Jsme v Hanoji, hlavním městě Vietnamu. Právě jsme navštívili Ho Či Minovo mauzoleum a dali si svačinu, kterou by tady mohl být třeba pudingo-kokoso-fazolo-želé-tapioko-atakdále dezert zvaný „che“ (což v překladu znamená „vše“ a my teď už víme proč). Máme tedy dostatek síly a energie a jako bonus asi tak dvě hodiny času, takže logicky uděláme ještě pár kroků, o nějaké tři stovky metrů dále, abychom se od Ho Či Minova mauzolea dostali k Ho Či Minovu muzeu.
Nejdříve si ale připomeňme osobnost samotného Ho Či Mina, jehož jméno nese ve Vietnamu dokonce i město. A to i přesto, že Ho Či Minovo město bylo navzdory prokomunistickým idejím slavného státníka pod dřívějším názvem Saigon až do roku 1975 centrem protikomunistického Jižního Vietnamu.
Milovaný „Strýček Ho“
Jméno Ho Či Min (vietnamsky Hồ Chí Minh) je jedním z více pseudonymů (a tím hlavním, pod kterým ho dneska zná celý svět), který si vlastním jménem Nguyễn Sinh Cung zvolil v dospělém věku. V přibližném překladu znamená něco jako „Ten, kdo osvětluje cestu“ nebo „Ten, kdo je osvícený“. Je to tedy jméno silně symbolické, protože odkazuje na Ho Či Minovu roli vůdce i duchovního průvodce vietnamského národa v boji za nezávislost.
Ve Vietnamu je Ho Či Min, který žil v letech 1890 až 1969, dodnes vnímán jako velice kladná historická postava hodná bezmezné úcty. Byl to revolucionář, politik, novinář i básník a svůj život zasvětil boji za nezávislost Vietnamu. Jako mladík cestoval po celém světě včetně evropského kontinentu, kde se, konkrétně ve Francii, zapojil do komunistického hnutí, respektive se stal zakládajícím členem Francouzské komunistické strany. V roce 1941 se vrátil do Vietnamu, kde se stal vůdcem hnutí Viet Minh (Liga za nezávislost Vietnamu). V září 1945 se stal prvním prezidentem Vietnamské demokratické republiky (Severní Vietnam).
Západní pohledy na Ho Či Minovu historickou úlohu jsou v některých ohledech rozmanitější. Někteří historici oceňují jeho odhodlání, skromnost i schopnost sjednotit národ, další jsou blízko kritice za jeho roli v zavedení autoritářského režimu a spojení právě s komunisty.
Buď jak buď, Ho Či Min byl jednou z nejvýraznějších postav 20. století v jihovýchodní Asii, symbol boje za nezávislost, otec moderního vietnamského státu a pravděpodobně přátelský a skromný státník, jehož portréty (do)dnes visí ve školách, úřadech i domácnostech. „Strýček Ho“ je pak přezdívkou, kterou Vietnamci svému adorovanému vůdci běžně říkají.
Ho Či Minovo muzeum zvenčí i zevnitř
Ho Či Minovo muzeum v Hanoji bylo otevřeno na náměstí Da Binh v roce 1990 u příležitosti stého výročí jeho narození. Právě v hlavním městě Vietnamu v roce 1945 Ho Či Min vyhlásil nezávislost Vietnamu, sám zde také žil a nakonec i zemřel.
Muzejní budova, věnovaná životu a odkazu Ho Či Mina včetně jeho politické činnosti, studijních cest i vietnamské války, leží v blízkosti dalších souvisejících historických památek, jako jsou Prezidentský palác nebo už zmíněné Mauzoleum.
Umístěná je v překrásném areálu s palmami, sochami a jezírky, které místu dodávají úžasně odpočinkovou atmosféru. Stavba samotná je pak inspirovaná symbolem lotosového květu, který obecně v asijské kultuře představuje čistotu, znovuzrození a duchovní osvícení.
Ať už se vydáte na jakýkoliv náš zájezd do Vietnamu, muzeum ani mauzoleum neminete.
Čtení: Zájezdy do Vietnamu – srovnání a doporučeníInteriér a muzejní expozice
Uvnitř se nachází bronzová socha
Interiéru hlavní vstupní haly dominuje impozantní socha Ho Či Mina. Z bronzu, v nadživotní velikosti. „Strýčka Ho“ zpodobňuje v klidném postoji s mírným úsměvem – působí zde spíš jako duchovní průvodce než politický vůdce. Na tomto místě se určitě budete potřebovat vyfotit.
Samotné expozice jsou rozdělené do několika tematických částí, které sledují životní cestu Ho Či Mina a zároveň reflektují přelomové momenty historie Vietnamu. Projdete si sekce zachycující například státníkovo dětství a mládí (Ho Či Minův původ, rodina, první vzdělání), jeho cesty do zahraničí (pobyty ve Francii, USA, Sovětském svazu a Číně), dozvíte se mnohé o jeho (nejen) boji za nezávislost (vznik Viet Minhu a odboj proti francouzské kolonizaci), vietnamské válce (kontext konfliktu s USA a role Ho Či Mina jako vůdce), formování Severního Vietnamu.
Najdete zde četné informace o jeho prezidentském období, ale i o osobní filozofii a odkazu. Některé momenty expozice jsou velmi surrealistické – například stylizované tunely, obrovská socha lotosu, místnosti se zvukovými efekty a speciálním osvětlením. Užijete si pestrou sbírku artefaktů, jako jsou fotografie, válečné předměty, známky, dobové lékařské náčiní, zapalovače i státníkovy osobní předměty (brýle, oblečení, rukopisy…). Velká část předmětů zaujme rovněž ze sběratelského úhlu pohledu. Nahlédnout můžete do rekonstrukce Ho Či Minovy pracovny včetně autentického nábytku.
Revoluční plakáty
Revoluční plakáty jsou nezbytným příkladem výtvarné propagandy z období 40.–70. let. Prohlédnout si můžete barevné tisky s motivy dělníků, vojáků, rolníků a samozřejmě Ho Či Mina samotného. Nesou hesla jako „Nezávislost – Svoboda – Štěstí“ či „Všichni za vítězství!“. Plakáty mají značnou hodnotu nejen jakožto historická výpověď. Mnohé z nich byly vytvořeny ve své době špičkovými umělci a z výtvarného hlediska tak nabízejí výpověď i estetickou.
Buddhismus versus marxismus-leninismus
V rámci expozice, která se věnuje kulturnímu a duchovnímu kontextu Vietnamu, si můžete prohlédnout třeba i vitrínu naplněnou soškami Buddhy. Tato část výstavy ukazuje vliv různých náboženství a filozofií na vietnamskou společnost, to, jak hluboko ve vietnamské kultuře je buddhismus zakořeněný, i když Ho Či Min sám byl ideologicky zakotvený spíše v marxismu-leninismu.
Některé části expozice jsou záměrně symbolické a stylizované, takže právě i vitrínu s Buddhy lze určitě vnímat jako jakousi metaforu pro duchovní rozměr národa, který Ho Či Min vedl.
Závěrem
Ho Či Minovo muzeum v Hanoji je v mnoha ohledech fascinující a unikátní místo, které prostřednictvím velice povedeně instalovaných expozic nabízí detailní pohled do života a odkazu jednoho z nejvýznamnějších vietnamských vůdců a umožňuje nám lépe porozumět vietnamské kultuře a národní identitě.
A nízké vstupné, které v přepočtu činí doslova pouhých pár korun, je ten poslední důvod, pro který byste ho při návštěvě Hanoje určitě neměli minout.
