Zájezdy pro cestovatele

Ptejte se nás +420 608 261 719 Po – Čt: 8:30 – 17:00, Pá: 8:30 – 16:00

UME MACURI: Svátek švestek v japonském městě Sugita aneb Jak jsem (ne)zapadla a viděla víc!

Autor: Barbora Žižková, Radynacestu.cz | Vydáno: 3. 4. 2023 | Přečteno: 501x
Téma: Japonsko, NEOBARA

Vraťte se se mnou o dva měsíce dozadu. Je půlka února, je teplo, ale do jara daleko. Nicméně pod slunečními paprsky začínají pučet švestky japonské – ume. Špičaté robustní větvičky, které se skrze mrazivý studený vánek prodraly k prvním paprskům slunce. Jsou obaleny květy různých odstínů růžové, které obdivovaly už generace před námi.

Ume v zahradáchUme v zahradách  

Já zrovna bydlím u kamarádů v Jokohamě. Necelých 30 minut vlakem je to do města Sugita, kde se o víkendu koná svátek švestek v místním chrámu Myohoji.

Kvetení švestek doprovází celodenní program. Zabalila jsem foťák a vyrazila jsem.

Nejdřív metrem a na nádraží v Jokohamě přestoupit na modrou linku JR

Díky bohu, že se dá přestoupit i někde jinde, protože z nádraží se mi nikdy nedaří vymotat včas, natož najít správnou linku železnice mezi dalšími modrými odstíny linek a různými dopravci v přeplněných chodbách.

Zajela jsem si o 2 stanice dál na zastávku Kannai a popošla na vlak – potvrzuji, že je to mnohem mnohem rychlejší!

Chrám se nachází pár minut chůze od nádraží Šin Sugita.

Kde se vzaly lány švestek

V období Edo byla oblast Sugita v prefektuře Kanagawa známá jako místo pro pozorování švestkových květů díky více než 30 000 stromům švestek, které byly v regionu vysazeny.

Oblast byla totiž pro zemědělce neúrodná, proto tu feudální pán oblasti Mamiya Nobushige během éry Tenšo (1573–92) vysadil a pěstoval švestky.

Mnoho umělců a spisovatelů pak toto místo vyhledávalo, aby o něm psali a zvěčnili jej na obrazech. A právě díky tomu se zachovaly mnohé umělecké předměty, které zachycují pozorování švestek v pozdním období Edo.

Jak je to dnes? 

Kvetoucí stromy umeKvetoucí stromy ume  

Rozsáhlý háj vymizel v éře Genroku (1688–1704). Nejspíše v důsledku zničení půdy solí a dalších faktorů, které měly na jejich kondici vliv. 

Momentálně v tomto háji můžete pozorovat už jen kolem stovky rozkvetlých stromů japonských švestek. K obnovení tradice jejich pozorování se už druhým rokem pořádá v Japonsku festival švestek.

Uvidíme, co nám do dalších let přinese. Že by třeba vysazení dalších stromů ume do původního počtu? To by se nám líbilo.

Program, kde nechybí ani tanec gejš

Tanec gejš je zážitekTanec gejš je zážitek  

Místo bylo velké – chrám společně se hřbitovem a nad ním kopec s výhledem. Na kopci byly švestky a staré obrázky ukiyo e, které ukazovaly, jak to tam dřív vypadalo. Dole u chrámu ale probíhal hlavní program.

Dalo se zde koupit jídlo a pití a k tomu tu bylo místo k sezení, kde probíhalo představení dětí z místních škol a následně i tradiční program, jako je tanec gejš, hra na tradiční nástroje a lví tanec.

Co švestky symbolizují?

Tradice zůstáváTradice zůstává

Ume se skládá ze stromového radikálu a 毎, což znamená „každý“. 毎 je hieroglyf, který představuje matky, jež se starají o mnoho dětí v klanové společnosti. Ume produkuje ovoce na všech svých větvích, takže lidé začali o ume uvažovat jako o stromu, který přináší štěstí.

Říká se, že tak vzniklo kanji pro ume – oslava rozkvětu dětí.

Co se z plodů ume dělá?

Něco k snědku?Něco k snědku?  

UMEBOŠI je slaná nakládaná japonská švestka s výraznou chutí. V minulosti do Japonska přišly z Číny a používaly se jako léčiva na podporu trávení, prevenci nevolnosti a systémové toxicity, včetně kocoviny.

Předpokládá se, že kyselina citronová působí antibakteriálně, pomáhá zvyšovat produkci slin a pomáhá při trávení rýže. Proto se často ume jí s rýží v mnoha podobách. Navíc se o umeboši tvrdí, že bojuje proti únavě.

