Je polovina září a já s napětím sleduju předpověď vývoje atlantské hurikánové sezony. Vypadá to, že s největší pravděpodobností hurikán Gabrielle zasáhne Azory v době našeho pobytu na ostrovech. Telefon od průvodkyně Peti mě úplně neuklidnil. „Vidělas předpověď?! Zažiješ hurikán na Azorech, bude divočina! Přesně tak, jak to mám nejradši!“ Nadšeně mi hlásí do telefonu. Hmm, super, úplně všechno mít nemusím, ale nepochybuju o tom, že to bude 11 dní intenzivních zážitků. A jak to dopadlo? Pojďte se podívat na moji fotoreportáž ze zájezdu To nejlepší z Azorských ostrovů + KOUPÁNÍ V LÁVOVÝCH JEZÍRKÁCH nejen o nádherné krajině, ale i o překážkách a komplikacích, co k cestování někdy patří.
Vyhlížíme hurikán na Azorských ostrovech... ale ne, tady bylo ještě všechno v pořádku
Bude mít Dagmar Honsová pravdu? Balím kufry a dál napjatě sleduju předpověď. 19.9. nasedám se skupinkou cestovatelů na letadlo a letíme na Azory, kde už na nás čeká průvodkyně Petra Bujoková. V následujících dnech máme v plánu procestovat menší ostrovy Pico, Sao Jorge a Faial, které tvoří tzv. trojúhelník. Nejdřív se ale na to pořádně vyspíme.
Hurikánová předpověď před naším odjezdem
Ráno vyrážíme na první průzkum ostrova a obdivujeme drsné lávové pobřeží. V muzeu zemětřesení si na simulátoru vyzkoušíme otřesy, které zažívali obyvatelé ostrovů v minulosti.
Po cestě na první koupačku v oceánu narážíme na partu pracantů ve vinohradu. Je doba vinobraní a sklizeň je v plném proudu. Chlapi nám s radostí předávají kyblíky a nůžky a my se s nadšením dáváme do práce a pomalu plníme nádoby hroznovým vínem.
Po pár minutách dřiny odevzdáváme náčiní a pokračujeme ke slibovaným lávovým jezírkům.
První koupání v lávových jezírkách
Domů se vracíme malebnou pobřežní stezkou a kocháme se výhledy na oceán, sousední ostrovy i majestátní Pico.
Nový den, nové dobrodružství. Míříme do středu ostrova, zase o kousek blíž k Picu i menším sopečkám.
Nasedáme na objednaná kola a vydáváme se na cyklookruh po malých sopečkách. Občas uhýbáme stádu krav, ale jinak se kocháme výhledy na kaldery i odkvétající lány hortenzií.
Cyklovýlet po sopečkách na Picu
Na zpáteční cestě máme skvělou příležitost zažít tradiční slavnosti chleba v městečku Sao Mateus, kam nás pozvala kamarádka Sandra. Je to církevní slavnost podobná našim poutím. V průvodu od kapličky ke kostelu nesou ženy a děti na hlavách velké ošatky plné místního chleba, který později rozdávají místním. I my máme možnost ochutnat – je sladký, podobný našemu mazanci. Se slaným azorským máslem je to vynikající kombinace.
Další den s sebou přináší změnu počasí a my operativně měníme plány. Výstup na Pico ani výlet na oceán za pozorováním velryb bohužel není skrz povětrnostní podmínky možný. Vydáváme se na procházku vinicemi Crianza Velha, které jsou pod ochranou UNESCA.
Počasí se neumoudřuje, a tak nakupujeme tuňáka a ve vinném sklípku zahajujeme teambuildingovou grilovačku s ochutnávkou místních vín.
Je čas se přesunout na další ostrov. Ráno vyplouváme trajektem směr sousední ostrov Sao Jorge. Tady nám bylo ještě do zpěvu.
První trajekt ještě s klidným žaludkem
Naštěstí jsme vybaveni kinedrylem a bez ztráty kytičky připlouvám na nový ostrov, kde nás vítá slunečné počasí. Hned z přístavu vyrážíme na pobřežní trek.
Máme pár kilometrů na uklidnění žaludků, na trase totiž máme připravenou královskou hostinu pod pergolou u místní tetky.
