Výstup na nejvyšší horu Severní Afriky Jebel Toubkal: 16 kilometrů drsné a krásné marocké přírody

Katarína Maruškinová Katarína Maruškinová, Průvodce Radynacestu.cz Vydáno 23. 1. 2017 • Přečteno 5186x

Z pěti čtyřtisícovek drží prim Jebel Toubkal – hora vysoká 4167 metrů, nacházející se v jihovýchodní oblasti horského pásma.

Vysoký Atlas se táhne v západovýchodním směru jako 750 kilometrů dlouhá hranice mezi saharskou, vyprahlou částí jižního Maroka a mnohem zelenějšího a vlhčího regionu severně od města Marrákeš. Je součástí horského pásma Atlas, který pokrývá nejenom povrch Maroka, ale zasahuje i do Alžírska.

Vysoký Atlas, jak z názvu vyplývá, je co do nadmořské výšky nejvyšším – má pět vrcholů s výškou nad 4000 metrů a dalších několik vrcholů, kterým špička dosahuje do nadmořské výšky více než 3000 metrů. Vysoký Atlas lze právem nazvat velikánem, kterému od Atlantského oceánu až po Etiopii není rovno.

Z pěti čtyřtisícovek drží prim Jebel Toubkal – hora vysoká 4167 metrů a nacházející se v jihovýchodní oblasti horského pásma. Je to právě toto pásmo Toubkal, kterému jsou vidět vrcholy až z Marrákeše. Sníh se tady udrží po většinu roku, s výjimkou letního období, a jeho geografická poloha přímo vybízí k výstupu a zdolání tohoto krále Atlasu.

A tak se můžete v Marrákeši opalovat na terase s teplotou přes 30 stupňů a u toho ochlazovat pohledem na zasněžené hory. I to nabízí magické jižní Maroko. 

Pravá berberská zkušenost

Dostupný z Marrákeše a v dostatečné blízkosti berberských vesniček, Toubkal je oblíbeným cílem více či méně zdatných horských turistů, stačí si jen vybrat jeden z výstupů. Já volím ten nejčastější – přes vesnici Sidi Chamharouch. Moje dobrodružství s Toubkalem začíná pozdě odpoledne ve vesnici Imlil, kde je konečná zastávka příměstských autobusů či turistických autokarů.

Dále už to jde jenom pěšky nebo autem, pokud se dohodnete s místními na odvozu. Imlil je roztomilou vesničkou s čilým ruchem, který se orientuje zejména na odchytávání turistů a nabízení veškerého servisu pro ten nejlepší zážitek z horské turistiky – ubytování, muly, mačky a jídlo jsou ty nejdůležitější.

Navzdory tomu, že je Imlil dobrou strategickou základnou pro vysokohorské treky a pro svou krásu se objevil i ve filmu Kundun, nemá cenu tady dlouho zůstávat a já se vydávám na příjemnou vycházku kolem vodopádů do vesničky nad Imlilem, která se nazývá Aroumd.

Aroumd je už skutečnou horskou vesničkou. Doprava je omezená a ulicemi projde tak max. mula, naložená jídlem a potřebami pro horský výstup. Spím v rodinném domě Azízů, kteří mne i další členy mé výpravy nejenom výborně nakrmí pořádným berberským kuskusem, ale také ubytují na jednou noc v jejích hostinských pokojích.

Čtyři generace Berberů, kteří mají život spjatý s horami a nelehkým životem v nich – ten nejmladší člen má necelý rok a nechává se nosit. Další generace zase nosí turistům těžké batohy během výstupu na vrchol Toubkalu, přičemž starší generace se věnuje obchodu a zemědělství.

Nejstaršímu mužskému členovi rodu je 78 let a pan Sayed, který je ve vesnici velice vážen, mne míjí během našeho pěšího výstupu z Imlilu do Aroumdu – kolem vodopádů briskně vystupuje do prudkého kopce s lehkostí horské kozy a já o padesát let mladší, zhluboka oddechujíc se na chvilku zastydím.

Azízové mojí skupinku doprovází i další den. Moustafa, který je mladší, nakládá na muly proviant, plynové bomby a deky. Starší Hamid nám zatím vysvětluje, jak náročný bude výstup po chatu Neltner, který dnes máme za úkol absolvovat. Jeho délka 12 kilometrů s převýšením 1300 metrů není úplná brnkačka, ale Hamid nás uklidňuje tím, že to určitě zvládneme. Jsme jeho druhá výprava v tomto týdnu a za těch deset let, co provází skupiny, už určitě dodával odvahy stovkám turistů všech stupňů kondičky.

Žádná masovka. Na zájezd bereme průměrně 15 cestovatelů. Přátelská atmosféra je rozhodně tou nejlepší.

Cesta na vrchol začíná

Cesta vede nejprve z Aroumdu přes částečně vyschlé koryto říčky směrem proti jejímu proudu a po půl hodině začíná výstup. Cesta se různě klikatí a zanedlouho se nám Aroumd ztrácí z dohledu, přičemž pod námi vesele zurčí a dodává nám motivace. Na chvilku zastavíme, abychom si mohli vyfotit okolní polosuchou krajinu, vesele mečící kozy a muly, co nás míjí cestou.

