Víte, jak vypadá tuk-tuk? A dokážete si představit, že v něm projedete Jižní Ameriku? Nedokázal si to představit nikdo, a tak mohly být první na světě. A taky byly. Pět holek(!) nakonec místo plánovaných 5 555 km ujely v růžových motorizovaných tříkolkách, které nejedou víc jak 50 km/hod., téměř dvakrát tolik. Bez peněz a podpory by to ale nešlo. A od toho jsme tady byli my – Radynacestu.cz. Lucie Radové, organizátorky expedice, jsme se zeptali na pár otázek.
1. Objet kus světa v tříkolovém motorizovaném vozítku, které je typické spíše pro Asii, kde slouží jako taxík, bylo docela riskantní. Čí byl tohle vůbec nápad? A věřily jste skutečně, že to dokážete?
S nápadem začít po světě cestovat v motorizované tříkolce jsem přišla už asi před třemi lety. Nejdříve jsem si tohle hodně pomalé dobrodružství vyzkoušela s manželem na Srí Lance. Před rokem jsme si tam vypůjčili tuk-tuk a projeli s ním celý ostrov. K jihoamerickému dobrodružství pak už nebylo daleko. A samozřejmě jsme věřily, že to dokážeme, s ničím jiným do podobné akce jít ani nemůžete!
Cesta přinesla spoustu zážitků
2. Jak jste se na cestu napříč Jižní Amerikou připravovaly? A kdo vám pomáhal?
Vlastně všechno proběhlo hrozně moc rychle. Těch lidí, kteří nám pomohli, je spousta. Až mě to dojímá kolik. Obrovskou oporu jsem měla ve svém manželovi Danovi. Těžko bychom všechno zvládly bez Dana Přibáně ze Žlutých trabantů a pak neskutečné hromadě fanoušků, podporovatelů, lidí ze Startovače a sponzorů, kteří tak šílenému nápadu věřili a podpořili.
Objevte kouzlo cestování
3. Jistě máte spoustu zážitků. Našla byste mezi nimi nějakou gurmánskou perličku? A který zážitek obecně byl pro vás ten největší?
Pro mě byl dárek každý den. Téměř půl roku jsem nevěděla, co se bude dít v následující hodině, natož v příštím týdnu nebo měsíci. Kde budeme spát, co budeme jíst, co se rozbije na Apéčku. Bavila mě ta nejistota, kterou taková cesta přináší.
4. Jak moc na cestě pracovaly emoce? Bylo vás pět holek, několik týdnů ve dvou malých tuk-tucích. Nepohádaly jste se?
Jejda, to je těžká otázka. Samozřejmě, že když cestujete téměř půl roku v dost šílených podmínkách, tak občas někomu dojde trpělivost. Snažily jsme se tyto situace řešit co nejdřív, to znamená pohádat se, usmířit, jet dál a už se k vyřešeným problémům nevracet, znovu si je nepřipomínat. V závěru cesty ani na takové to hnidopišství nebyl čas. Myslím, že v tu chvíli nám to jelo nejlépe.
5. Jakou byste dala radu našim cestovatelům na cestu tuk-tukem?
Připravte se na opravdu pomalou jízdu! :)