S Petrou už pomalu začínáme intenzivněji sledovat předpověď počasí. Hurikán Gabrielle se každým dnem blíží k ostrovům a vypadá to, že ho chytneme právě na Sao Jorge. Petra je ve svém živlu a já jen doufám, ať to není úplný průšvih. I na treku s předstihem zjišťujeme informace a obvoláváme ubytování, kde bychom případně mohli zůstat, kdybychom si pobyt na ostrově museli prodloužit.
Po cestě hledáme ubytování po hurikánu
Zároveň si ale zvládáme vychutnávat výhledy a panenskou přírodu. Oproti drsnému sopečnému ostrovu Pico je Sao Jorge úplně jiný – zelenější, šťavnatější...
Výhledy na treku Caldeira do Santo Cristo – Faja dos Cubres
Stejně jako obrovské keře „borůvek“, které potkáváme skoro na každém kroku.
Pro ostrov jsou typické tzv. fajas – sesunuté úrodné plošiny na pobřeží. Ty lemují pobřeží celého ostrova. My jsme se vydali na trek na Faja dos Cubres.
Večerní kochačka, z pokojíčku koukáme na nádherný západ slunce a Pico. Vítr se utišil a nastalo ticho před bouří. Z předpovědí už víme, že se z ostrova nedostaneme podle plánu. Rezervujeme náhradní ubytování a doufáme, že předpovědi o hurikánu prvního stupně a vlnách o výšce 16 m se nevyplní.
Zvláštní klid pokračuje i následující ráno. Stíháme ranní osvěžení v oceánu a po snídani informujeme zbytek skupiny, že dnes v noci by měla Gabrielle přijít na ostrovy.
Předpovědi naštěstí hrají v náš prospěch. Předpokládaná rychlost větru i výška vln klesají. Na zítřejší přesun trajektem to ale určitě nebude.
Ještě máme celý den před sebou. První zastávka je v sýrárně, kde vyrábí vyhlášený azorský sýr. Projdeme si celý proces výroby a na závěr ochutnáváme několik vzorků. Je to vážně dobrota!
Exkurze v sýrárně na Sao Jorge
Pokračujeme dál. Čeká nás nejkouzelnější koupačka Azor. Lávová jezírka na Faja do Ouvidor. Bazénky jsou schované mezi lávovými vyvřelinami, které tvoří netradiční koupací kulisu. Bez odmontovaných žebříků byla trochu výzva se do vody dostat, ale kdo se hecnul, rozhodně nelitoval.
Originální koupačka na Faja do Ouvidor
Přesouváme se na společnou večeři do restaurace. Připojuje se k nám i Petřina kamarádka Lenka s rodinou, která na Azorech žije. Vypráví nám o specifikách života na ostrově, lékařské péči, školce a zodpovídá nejrůznější dotazy. Zároveň má také nejčerstvější informace ohledně noci s hurikánem, která nás čeká.
Společná večeře s češkou Lenkou, která na Azorech žije...
Po příjezdu na recepci na nás čekají podrobné instrukce, jak se chovat v době bouře, která během večerních hodin přijde. Uklízíme vše nezajištěné z venku, zavíráme okna a všichni se scházíme v hotelové recepci s kytarou a čekáme na příchod Gabrielle.
Uff, je ráno a z okna pokoje vidíme duhu. Hurikán jsme všichni v bezpečí přečkali. Hlásíme se domů, že jsme všichni v pořádku, a dostáváme info od transferářů, že se můžeme bezpečně přesunout do Velas, hlavního města ostrova, kde nás čeká jedna původně neplánovaná noc.
S jednodenním zpožděním, ale přece, přeplouváme na poslední ostrov – Faial. Vítá nás hlavní městečko Horta, kde si dáváme občerstvení ve vyhlášeném námořnickém baru Café Sport.
Zasloužený drink ve vyhlášeném Peter's cafe sport
Nastupujeme do auta ke vždy dobře naladěnému taxikáři Fernandovi a kocháme se výhledem na záliv Porto Pim a Hortu z výšky.
Vyhldíka nad Hortou a Porto Pim
U ubytování máme k dispozici další super koupání v lávových jezírkách. Po setmění vytváří unikátní zvukovou kulisu ptáci buřňáci se svým specifickým krákáním, které k ostrovům neodmyslitelně patří.
Ostrov Faial v podstatě vznikl z jedné obrovské sopky. V jeho samotném srdci se nachází její kráter, kam se vydáváme na trek. Po prvních metrech to vypadá, že z výhledů nic nebude, mlha je všude kolem nás.
Nevzdáváme to, pokračujeme po hranici kaldery a po pár desítkách metrů se mlha rozestupuje a my žasneme nad výhledy, které se pod námi otevírají.
