Tip pro Vás…
Nejlepší jehněčí „ispod sača“ a opravdu silný chuťový zážitek vám naservírují v rodinné restauraci Šebelj (adresa: E65, Lastva Grbaljska, Černá Hora; otevřeno mají denně od 10 do 22 hodin).
Cestování po Černé Hoře se v poslední době stává trendem. Historie, památky i příroda jedné z nejpřitažlivějších zemí Evropy totiž zanechávají v člověku nezapomenutelné dojmy. O další příjemné překvapení se jistě postarají i neočekávané chuťové a kulinářské zážitky. Speciality místní gastronomie jsou silně ovlivněny kuchyní tureckou, řeckou, maďarskou i dalších balkánských zemí. Je tak jen na vás, na co budete mít zrovna chuť.
1. Ćevapi – kebab po černohorsku
Někdo zastává názor, že na malý hlad po cestě se hodí ovoce a celozrnné pečivo. Jiný by se zase raději zastavil u stánku a koupil si velký sýrový hamburger a zeleninový salát k tomu. V Černé Hoře sice na zahraniční fast food restaurace spíše nenarazíte, zato na vás bude všude číhat pokušení v podobě takzvaných cevabdzinicas.
Cevabdzinicas se zaměřují na ćevapi (obdobu známějšího ćevapčići), pečené nebo grilované šišky z mletého masa podávané s hořčicí, chlebem a hranolky nebo se salátem s domácími rajčaty a okurkami.
2. Karađorđeva šnicla aneb Když nemáte kuře, dejte tam telecí!
Máme pro vás vzkaz od vašeho žaludku: také si občas moc rád dopřeje něco nezdravého a dobrého! Proto ho o dovolené trochu rozmazlete další oblíbenou masovou specialitou, a sice rolovaným steakem z telecí nebo vepřové panenky plněným smetanovým sýrem kajmak.
Vraťme se ale do kuchyně, v níž to všechno začalo. Psal se rok 1956 a Milovan Stojanović, soukromý šéfkuchař bývalého jugoslávského prezidenta Tita, byl pověřen, aby pro návštěvu ze Sovětského svazu připravil pokrm známý jako Kuře Kyjev.
Země se však v té době potýkala s nedostatkem drůbeže a Stojanović byl nucen nahradit kuřecí telecím. Maso naplnil sýrem, obalil a zprudka opekl. S výsledkem však nebyl příliš spokojen, a tak přidal tatarskou omáčku, plátek citronu a nakrájená rajčata. A jelikož hotové jídlo připomínalo medaili Řádu hvězdy Karađorđevićů, bylo jasné, jak se mu bude začas říkat.
Čtení: Zájezdy do Černé Hory – srovnání a doporučení3. Někdo to rád „na buzaru“, tedy na víně a oleji
Mušle a víno k sobě neodmyslitelně patří
Mušle, krevety, garnáti a červené nebo bílé víno k sobě neodmyslitelně patří. To vám potvrdí každý Černohorec žijící na pobřeží. Všechny pokrmy připravené takzvaně na buzaru, tedy prudkým dušením na víně a oleji, zpravidla s dalším kořením a zeleninou, jsou naprosto neodolatelné.
O Černohorcích je známo, že jsou velmi pohostinní. Moc rádi si proto udělají volný večer, pozvou přátele, povídají si, pijí víno a dlouze hodují u plného stolu, na němž v létě nesmí nikdy chybět pořádný hrnec buzary. Je třeba říkat víc?
4. Ispod sača – černohorská kuchyně pod pokličkou
Černohorská kuchyně pod pokličkou
Černohorci z horských oblastí zase pro změnu rádi připravují jídlo pod širým nebem, tedy způsobem odedávna známým jako „ispod sača“. Vaření na otevřeném ohni totiž jídlům dodává specifickou chuť, které jiným způsobem nedocílíte.
Nejčastěji k telecímu masu či k masu z mladších koz a ovcí přidávají brambory, mrkev, cibuli, česnek, rozmarýn, případně rajčata, a vše pak v souladu s tradicí pečou v kovové nebo keramické nádobě zasypané žhavými uhlíky. Hotové maso je tak měkké, že doslova odpadává od kosti, a zeleninová příloha skvěle vyvažuje pestrou paletu chutí, jež se strávníkům rozline v ústech.
5. Crni rižot – chutná výborně, ale barví zuby načerno
Pokud jste si dali za cíl zvýšit konzumaci všeho z moře, na jídelním lístku se určitě zastavte také u další místní speciality – krémového černého rizota s měkkými kousky sépie. Netradiční tmavé zabarvení a mírně kyselkavou chuť mu dodává právě černé sépiové barvivo.
