Byl listopad, všichni se pomalu chystali na Vánoce, my jsme ale měli v plánu poznat se zájezdem To nejlepší z Kuby + KARIBSKÉ PLÁŽE S KOUPÁNÍM to skutečně nejzajímavější z celé Kuby. K tomu nám měla pomoct naše průvodkyně Lenka Rychtářová Tučková. Jaké jsme si odvezli dojmy? Z tisíců fotografií jsme vybrali ty, které náš dojem z Kuby snad nejlépe přenesou až k vám.
Kuba nejsou jen pláže a koloniální města, ale i nádherná příroda.
V Havaně jsme přistáli v šest večer. Už na letišti bylo jasné, že jsme se ocitli o dvacet let zpět. Prvotní kontrola spočívala v tom, že dva pánové a dáma v bílých doktorských pláštích seděli za dřevěným stolem a ručně odškrtávali vytištěné seznamy cestujících. Jakmile jsme prošli prvním sítem, dostali jsme se ke klasické budce s celníkem, který zkontroloval naše víza a už to bylo. Jsme na Kubě! Venku před letištěm už na nás čekal náš místní průvodce Carlos, veliký chlap, který svého času pracoval v Brně a pořád umí obstojně česky. Záhy pro nás přijel náš autobus s řidičem Alexem, který nás dovezl na hotel. A pak už hurá na kutě...
Náměstí, kde Fidel Castro řečnil k davům. Dnes jeden z prvních cestovateských cílů v Havaně.
Druhý den ráno jsme hned po snídani vyrazili objevovat krásy Havany. Hned první zastávka nám měla dát vědět, jak velkolepá Kuba je. Dorazili jsme na náměstí Plaza de la Revolucion, kde je pomník Josého Martí, budovy ministerstev ozdobené portréty Ernesta Che Guevary a Camila Cienfuega, a především obrovský plac, kde řečnil Fidel Castro k davům Kubánců. Jeho velikost mu dokonce přinesla zápis v Guinnessově knize rekordů.
Havana Club muzeum rumu je jedno z příjemných havanských zastavení.
Potom nás Alex odvezl směrem do Staré Havany na náměstí Plaza de San Francisco de Asís, pokračovali jsme kolem vystaveného Prezidentského vagónu k Muzeu rumu Havana Club a další zastávka byla továrna na doutníky H. Upmann, kterou jsme si prošli s místní průvodkyní a dozvěděli se něco o podmínkách, v jakých místní pracují.
Budova Národního baletu a nádherná budova Capitolia stojí hned vedle Central Parku.
Autobusem jsme se potom přesunuli zase směrem ke Staré Havaně a vystoupili na focení na náměstí Central Park. Viděli jsme nádhernou budovu starého divadla Gran Teatro (sídlo Kubánského národního baletu) a skvostnou budovu Capitolia – je to ohromná stavba z roku 1929, která připomíná o dost známější Kapitol ve Washingtonu v USA. Tahle kubánská je ale mnohem zdobnější v detailech, navíc nedávno zrestaurovaná.
Prohlédli jsme si ústí zálivu z pevnosti El Moro.
Podmořským tunelem z roku 1957 jsme se dostali na druhou stranu zálivu, abychom se podívali od pevnosti El Morro na Havanu. Obdivovali jsme vlnobití, které na domech podél silnice vybírá svou daň.
Výhled na Starou Havanu ze střechy hotelu.
Pak už jsme pokračovali do hotelu Ambos Mundos, chvíli jsme zde čekali na zprovoznění výtahu. Nahoře na terase s krásným výhledem k ústí do zátoky a na střechy starých havanských domů jsme si dali drink a chvíli jsme si odpočinuli. Toto místo je spojeno s Hemingwayem – svého času pobýval v pokoji 511.
Šli jsme ve spisovatelových stopách...
Po hotelu Ambos Mundos jsme došli k náměstí Plaza de la Catedral. Kousek vedle od katedrály v boční uličce je světoznámý bar Bodeguita del Medio, kam si chodil pro svou denní inspiraci v podobě mojita výše zmíněný slavný spisovatel Ernest Hemingway. Samozřejmě jsme si tady museli dát mojito taky, vyšlápli jsme si po úzkém schodišti nahoru do patra a někteří z nás se svým podpisem na zdi připojili k tisícům dalších cestovatelů z celého světa.
Víte, že Ernst Hemingway rád popíjel v barech po celé Havaně?
Po drinku v Bodeguitě jsme se vydali po nejrušnější obchodní ulici Obispo k dalšímu baru – Floridita. I toto místo několikrát denně navštěvoval Hemingway, tady zase popíjel koktejl Daiquiri, ostatně o tomto baru se říká, že je to přímo kolébka daiquiri. A protože byl Hemingway častý, a navíc slavný host, tak tady má přímo na baru svou sochu, se kterou jsme se mohli vyfotit.
