Radana cestuje - Historky z cest

Průvodkyně Radana vypráví o tom, jak cestuje a jaká rada na cestu je…

Radana cestuje: Kůzle z lásky na Zanzibaru

Tenhle příběh se nestal mně, ale mému kamarádovi Josefovi, který se kdysi zamiloval v Zanzibaru.

Přečteno 1409x

RADANA CESTUJE: Do Provence na hostinu, jakou svět neviděl

Byla jsem kdysi ve Francii, v nádherné Provence. Ráda a denně jsem obrážela místní hospůdky, už kvůli zdejším lidem, kteří byli nesmírně přátelští a pohostinní. Seznámila jsem se ale se dvěma krajany, kteří měli zatím opačnou zkušenost. Než později překonali tu mou…

Přečíst článek

Přečteno 1620x

RADANA CESTUJE: S hráčem Minecraftu poznávat Los Angeles

Před několika lety jsem byla s kamarádkami na dámské jízdě po USA. Naši ženskou společnost narušoval pubertální syn jedné z nás, kterého jsme naopak rušily my. Nakonec si ale vysloužil naše uznání…

Přečíst článek

Přečteno 1394x

RADANA CESTUJE: Švábem na norské lodi

Kdysi jsem s přáteli navštívila Norsko. Putovali jsme z místa na místo a prozkoumávali ostrůvky - a že jich tam je! Než jednou přišla bouře a dala nám vybrat mezi možným přežitím a jistou cestovatelskou smrtí...

Přečíst článek

Přečteno 1618x

RADANA CESTUJE: To si na letišti vypijou!

Tuhle historku vyprávím moc ráda. Jde o situaci, kterou jsem vyposlechla kdysi dávno na letišti, už ani nevím, kam jsem mířila. To se tehdy začal uplatňovat zákaz tekutin na paluby letadel...

Přečíst článek

Přečteno 5973x

RADANA CESTUJE: Nechat si doplnit minibař v Turecku

Byla jsem s přáteli v Turecku, kde jsme strávili pár dnů v hotelu hned u pláže, abychom si užili moře. Měli jsme all inclusive s možností brát si neomezeně nápoje jak od stolu, tak i z pokojového minibaru, přesto jsme toho moc nevyužívali. Takže když přišla pokojová služba doplňovat MINIBAŘ, jak se vždy ohlašovala, mávali jsme rukama, že nám nic nechybí. Pavel to ale nenechal bez povšimnutí a strčil jí do dlaně dvoueurovku.

Přečíst článek

Přečteno 1265x

RADANA CESTUJE: Chytrá Horákyně a opilý Dán

Přiletěla jsem se svou skupinou do Kodaně a čekali jsme na kufry. Každý už ten svůj měl, až na pana Poštolku. Tak jsme čekali dál, ale na pásu už nějakou chvíli jezdilo jediné zavazadlo, a to černý kufr. Opatrně jsem se pana Poštolky zeptala, jestli to vážně není jeho, ale s jistotou odpověděl, že sice měl přesně takový, ale s modrou rukojetí. Takže náš zájezd To nejlepší z Kodaně vypadalo hned zkraje na pěkný malér.

Přečíst článek

Přečteno 969x

je dílemprůvodců a odborníkůz Radynacestu