Tajemství jeho chuti však pochází také z vyváženého spojení bílého vína, bobkového listu, česneku a muškátového oříšku. Crni rižot si rovněž výborně rozumí s krevetami nebo jemným krabím masem.
6. Njeguški pršut – šunka pro skutečné znalce
Njeguški pršut – vepřová šunka pro skutečné znalce
Pohoří Lovćen mezi Centinjí a Kotorem. Vesnička Njeguši. Končiny, které bývaly v minulosti posledním útočištěm Černohorců ve válkách proti Turkům. A taky místo, kde se zrodila vyhlášená černohorská delikatesa – prošuto (známé také jako prosciutto nebo pršut) – kvalitní šunka z vepřového masa.
Ideální podmínky pro výrobu sušené a starodávným způsobem uzené šunky, jež se od té běžné liší neporovnatelnou, výraznější chutí, tu spoluutváří specifické klima oblasti i její nadmořská výška.
K výrobě prošuta se využívá výhradně maso z kýty (zadní nohy prasete), jež se na tři týdny naloží do slaného láku, poté se stejně dlouhou dobu suší a nakonec se dlouhé čtyři měsíce udí studeným kouřem.
Tip pro vás:
Všechny masožravce lapí do svých sítí černohorské prošuto v kombinaci s místním sýrem nebo vařené a podávané s kyselým zelím.
7. Jehněčí v mléce – křehké, šťavnaté a vůbec moc dobré
Jehněčí v mléce – křehké, šťavnaté a vůbec moc dobré
Zavede-li vás někdy cesta až na sever země, můžete své chuťové buňky podráždit křehkým jehněčím masem, které má sezonu hned dvakrát – na jaře a na konci léta.
Skopové se pomalu vaří v mléce, to aby ztratilo své specifické aroma. Na druhou stranu ale právě díky němu snese i výraznější bylinky a koření. Obecně výborně ladí s česnekem, rozmarýnem nebo tymiánem. V Černé Hoře se k masu přidávají také brambory, mrkev, fenykl a petržel.
8. Burek – ideální pokrm (nejen) k snídani
Burek – trojhránek plněný mletým masem a sýrem
Pro milovníky pečiva je na menu místních pekáren plněný burek, dobře známé jídlo všech balkánských států. Přesněji se jedná o různě tvarované pečivo (od tenkých tyčinek až po spirály či trojhránky) z tenkého listového těsta připravované s řadou různých náplní, nejčastěji se sýrem, mletým masem, špenátem nebo bramborami.
Burek chutná báječně jak na snídani se zakysanými mléčnými výrobky (jogurtem, kefírem, ayranem nebo zakysanou smetanou), tak i kdykoli během dne, když vás přepadne chuť či hlad. Stejně dobře vám poslouží i jako chutné občerstvení na svačinu třeba během výletu do přírody.
9. Ajvar – tradiční pasta z červených paprik
Ajvar – koncentrovaná chuť pečené zeleniny ve skleničce
Milovníci dobrého jídla a pití se jistě shodnou na tom, že nejlepší cesty jsou ty, z nichž si mohou odnést nevšední kulinářské zážitky, i na tom, že nejlepší suvenýry z dovolené jsou ty jedlé. Z Černé Hory si můžete odvézt třeba velkou sklenici lahodného nebo pikantního ajvaru. Černá Hora a ajvar, to jsou totiž skoro synonyma.
Pečená zelenina (papriky, rajčata, lilek, česnek) je se svou jedinečnou, delikátní chutí a strukturou pilířem husté, chuťově výrazné omáčky (pasty) cihlové barvy. Chuťový zážitek navíc ajvar nabízí ještě i díky cukru, octu, soli, oleji a dalším přísadám. Nejčastěji se používá k masu, ale maže se s ním i chléb, toasty, topinky atd.
10. Sladká tečka na závěr
Krempita – křehký dezert s vůní vanilky
Pro ty, co by chtěli vzpružit svou mysl trochou cukru, jsou připraveny vyhlášené černohorské sladkosti. A abychom vás alespoň trochu nalákali, volíme ty, které stojí na špici našeho barometru chutí.
Na začátek si objednejte krempitu – dezert, jehož základ tvoří lákavě vonící vanilkový krém zjemněný chutí šlehačky a ukrytý v lehounkém kabátku z listového těsta. Pokračujte baklavou (starým orientálním dezertem plným sladkého medu a v případě Černé Hory také rozinek), tulumbou (sladkostí z nekvašeného těsta, jež tak trochu připomíná velkou sušenou datli) a vše završte třeba místní zmrzlinou.