Přes Malecón jsme podél pobřeží pokračovali k úchvatnému Hotelu Nacional z roku 1930 a poté už jsme nastoupili do přistavených naleštěných kabrioletů, abychom si užili stylovou projížďku Havanou.
Proslulý bar Tropicana. Tolik energie na jednom místě jen tak nezažijete!
Po večeři jsme se přesunuli do slavného kabaretu Tropicana, kde jsme si to všichni pořádně užili, nejen kvůli krásným a pohybově nadaným Kubánkám, ale i kvůli rumu, kterým se na Kubě opravdu nešetří… Ani jsme to všechno nevypili, dvě a půl lahve jsme si vzali s sebou na následující dny do autobusu. Po návratu z kabaretu se šlo rovnou na kutě.
Zemědělství je jedním z nejčastějších způsobů obživy mimo města.
Po nabitém dnu v Havaně jsme potřebovali trochu oddech a vydali se směrem na západ do provincie Pinar del Rio. Cestou jsme míjeli vesničku Viňales s houpacími křesly před každým domkem, až jsme dojeli k Indiánské jeskyni.
Carlos nám během krátké plavby ukazoval, jakým krápníkům se jak říká.
Během krátké plavby po jeskynní říčce jsme viděli zajímavé krápníky a díky fantazii místních jsme i my v nich najednou viděli listy tabáku, rybu, krokodýla, láhev šampaňského a další.
Prapodivná Zeď prehistorie měla být důkazem Fidelovy moci.
Po obědě jsme pokračovali k nezapomenutelné Zdi prehistorie, tedy skále, kterou kdysi nechal pomalovat Fidel Castro, kde jsme si dali naprosto vynikající piňa coladu. Rum jsme si do ní mohli nalít dle své libosti, a tak nás nikdo nemusel dvakrát vybízet. Shodli jsme se, že bez této alkoholové vzpruhy by se asi ten „kulturní zážitek“ zřejmě nedal přežít.
Průvodkyně Lenka nám překládala, jak celý proces od semínky až k doutníku probíhá.
Pak jsme zajeli kousek autobusem k místnímu farmáři, aby nám řekl něco k pěstování tabáku, ukázal nám mimo jiné i velmi droboučká semínka tabáku, viděli jsme v jeho stodole sušící se listy tabáku a taky nám předvedl, jak se balí doutníky – samozřejmě jsme hned tenhle vzácný rukodělný výrobek vyzkoušeli.
Rukojmí v Bella Vista. Pamatujete na tento záběr?
A naše poslední zastávka byla u hotelu Los Jazmines, odkud je nádherný výhled na údolí Viňales, jeho červená políčka, kde se pěstuje tabák, a také ty velmi zvláštní kopce mogoty. Tady se natáčel i jeden z příběhů Majora Zemana – Rukojmí v Bella Vista. Pak už jsme jeli rovnou do Havany, v hotelu jsme si dali večeři a potom jsme šli do svých pokojů, abychom si odpočinuli.
Indiánská vesnička nás nechala nahlédnout do života před mnoha desítkami let.
Čtvrtý den jsme vyrazili na poloostrov Zapata, do střediska Boca de Guamá, kde jsme nastoupili na výletní loď a pluli Jezerem pokladů k indiánskému skanzenu. Tady jsme si dali drink Saoco v kokosovém ořechu a někteří také ochutnali krokodýlí maso. Pak jsme si prošli areálem, kde stojí keramické sochy indiánů v nadživotní velikosti zachyceni při každodenních činnostech.
Pokračovali jsme podél legendárního zálivu Zátoky sviní, kde došlo na plážích Playa Girón a Playa Larga v dubnu roku 1961 k invazi kubánských emigrantů vycvičených CIA – akce tenkrát skončila fiaskem pro USA. Dnes je zátoka spojena spíše s romantickým koupáním třeba ve středisku Punta Perdis, kde jsme si po obědě mohli odpočinout a poprvé na naší cestě si zaplavat v Karibiku.
Palác Palacio del Valle v maurském stylu
Poté jsme pokračovali do malebného města Cienfuegos. Napřed jsme jeli po pěkné promenádě k paláci Palacio del Valle v maurském stylu. Budova s bohatou výzdobou zvenku i uvnitř na nás velmi zapůsobila.
Noční náměstí v Cienfuegos jsme nakonec stihli i osvětlené.
Na hlavní náměstí jsme doputovali potmě. Tady jsme v podstatě poprvé více zaznamenali, že je na Kubě blackout. Náměstí, které je obvykle plné života, bylo zhasnuté. Než jsme si ale stihli dát drink na střeše našeho hotelu, rozsvítilo se.
Nádherný hotel Union měl své kouzlo.
Hotel Union byl jako z pohádky. Vše bylo ve výrazných barvách, pokoje obrovské a výhled ze střešní terasy na hlavní náměstí úžasný.
Na chvíli jsme se ocitli v pravé kubánské džungli.
