První dojmy z ostrova, kam mě zavála náhoda, byly úžasné. A Květinový festival? Naprosto nádherný! Přestože na Madeiře si během jediné hodiny klidně prší, hřmí, fouká, svítí slunce a hřeje vzduch, já už vím, že její návštěvu klidně risknu znovu a za každého počasí! Zkuste to se zájezdem To nejlepší z Madeiry + KVĚTINOVÝ FESTIVAL také!
Specialistka Lucie a přítel Lukáš na zájezdu na Madeiru s květinovým festivalem
Na Madeiru jsem přiletěla v neděli kolem poledne. Letiště ve Funchalu mě přivítalo sluncem, vlahým vzduchem a příjemným ostrovním větrem. Místní dopravou jsem se pohodlně dostala do hotelu, kde už na mě čekala naše průvodkyně Simona Chromá.
Vše mi trpělivě vysvětlila, dala mapu města a poradila, kam si zajít na dobré a levné jídlo. Skvělý tip byl supermarket Pingo Doce, který se nacházel asi 200 m od hotelu – kromě klasického nákupu je tam i bufet, kde si naberete, co chcete, a zaplatíte podle váhy. Dva talíře dobrot, pivo a voda za cca 15 eur? Perfektní začátek!
Startovací oběd nás potěšil cenou
Pak už jsme se vydali na to hlavní – Květinový festival. Asi 50minutovou procházkou jsme dorazili do centra Funchalu, kde to už žilo. Ulice byly plné lidí, barevných stánků, hudby a vůně květin. Sedli jsme si na tribunu, kde jsme měli rezervovaná místa, a dostali vodu a klobouk proti slunci. A pak to začalo.
Květinový průvod byl doslova pohlazením pro duši. Desítky alegorických vozů, z nichž každý byl laděný do jiné barevné palety. Pestrobarevné kostýmy, vůně čerstvých květin, tanečníci v rytmu samby i děti, které rozhazovaly okvětní lístky.
Všechno bylo jako z pohádky. Nejvíc mě dostal vůz celý pokrytý orchidejemi a skupina tanečníků převlečených za motýly. Líbila se mi i symbolika festivalu – oslava přírody, nového začátku a jara. Když jsme se večer vraceli zpět na hotel za zlatavého svitu zapadajícího slunce, cítila jsem se nabitá energií i emocemi.
Den 2.: Banány, vavříny a poncha
Po vydatné hotelové snídani jsme vyrazili objevovat ostrov. První zastávkou byla vyhlídka Pico da Torre nad rybářskou vesnicí Camara de Lobos. Fotogenický pohled na barevné lodě a tyrkysové moře mě donutily zastavit a jen v klidu dýchat.
Pokračovali jsme do Madalena do Mar, kde jsme se procházeli banánovou plantáží. Cestičky lemované listy velkými jako deštníky, zrající trsy banánů a vůně teplé země – bylo to jako ocitnout se v botanické zahradě, která nikdy nekončí. A ty banány! Ty jsme mohli vyzkoušet, a byly sladké, šťavnaté, no prostě jiné než z obchodu.
Po kafíčku jsme vyjeli na náhorní planinu Paul da Serra a do tajemné oblasti Fanal. Vavřínový les, zahalený v mlze, působil skoro pohádkově. Kmeny stromů se kroutily do zvláštních tvarů, vzduch byl vlhký a chladný, ale nádherně čistý.
Zastavili jsme se i u skalního útvaru Ribeira da Janela, kde jsme mohli pozorovat sílu oceánu, a pak dorazili do Porto Moniz. Lávová jezírka, ve kterých se dalo koupat, příliv a odliv, voda průhledná a ten den poměrně klidná.
Oběd byl společný pro celou skupinu, a to v podobě ryby espady. Což je typická ryba pro Madeiru, kombinace s banánem byla lehce zvláštní, ale chutnala skvěle.
Doma byste si rybu s banánem asi nedali, ale sem se to náramně hodí
Den jsme zakončili u vodopádu Sao Vicente.
Voda je na Madeiře všudypřítomná
A nakonec se vrátili do vesnice Camara de Lobos, kde jsme si vychutnali typický madeirský drink ponchu – tentokrát maracujovou.
Sladká, osvěžující, s kouskem tropického slunce v každém doušku.
Den 3.: Levády, plavba a madeirské víno
Tento den jsme zahájili příjemnou procházkou po levádě Vale Paraíso nedaleko vesnice Camacha. Byla to stezka jako stvořená k rannímu rozjímání – kolem nás zurčela voda, voněla země a z korun stromů zpívali ptáci.
Procházka po ránu nám prospěla
Po procházce jsme si dopřáli kávu a sladký dezert.
Cestovatelská klasika: dezert a káva
Následující cesta vedla na vyhlídku Ponta do Rosto, odkud se nabízel dechberoucí výhled na skalnatý poloostrov São Lourenço. Barevná mozaika skal, modř oceánu a vítr ve vlasech – těžko popsatelný pocit svobody.
Z mariny Quinta do Lorde jsme se pak vydali na asi 40minutovou plavbu velkým člunem kolem pobřeží.
Oceán z paluby lodi působí ještě větší, klidnější a širší, než když stojíte na pevnině. Příjemný vítr, stříkající kapky vody a pohled na východní cíp ostrova byl opravdu kouzelný.
