Cestovala jsem jako průvodkyně se skupinou New Yorkem. Projeli jsme ho křížem krážem, program byl maximálně nabitý. Nebylo hluchého místa. Někteří tehdy odpadávali, až mě napadlo, jestli nejsem moc zapálená...
Radana provádí po New Yorku :)
Během návratu mi to jedna z cestovatelek potvrdila:
„Vracím se z týhle dovolený zbitá jak pes!“ Než jsem se stihla omluvit, ona pokračovala: „A to prostě miluju!“
Rozpačitě jsem na ni zírala.
„Jsem úplně uchozená, utahaná jako kotě, ale plná zážitků!“ dodala spokojeně. Div nepředla.
„Dřív jsem vyrážela do světa sólo, víte, abych nebyla na nikoho vázaná. Ale člověku toho pak plno utíká. Jsou místa, kam si ženská sama netroufne, kolikrát ani chlap, o něčem ani nevíte, něco vás zkusit nenapadne… Tohle byla prostě pecka. Zkrátka už nikdy jinak!“
Než jsme doletěli do Prahy, svěřila nám ještě víc…
„Já jednou zkusila zvolnit. Nakoupila jsem si hned z jara zahradní křesílka a stolek, a že si vezmu knížku a kafe. Jak se to tak dělává. To jsem tenkrát ještě kouřila.
Tak jsem se usadila, nohy vyhodila na podnožku, zapálila jsem si a dala se do čtení. A v tom mě vám popadla taková nervóza! Knížku jsem zavřela, stolek a židličky složila a pryč s tím! Ani tu cigaretu jsem nedokouřila!“ kabonila se znechuceně.
„Prostě potřebuju být v pohybu!“ zakončila vzpomínku. Jak já jí rozuměla!