UMEŠU, švestkové víno, je japonský likér vyrobený máčením švestek ume z ještě nezralých a zelených plodů v likéru a cukru. Má sladkokyselou chuť a obsah alkoholu 10–15 %.

PŘÍHODY Z FESTIVALU:

Daleké výhledy až k Praze

Jakožto jediný cizinec na slavnostech jsem měla smůlu v tom, že si se mnou nikdo nepopovídal, většinou se totiž bojí, že nerozumím japonsky, a tak mě jen tiše pozorují, jak se procházím. Naštěstí jsem narazila na jednoho nepozorného staršího pána, který na místě pracoval jako dobrovolník. Začal mi vyprávět o historii místa a o výhledu, který tam byl zobrazený, díky němu jsem si všimla špičky hory Fuji, která byla za mraky.

Chvíli jsme si povídali, pak se mi podíval do obličeje a vykulil oči: „Proboha, však vy jste cizinka! Kolik let tu žijete?“ „No necelé dva týdny, ale v Japonsku jsem byla už několikrát.“ Chvíli jsme ještě klábosili nad rozdílností kultur, nejspíš o Česku nikdy neslyšel, tak jsem mu dala jako dárek pohled z Prahy. Teď už bude vědět!

Od saké ke gejše. A rovnou na pódium!

Zdejší alkoholZdejší alkohol  

Z výhledu jsem sestoupila dolů na sváču, byly tam stánky se šťávou ze švestek a sezonní jarní sladkosti s příchutí švestek. Ke mně si přisedl starší japonský pár. Tihle už se tolik neostýchali a spustili na mě japonsky. Na uvítanou mi dali pár bonbonů, ale mě víc zajímalo, co to pijí za alkohol.

Ukázali směrem ke gejšám a že potřebuji lístek. Přistoupila jsem ke gejšám a zeptala se, kde si mohu koupit lístek, načež mě odvedli k dalšímu stánku, kde jsem si vylosovala číslo. A hle! To číslo bylo výherní! Což pro mě znamenalo si sednout na bambusové pódium před všemi těmi lidmi a společně s gejšou hrát hry.

O hrách už jsem dříve slyšela, ale hrála jsem je úplně poprvé a docela rychle jsem prohrála. Před davem přihlížejících jsem pak měla pózovat za zvuků hudby. Nic pro stydlivky. Naštěstí všichni byli moc hodní, a tak jsme si udělali i pár fotek navíc.

Náhodná prohlídka chrámu... při hledání záchodu

Interiéry chrámuInteriéry chrámu  

Po tomto kultuním zážitku, a po pár skleničkách saké, jsem vyrazila hledat záchod. Podle označení to mělo být v chrámu, kde opravdu hodně lidí vcházelo dovnitř. Zprvu jsem jen nahlížela, až později jsem se odhodlala vlézt dovnitř. U dveří zazvonil zvonek a vylezl mnich, kouká na mě, já na něj. Jediné, co jsem v té chvíli dokázala ze sebe japonsky vydat, bylo: „Co je tohle za místo?“

Pán mi začal vyprávět rozsáhlou historii onoho chrámu a musím se přiznat, že jsem mu stěží rozuměla, bylo docela těžké v japonštině všechno pochytit. Když skončil, ještě jsem se zeptala, co je v oné dlouhé chodbě dál, že tam všichni chodí? Že by konečně ten záchod? Pomyslela jsem si.

V tom momentu mě vzal s sebou, že mi všechno ukáže. A aniž bych to čekala, ocitla jsem se na prohlídce celého chrámu, byla to nádhera! Ukazoval mi svaté předměty, oltář, umění, byla jsem v úplném zákulisí, a dokonce jsem viděla, jak se gejši připravují a malují na představení, které mělo za chvíli začít.

Záchod tam sice nebyl, ale jsem opravdu moc ráda, že jsem se mohla podívat na tohle místo i zevnitř, a navíc s výkladem.

A nebojte, i ten záchod jsem nakonec našla :)

SLOVÍČKA:

ume – švestka

macuri – festival

umi – moře

Všechno o tom, kdo je Bára a další její japonská dobrodružství najdete na blogu NEOBARA.

Barbora Žižková

Barbora ŽižkováPrůvodce Radynacestu.czExpert Radynacestu.cz

Člověk se nesmí bát, jen tak najde sám sebe.


Všechny články     Zobrazit zájezdy



Získejte pravidelné tipy na skvělá místa

Přidejte se do klubu a získáte exkluzivní přístup ke skrytým perlám v Evropě i ve světě, které vám představí naše největší cestovatelské osobnosti.

Katalog 2024