Před několika lety jsem byla s kamarádkami na dámské jízdě po USA. Naši ženskou společnost narušoval pubertální syn jedné z nás, kterého jsme naopak rušily my. Nakonec si ale vysloužil naše uznání…
Radaně se spustila navigace v L.A. :)
Toulali jsme se americkými městy, zvládli jsme New York a čekalo nás Los Angeles. Na letišti jsme přistáli pozdě večer a určitě to bylo tou únavou, že se odtamtud ne a ne vymotat. Auto jsme si půjčili, hotel měli zamluvený, ale jak se do něj dostat?
Když jsem míjela asi potřetí tentýž blok, odlepil oči od svého mobilu i patnáctiletý Radek – aby je obrátil v sloup. Chvíli na to ale povídá: „Tady to znám.“
Zbystřily jsme, protože Radek v L.A. nikdy nebyl a jeho máma si byla jistá. Jenže mě začal suverénně navigovat a zanedlouho jsme se z bludného kruhu vymotali.
„Prosím tě, jak jsi věděl, kudy?“ ptala se ho máti.
„V tomhle městě se pohybuju v jedný hře na telefonu, jen jsem doteď netušil, že jde o Los Angeles,“ přiznal. A nám nezbývalo, než ho pochválit a nechat dál hrát. Další den se ale stal naším průvodcem...