Na Faialu nám konečně přeje počasí, a tak zkoušíme znovu vyrazit za pozorováním velryb na oceán. Na ubytování počasí vypadá slibně, vyrážíme do Horty. Cestou ale opět padá mlha a prší a vypadá to, že z výpravy nic nebude. Mořští biologové, kteří s výpravami na člunech jezdí, stanovují 30 minut posečkání na to, zda se počasí umoudří. Absolvujeme briefing o všech živočiších, na které můžeme v oceánu narazit. Do půl hodiny přestává pršet a my nakonec opravdu oblékáme nepromokavé mundůry a vyrážíme za dalším dobrodružstvím.
Výlet nemohl vyjít lépe. Nad oceánem vysvitlo sluníčko a měli jsme štěstí jak na velrybu, tak spoustu delfínů, kteří nám během tříhodinové plavby dělali společnost.
Pozorování kytovců na širém oceánu
Odpoledne se vydáváme objevit nejmladší část ostrova – mys Capelinhos, který vznikl při sopečné erupci až v 60. letech minulého století.
Po procházce a další koupačce, tentokrát spíš pro otužilce, zakončujeme naše putování piknikem na majáku. Pak už hurá na ubytování, zítra letíme domů.
Haha, to určitě. Řidič Fernando nakládá zavazadla s otázkou, jestli si opravdu myslíme, že v té mlze, která ráno opět halí celý ostrov, odletíme domů.
Po cestě na letiště, jak mlha houstne, se náš optimismus vytrácí. Řídíme se pokyny pracovníků letiště, odbavujeme kufry a čekáme, až pro nás přiletí letadlo. Čas odletu se stále odsouvá, na přestup v Ponta Delgadě máme pořád dostatečný časový polštář.
Po hodině a půl hlásí konečný verdikt. Let zrušen. S Petrou běžíme na přepážku zjistit, jak se dostat do Ponta Delgady na navazující let. Po pár minutách ověřování kapacit na různých letech už víme, že dneska do Prahy určitě nedoletíme.
Přesouváme se zpět do Horty (kde mimochodem o pár desítek minut později svítí sluníčko a po mlze není ani památky), přeplouváme trajektem na ostrov Pico, odkud dál přelétáme na ostrovy Terceira a Sao Miguel. Přijde vám to šílené? Bylo to ještě horší! :)
Mezi ostrovy přelítáme malými vrtuláky...
Celá parta jednomyslně hlasuje pro čekání na další přímý let do Prahy, který letí za tři dny. Zamáčkli jsme slzičku, zavolali domů, ať nás čekají až v pátek. Na letišti na Terceiře sedíme na zemi a dáváme dohromady ubytování a program pro skupinu na následující tři dny.
Plánování prodloužení pobytu na Sao Miguelu
Za tmy zdárně přilétáme do Ponta Delgady a začíná pro nás nová, neplánovaná dovolená.
Z hotelových koupelen se stávají improvizované prádelny, všichni unavení, s úsměvem na rtech a sluncem v zádech vyrážíme za poznáváním čtvrtého azorského ostrova Sao Miguel.
Sao Miguel nabízí ty nejikoničtější jezera, která znáte ze všech možných propagačních materiálů ostrovů, třeba jezero Lagoa do Fogo…
…nebo Sete Cidades.
Fotogenická jezera Sete Citades
Troufám si říct, že jsme za ty tři dny navíc stihli to nejdůležitější, co je na ostrově Sao Miguel k vidění. Zavítali jsme na čajové plantáže…
Jediné evropské čajové plantáže
…koupali se v termálech Caldeira Velha.
Ve Furnas jsme obdivovali sílu geotermální energie…
Vaření pomocí geotermální energie ve Furnas
… a ochutnali jsme v zemi uvařené cozido, které sice není fotogenické, ale o to víc chutné.
Cozido uvařené v krtincích ve Furnas
Užili jsme si pár společných večeří navíc…
Společná večeře v rybí restauraci v Ponta Delgadě
Ale teď už domů. Opravdu.
Byly to krásné, náročné a intenzivní dva týdny. Díky, Azory, že jste nám připravily tolik dobrodružství s dobrým koncem, že jste byly dostatečně divoké, ale taky přívětivé a zase brzy na shledanou!
A pokud i vy chcete zažít pravé dobrodružství, ale klidně i bez hurikánu, vypravte se na zájezd na Azory s námi!
