Kdysi jsem byla s přítelem na Floridě. V průběhu dní jsem zatoužila vyrazit po nákupech, ale abychom si oba přišli na své, přál si na oplátku, abych já s ním navštívila zápas NHL v Tampě. Zdálo se to jako snadný úkol, ty dvě hodiny tam nějak odsedím...
Radana se hlásí jako válečný veterán :)
Tehdy přišly do dámské módy maskáčové vzory, a tam měli ohromný výběr oblečení v tomto duchu - od legínů, přes tílka, košile i overaly… U nás to teprve začínalo a nebylo toho k mání zdaleka tolik. S nadšením jsem si koupila několik kousků a byla úplně spokojená.
A pak přišel den spokojenosti Olivera, protože nás čekal ten hokej. Navlékla jsem se do svého nového maskáčového overalu a vyrazili jsme do Tampy.
Bylo to právě v Den válečných veteránů, který Američani hodně prožívají. Slaví, vyjadřují svým hrdinům obdiv, a staří legionáři na vozíčkách v tento svátek vypráví dětem o válce, o tom, jak bránili svou zemi. Dokonce i na stadionu bylo každou chvíli přerušeno utkání, aby se znovu jejich zásluhy vyzdvihly a pauzu vždy ukončil uznalý aplaus. V jedné takové přestávce byli vyzváni váleční veteráni, kteří sedí mezi námi, aby se postavili.
Nějak jsem to nepochopila a zvedla jsem se. V tom maskáči. Kolem sedící na mě zírali a za moment jsem se objevila i na obří obrazovce, což vzbudilo rozpaky a smích publika. Oliver se mě zeptal? „Ty jsi válečnej veterán, lásko?“
A já konečně pochopila. Horká chvíle, kdy jsem si přála být neviditelná, k čemuž mi maskáče zrovna vůbec nepomohly.
