Byla jsem kdysi se svou sestrou na Maledivách. Jsou vyhlášené svým pestrým podmořským světem, a tak i přesto, že nejsme žádné potápěčky, vzaly jsme šnorchly, a že pod tu hladinu aspoň nakouknem...
Byla to skutečně nevídaná krása. Měly jsme nějaké krmení a ty maličké barevné rybky nám papkaly z dlaní.
Obě jsme si to užívaly, skrze brýle jsme na sebe házely ohromené pohledy a ukazovaly si zdvižené palce. Po jednom takovém momentu, kdy jsme se znovu snažily vyměnit si němé dojmy, se otočíme zpátky a šok.
Ty malé krasotinky zatím nepozorovaně vystřídala obrovská nafouklá ryba. Jedla nám z rukou a nepříjemně zírala. A těch ostnů!
Dávno víme, že to byl ježík, ale tehdy jsme zpanikařily a sestra do teď vzpomíná na můj bublající, ale naprosto srozumitelný výkřik: „Rychle pryč!"
Rada na cestu je:
Strach má velké oči. Někdy i tělo. Myslet na to by to chtělo! :)
