác větrů Hawa Mahal, jenž byl stejně nádherný, jak jsme si ho představovali. Jeho krásu jsme oceňovali z protější střešní kavárny, kam jsme si zašli na šálek čaje masala, který jsme tou dobou už všichni měli ve velké oblibě.

Kapitolou samou o sobě pak byl návrat v podvečerní špičce tuk tuky na hotel. Ačkoli jsme si už na šílený indický provoz zvykli, být jeho součástí v otevřeném vozítku dalo cestování opět nový rozměr. Konstantní hluk klaksonů, popojíždění o centimetr, smog, krávy, sloni a psi jako běžná součást provozu. Zcela jiný zážitek než v pohodlí autobusu.

U Opičího chrámu v JaipuruU Opičího chrámu v Jaipuru

S Džajpúrem jsme se rozloučili u Opičího chrámu, což je hinduistické poutní místo, kde věřící vykonávají očistné koupele v posvátných pramenech. Tolik barev, lidí, rituálů a nepořádku na jednom místě člověk nemá možnost vidět nikde jinde než v Indii!

V kontrastu s dosavadním městským hlukem byl klid národního parku Ranthambore, kam jsme se vydali pozorovat tygry. Bohužel i tygři si ten den chtěli dopřát trochu klidu, a tak se naše cesty nestřetly, a my tak alespoň viděli ostatní zvířata, která by jinak před tygry utekla. 

Tímto jsme se rozloučili s Rádžasthánem a vydali se do Uttarpradéše.

Uttarpradéš je nejlidnatějším indickým státem. Originální první zastávkou se tak stalo Fátehpur Sikrí – město duchů. Krásnou architekturu opuštěného města jsme obdivovali pouze s hrstkou dalších turistů. 

Společné foto ve měste důchů - Fátehpur SikríSpolečné foto ve měste důchů - Fátehpur Sikrí

Další den lidí kolem nás znatelně přibylo. Došlo totiž na vrchol zájezdu – Tádž Mahal. Ten jsme poprvé viděli z Červené pevnosti, kdy se jeho silueta snově vznášela na obzoru.

S průvodkyní Janou Křížovou jsme naplánovali návštěvu na část dne, kdy obvykle trochu ustoupí typický indický smog, a mohli tak spatřit a vyfotit Tádž Mahal pod krásnou modrou oblohou. Ani zblízka neztratila budova na svém půvabu a křehkosti a nikoho nenechala na pochybách, že se jedná o skutečnou architektonickou perlu!

Taj Mahal naším pohledemTaj Mahal naším pohledem

Před námi byla další cesta vlakem. Tentokrát ale nočním lůžkovým vozem. Napětí se dalo krájet. Všichni jsme byli zvědaví, jak bude vlak a celá cesta vypadat. Po nalezení našich míst, vyhnání případných přednocležníků a doplnění čistých lůžkovin jsme zavřeli oči a probudili se za devět hodin ve Váránasí. Nadšením z nočního dobrodružství ale zážitky tohoto dne ještě neskončily…

Dojeli jsme do Váránasí, nejpostvátnějšího místa hinduismu, postaveného na březích Gangy, jednoho z nejdéle trvale osídlených míst na zemi. Město a jeho spletité uličky mají neskutečný náboj. Naše cesta samozřejmě vedla na gháty – schody spojující město s vodami Gangy.

Koupání v řece GanzeKoupání v řece Ganze

Nejsilnější dojmy si nelze odnést od nikud jinud než ze dvou ghátů určených ke zpopelnění těl hinduistů. Pohřební zvyklosti jsme pozorovali ze souše a druhý den i z paluby loďky, kterou jsme se ráno plavili po řece. Večer jsme sledovali rituál Aarti – symbolické uzavírání řeky za zvuku zvonků, lastur a směsi vůní dýmu, ohně a květin.

Tak silně koncentrovanou Indii na jednom místě zažijete jedině na březích Gangy… 

S Váránasím jsme se rozloučili v Sarnáthu, svatém místě buddhismu, kde Buddha poprvé sdělil své učení svým následovníkům. Bylo velice zajímavé vnímat rozdíl mezi hinduistickými místy hýřícími barvami, vůněmi a miliony dalších vjemů s buddhistickými chrámy, které působily až meditativním dojmem.

Sarnáth - svaté místo buddhismuSarnáth - svaté místo buddhismu

Poslední den jsme se letecky přesunuli zpět do Nového Dillí, kde nás ještě čekalo okolí Starého Dillí – místo zpopelnění Mahátmy Gándhího, Červená pevnost a Velká páteční mešita. Jestli jsme si po dvou týdnech strávených v Indii mysleli, že nás už nic nemůže překvapit, tak Staré Dillí nás bezpečně vyvedlo z omylu. 

Opět jsme žasli, jako bychom byli v Indii první den. Nejpozoruhodnější je v této zemi ten obyčejný každodenní život běžných obyvatel, který má milion podob, a člověk ho může pozorovat týdny a nepřestane nad ním žasnout. 

V uličkách Starého DillíV uličkách Starého Dillí

I proto se do Indie rozhodně vyplatí vydat a nasát bezpočet zážitků, vůní, chutí a inspirace!

Zážitků a vzpomínek si odvážíme spoustu, ale jak jsem napsal na začátku, Indie se prostě nedá slovy popsat, ta se musí zažít!

Zažijte ji se zájezdem To nejlepší z Indie + TÁDŽ MAHAL + SAFARI nebo novinkou Okruh Kašmírem a Ladakhem + NEJVYŠŠÍ HORSKÉ PRŮSMYKY INDICKÉHO HIMÁLAJE. Nikdy vás nezklame.

Jitka Bajtková

Jitka BajtkováExpert Radynacestu.cz

Krása se musí prožít… ale za rohem nečeká.


Všechny články     Zobrazit zájezdy



Získejte pravidelné tipy na skvělá místa

Přidejte se do klubu a získáte exkluzivní přístup ke skrytým perlám v Evropě i ve světě, které vám představí naše největší cestovatelské osobnosti.

Katalog 2024