Po dvou a půl hodinách cesty jsme u první větší zastávky, ve vesničce Sidi Šamharúš. Je pojmenovaná podle svatého, který má moc léčit neplodné ženy, ale turisté se tady zastavují maximálně na čerstvý pomerančový džus a pár minut oddychu. Máme za sebou 400 metrů stoupání a údolí končí – odsud vede cesta doprava a dál po úpatí až po chatu Neltner.

Další úsek cesty se zdá být nejdelším. Je to možná i proto, že od Sidi Šamharúš najednou nabíráme prudké stoupání a nějakou dobu jde výstup pomalu a těžko. Zlomu dosahujeme u druhé zastávky, kde opět do sebe klopíme čerstvý džus. Takové osvěžení nemá obdoby ani konkurence.

Míjíme další džusárnu a před námi se začíná vykreslovat chata Neltner, cíl naší dnešní cesty. Odolali jsme pokušení svézt se na mule alespoň část cesty, ale určitě se těšíme na to, jak zujeme boty a natáhneme se na sluníčku na terase chaty. Hamid nás předejde a jde svým vlastním tempem, které mu závidíme – při příchodu nás už vítá mátovým čajem a sušenkami. Jsme rádi, že to máme za sebou.

Dobytí Toubkalu

Náš další den začíná brzo, v pět hodin ráno. Posledních 900 metrů převýšení, poslední úsilí, které zbývá vynaložit. Při východu z chaty nás vítá bezvětří a docela příjemná teplota. Zatím jsme neměli výškovou nemoc, snad to tak i zůstane.

První hodinu výstupu do asi třetiny cesty to chci vzdát nejmíň jednou. Asi je jenom dobře, že jsme vyrazili tak brzy a tudíž nevidíme, kam přesně jdeme. Hamid nám svítí baterkou a my zastavujeme po každých dvaceti krocích. Je to námaha, navíc jdeme po suťovitém svahu, kde není vyznačená žádná cesta. Jen zkušená noha ví, kam stoupnout a kterému kameni se raději vyhnout.

Po první třetině cesty se povrch trochu zlepšuje v náš prospěch, nicméně ostré stoupání zůstává. Už vidíme na cestu, ztrácíme z dohledu chatu Neltner, přičemž ale pořád nevidíme vrchol Toubkalu! Ještě pár minut a uvidíme, kam vlastně lezeme – říká Hamid, pobavený našimi neustálými dotazy na to, jestli nehoníme větrné mlýny. Horský vůdce měl samozřejmě pravdu – v druhé polovině výstupu je cíl cesty přímo před námi.

Poslední zastávka je půl hodiny před dobytím Toubkalu v sedle, odkud se kocháme výhledem na okolní velehory. Sníh je vidět kolem nás, ale mačky k výstupu mít nemusíme. Sluníčko se zvedá víc a víc nad obzor, začíná být příjemně teplo a je už jasné, že počasí se nám víc než vydařilo.

Poslední půlhodinka je spíš mírnou vycházkou než opravdovým výstupem, svah je mírný a vzdávat dobytí Toubkalu by v tuto chvíli, přes vší únavu, nemělo smysl. Najednou se ocitáme pod kovovým hranolem, kde spolu leží znavení Španělé, Maročani i Němci.

Jsme na vrcholu! Endorfíny pracují, máme nesmírnou radost z výstupu, výdrže a vytrvalosti všech z naší skupiny. Fotíme se vzájemně, Maročani zpívají národní píseň a naši berberští vůdci snídají. Až teď sme si všimli, že Hamid má na nohou jenom polorozbité botasky.

Kdyby šlo jít na Toubkal nejprve směrem dolů, a pak až nahoru, bylo by to lepší – bolestivý sestup po suti nás nutí vymýšlet podobné fantazie, jen abychom se zabavili a odlehčili situaci. Hamid i Mohamed, jeho mladší parťák, nás podpírají na cestě dolů, ukazují nám, na který kámen šlápnout, přičemž si ale zpívají a pokřikují na Moustafu, který nám dole na chatě připravuje oběd.

Radost z toho, že jsme dole, je nepopsatelná, protože sestup po ostrých podjíždějících kamenech není zrovna nejpříjemnějším zážitkem. Po obědě pokračujeme dolů do Aroumdu, tentokrát ve společnosti našich berberských vůdců i našich mul, které pokojně sestupují po rozeklaném chodníku domů. Směs opojení z osobního vítězství a bolesti kolen a chodidel nás žene dopředu.

Hory jsou zrádné, člověk si je zamiluje a ony ho naprosto vysají. Přesto na Toubkal nejde během masáží namožených svalů na marrákešské terase zapomenout a pohled na jeho zasněžené svahy teď hřeje mnohem víc než pouštní slunce.

Katarína Maruškinová

Katarína MaruškinováPrůvodce Radynacestu.czExpert Radynacestu.cz

Provázení není o suchých historických faktech.


URL stránky: www.radynacestu.cz/magazin/jebel-toubkal-maroko/



68 pečlivě vybraných cestovatelských zážitků
Osobně prověřeno průvodci!

Přihlašte se do Newsletteru a cestujte výhodně!

Tento web vyžaduje používání cookies. Více zde. OK