Po výletu lodí jsme se přesunuli do Machica, městečka, kde jsme si dali oběd s výhledem na jedinečnou písčitou pláž. Tentokrát jsme zkusili tuňákový steak a milho frito, což je smažená polenta, velmi typická příloha na Madeiře, a musím říct, že to byla nejlepší ryba, jakou jsem kdy jedla.
Dáváte si někdy smaženou polentu? Na Madeiře se jí nevyhnete
Závěr dne patřil vinařství Oliveiras, kde jsme měli možnost ochutnat několik druhů madeirského vína a dozvědět se něco o jeho historii a zpracování. Nakonec jsme nakoupili domů nějaké suvenýry a mohli se vrátit zpět na hotel. Skvělý konec dne plného chutí.
Vinařství Oliveiras 
Ochutnávka vína
Den 4.: Barevné domečky, nejvyšší hory a mandarinková poncha
Ráno jsme začali na vyhlídce Garajau se sochou Krista, odkud byl nádherný pohled na pobřeží.
Měli jsme štěstí a zahlédli jsme dokonce i duhu.
I takovou duhu madeirské počasí někdy vykouzlí
Další zastávka byla Pico do Facho, vyhlídka nad letištěm, kde se nás štěstí nepouštělo a zahlédli jsme odtud přistávající letadlo.
Potěšily nás i typické domečky v Santaně, pestré a upravené jako z dětské knížky.
Ještě před obědem jsme si stihli udělat procházku Ribeiro Frio a dojít na vyhlídku Balcões, kde se nás nebáli ani ptáčci a usedali nám na ruce, odkud zobali zrní.
Vyhlídka Balcões a krmení ptáčků přímo z ruky 
Jeden z nejhezčích zážitků
Oběd jsme si vychutnali v podobě espetady – špíz z hovězího masa, nebo chobotnice (polvo). Obě tato jídla jsou také velmi typická pro Madeiru.
Pak už nás čekala třetí nejvyšší hora Madeiry Pico do Arieiro (1818 m). I když nám počasí nepřálo a nebylo vidět na krok a do toho začalo velmi vydatně pršet, samotná hora měla své kouzlo. Po cestě zpět na hotel jsme zakončili den v místní hospůdce, kde jsme ochutnali tangerinovou ponchou, v překladu mandarinkovou. Večer nesměla chybět procházka do města s dobrou večeří.
Na nejvyšším vrcholu nám počasí nepřálo
Den 5: Cukrová třtina, Údolí jeptišek a kaštany
Poslední organizovaný den začal v Porto da Cruz, kde jsme navštívili továrnu na zpracování cukrové třtiny. Fascinující proces starých strojů, vůně melasy a atmosféra minulé doby mě zcela pohltily. Kdo měl zájem, mohl ochutnat i typický madeirský rum.
Dále jsme vyjeli na vyhlídku Eira de Serrado, odkud byl dechberoucí pohled do Údolí jeptišek. Pak jsme se rozdělili na dvě skupiny – někdo si zvolil sjezd autobusem, jiní sešli pěšky po asi 3km stezce. Cesta byla bezpečná, i když poměrně strmá, ale celou cestu jsme si mohli užívat úžasných výhledů.
V Údolí jeptišek jsme navštívili kostel i hřbitov, kde jsme se dozvěděli o místních tradicích pohřbívání. Pak nás již čekal oběd, a jelikož Údolí jeptišek je známé svým pěstováním kaštanů, museli jsme tyto speciality ochutnat. Začali jsme pečenými kaštany a hned potom se vrhli do hlavního jídla, a to na kaštanovou polévku, ale pro ty méně odvážné byla připravena i rajčatová.
Druhý chod byl tzv. prego – madeirský „hamburger“ s hovězím masem.
A na závěr jsme zkusili kaštanový koláček, portugalsky pastel de castanha.
Vyrazili jsme zakončit den na vyhlídku Pico dos Barcelos, odkud byl opět nádherný výhled, a nakonec v hospůdce nechyběla ani poncha pescadora, tedy rybářská.
Den 6: Volno ve Funchalu a rozloučení
Poslední dopoledne jsme měli volno a my se rozhodli, že se vydáme do centra Funchalu. Prošli jsme park Santa Catarina, promenádu, radniční náměstí, katedrálu Sé a tržnici Mercado dos Lavradores, která voní všemi druhy ovoce a zeleniny, ale taky se zde nachází trh s čerstvými rybami, některé byly opravdu obrovské.
Tohle je ona typická madeirská ryba espada 
Tržnice
Nejvíc mě zaujala Rua de Santa Maria s pomalovanými dveřmi, které se přezdívá galerie pod širým nebem. Dále se ve městě nachází lanovka (teleférico), která vás může vyvézt na nádhernou vyhlídku nad městem. Což jsme již ale bohužel nestihli.
Když to nejde pěšky, můžete na některé vyhlídky lanovkami
Na rozloučenou jsme si dali sladký dezert a vydali se zpět do hotelu, odkud nás autobus s naším usměvavým řidičem odvezl na letiště.
Dezerty na Madeiře stojí za ochutnání
Loučení bylo těžké, ale vím, že Madeiru si ponesu v srdci ještě dlouho, a doufám, že jsem zde nebyla naposled. A co vy? Už máte objednaný svůj nezapomenutelný zážitek? Zájezd na příští květinovou slávu už je na světě. Mrkněte na program zájezdu To nejlepší z Madeiry + KVĚTINOVÝ FESTIVAL nebo spoustu dalších zážitkových zájezdů na Madeiru už letos a připojte se k našim cestovatelům.