Po snídani jsme se zavazadly odjeli z našeho hotelu směrem do hor Escambray, do střediska Topes de Collantes. Naši skupinku dostal na starost místní kubánský průvodce Miguel, který také pracoval v tehdejším Československu, takže i on uměl skvěle česky. Autobus jsme vyměnili za ruský Zil a jeli do hor. Po cestách necestách k místu, odkud se poté vyráželo pěšky na túru v horách.
Vodopád Rocío. Tohle místo nás dostalo natolik, že musela vzniknout skupinovka.
Cestou je možné vidět mimo jiné kávovníky, velký strom mamey, košaté mimózy, taky vodopád Rocío a dojde se i k místu, kde je možnost koupání. Někteří otužilci do osvěžujícího jezírka opravdu šli a zaplavali si.
Troška adrenalinu před obědem...
V restauraci za mostem jsme pak hned po příchodu dostali místní koktejl s karambolou a na oběd jsme měli velmi chutné kuře, rýži a nasládlou hlízu, která připomínala brambory.
Jeden z nejkrásnějších výhledů, který jsme měli možnost zažít.
Ještě než jsme se přesunuli do našeho hotelu Memories Trinidad del Mar u moře na pláži Ancon nedaleko města Trinidad, tak jsme si udělali zastávku u vyhlídky Mirador, odkud je nádherný výhled do hor a na jižní pobřeží Kuby a také na město Trinidad.
Během procházky městem nám průvodkyně Lenka vyprávěla všelijaké zajímavosti.
Ráno jsme se vydali z našeho hotelu pěkně v klidu po snídani jen do města Trinidad. Napřed jsme se stavili v keramické dílničce, kde nám připravili místní koktejl Canchanchara. Po dílničce jsme se přesunuli autobusem do historického centra krásného koloniálního města, kde se zastavil čas.
Toto malebné město s ospalou atmosférou jsme si procházeli pěšky. Přes hlavní náměstí Plaza Mayor jsme přešli k místnímu kostelu, podívali jsme se na schody, kde se dříve obchodovalo s otroky, zašli jsme si do krásné barevné uličky.
Vyrazili jsme na úžasnou langustu. Ani nevadilo, že půlka Kuby byla bez elektrického proudu.
Večer jsme jeli skoro všichni na skvělou večeři – do soukromé restaurace na langustu. Na Kubě ten den ráno zase vypadl všude proud, takže jsme trochu bloudili, ale nakonec se podařilo a my jsme si užili opravdu skvělou večeři i s hudbou a tancem.
Výhled z vežičky byl za odměnu.
Následujícím cílem bylo Varadero. Po cestě jsme ale ještě zastavili v místě zvaném Manaca Iznaga, kde je vysoká strážní věž, která stála u haciendy a dřívějších polí s cukrovou třtinou. Všude tady nabízejí vyšívané ubrusy, dečky, háčkované halenky a spoustu dalších věcí. Ti odvážnější z nás se vydali nahoru po dřevěných schodech, aby pořídili fotku z výšky.
S betonem a bronzem se tady nešetří. Zvlášť, když jde o velkého Che.
Nastoupili jsme do našeho autobusu a pokračovali v cestě do Santa Clary. Krom prohlídky města nás čekalo i Mauzoleum a muzeum Che Guevary. Toto jsme si prošli, zvenku pak vyfotili bronzovou sochu Che Guevary a potom už jsme se vydali směrem k moři...
Využili jsme možnosti plout dál od pobřeží katamaránem a šnorchlovat mezi rybičkami.
Konečně jsme dojeli do Varadera, projeli jsme si kousek nejrušnější části Avenida Primera a pokračovali po silnici kolem velkých hotelových komplexů až do našeho hotelu. Den jsme strávili tak jako většina těch, kdo do Varadera přiletí, tedy na pláži. Nás ale na to válení se moc neužije, a tak jsme využili možnosti vyjet si na plavbu katamaránem za šnorchlováním. Čekal nás úžasný podmořský svět plný rybiček včetně animákem profláknuté „Dory“.
Dali jsme s i volejbalový match s Poláky a Kanaďany.
Předposlední den byl ve znamení relaxu, koupání u moře, opalování. Téměř všichni pánové (a jedna dáma) z naší skupinky se zapojili do plážového volejbalu, dali si česko-polsko-kanadský match, no a ostatní se prošli po nekonečné pláži, aby udělali fotky, kterými jsme pak přátele doma v klasickém listopadovém sychravu trochu provokovali.
Kubu jsme si zamilovali se vším všudy. Objevte ji i vy!
Poslední den jsme se ještě poflakovali a sdíleli své zážitky u kávy. Kubu jsme si všichni naprosto zamilovali i s jejími drobnými nedostatky. Spousta z nás by tady žít nechtěla, na jednu stranu Kubáncům ale tak trochu závidíme ten klid, skvělý rum i počasí.
Přidejte se už v dubnu na další zájezd s Lenkou a zažijte také to To nejlepší z Kuby + KARIBSKÉ PLÁŽE S KOUPÁNÍM.
