Gruzínská metropole leží v údolí řeky Mtkvari (Kura) na východě země, svírají ji kopce Kavkazu a žije zde zhruba stejně obyvatel jako v Praze.
Historie Tbilisi sahá až do 5. století, kdy sem bylo přeneseno hlavní město z nedaleké Mcchety. Díky poloze na křižovatce obchodních cest mezi Evropou a Asií se o město po staletí přely okolní velmoci – Peršané, Turci, Arabové, Mongolové i Rusové, kteří mu říkávali „Tiflis“. A přesto si Gruzínci dokázali uchovat vlastní jazyk, kulturu i silnou národní identitu, kterou ucítíte na každém kroku.
Dnešní Tbilisi má zvláštní energii – je tradiční, a zároveň moderní, trochu nostalgické, ale i progresivní. Ve starých, často polorozpadlých domech najdete designové kavárny, v bývalých sovětských továrnách vznikají galerie a bary a zvláštní kapitolou je tbiliské podzemí. Unikátní je i propojení s přírodou – část města leží přímo v horách a na některé vrcholky se dostanete přímo z centra.
Tbilisi se těžko popisuje, ale stejně to zkusíme. Tady je pár tipů, co při návštěvě nevynechat, ať už pojedete na vlastní pěst, nebo se za poznáním opravdových perel města vydáte s našimi zájezdy do Gruzie.
1. Toulky starým městem
Staré Tbilisi se chystá k večeři
Historická čtvrť Dzveli Tbilisi se rozprostírá na obou březích řeky a mísí se tu stavby z patnácti různých století – od byzantských kostelů po osmanské domy s typicky zdobenými balkony. Pokud můžete, odložte mapu a nechte se unášet vlastní zvědavostí, protože přesně tak najdete místa, která by vám jinak snadno unikla.
Pokud ale chcete jít na jistotu, zamiřte do okolí ulice Jan Shardeni, kam se soustředí většina restaurací, barů a vináren a kde to žije od rána do noci. Kousek odtud se v podzemí skrývá historické tržiště Meidan Bazaar, které kdysi patřilo k nejdůležitějším na celém Kavkaze.
Zastavte se také u pohádkově bizarní nakloněné hodinové věže loutkového divadla Rezo Gabriadzeho. Raritou je mešita Jumah, která jako jedna z mála na světě slouží sunnitům i šíitům zároveň. Na jídlo nebo sklenku vína se vydejte na třídu Davida Agmashenebeliho nebo do rušných ulic Kote Abkhazi a Erekle II. Po setmění má Tbilisi jinou tvář – uvolněnou, živou a přesně takovou, kvůli které si tohle město zapamatujete.
Na staré město přímo navazuje Rustaveliho třída, hlavní tepna, kterou lemují budovy klíčových institucí: parlament, opera, národní knihovna a další. Kilometr a půl dlouhá ulice vychází z náměstí Svobody se slavným sloupem a obří sochou sv. Jiří. Na třídě stojí i hotel Radisson Blu Iveria – socialistický hotel z roku 1967, který v devadesátých letech sloužil jako útočiště uprchlíkům z Abcházie.
2. Wellness v sirných lázních
Věděli jste, že Tbilisi za svůj vznik vděčí horkým sirným pramenům? Samotný název města znamená „teplé místo“. Podle legendy je objevil král Vachtang I. Gorgasali, když při lovu ztratil sokola. Ten při pronásledování bažanta spadl do horké vody a spolu se svou kořistí se uvařil. Král ale nesmutnil dlouho – přírodní zdroje ho nadchly natolik, že tu nechal vybudovat město, které se později stalo centrem celého království.
Největší koncentraci pramenů najdete v lázeňské čtvrti Abanotubani. Poznáte ji snadno – ze země tu vystupují cihlové kupole, ze kterých se line pára a typický sirný zápach připomínající zkažená vejce. Na výběr máte hned několik lázeňských domů. Nejhezčí z nich, Chreli Abano, připomíná kulisu z pohádek Tisíce a jedné noci.
V sirných lázních si většinou můžete vybrat buď soukromý pokoj s vlastním bazénkem a absolutním klidem, nebo lidovější a cenově dostupnější veřejné koupání, kde zpravidla bývají oddělené prostory pro ženy a muže.
3. Pevnost Narikala a pozdrav Matce Gruzii
Z pevnosti Narikala budete mít staré Tbilisi jako na dlani
Nad starým městem se tyčí ruiny pevnosti Narikala – starobylé, několikrát přestavěné perské stavby, jejíž historie sahá až do 4. století. Dnes sem ale lidé míří hlavně kvůli výhledům, které patří k nejhezčím ve městě. Vystoupáte sem pěšky z Abanotubani nebo ze starého města, případně využijte lanovku z parku Rike.
Pod hradbami můžete za pár lari vstoupit do areálu botanické zahrady, kde na 161 hektarech roste přes 3 500 druhů rostlin. Botanická zahrada funguje bezmála 200 let, některé stromy tu ale stojí ještě o dvě staletí déle. Zahradou protéká horská říčka Tsavkisistskali a na ní narazíte na několik divočejších vodopádů.
Kousek od pevnosti stojí i jedna z gruzínských ikon – dvacetimetrová hliníková socha Kartlis Deda, v překladu „Matka Gruzie“. Vztyčena byla v roce 1958 u příležitosti 1 500 let od založení města a stojí zde s jasným vzkazem: v jedné ruce drží meč, kterým odrazuje nepřátele, v druhé má pohár vína pro přátele.
4. Pravoslavné chrámy
Katedrála Sameba, největší chrám v Gruzii
Gruzie přijala křesťanství už ve 4. století a dodnes patří k nejvíce religiózním zemím na světě. Poznáte to celkem rychle – kostely tu nejsou jen historické památky, ale živá součást každodenního života. Dveře mají otevřené pro všechny, jen je dobré respektovat místní zvyklosti: ženy by měly mít zahalená ramena i hlavu, muži dlouhé kalhoty.
Nejvýraznější dominantou města je katedrála Nejsvětější Trojice, známá jako Sameba. Dokončena byla v roce 2004 a s výškou 86 metrů patří mezi největší pravoslavné chrámy na světě.
Úplně jinou, mnohem intimnější atmosféru mají starší kostely v historickém centru. Nenápadná bazilika Anchiskhati je nejstarším dochovaným chrámem ve městě a uvnitř to přímo vybízí k meditaci. Jen o pár minut dál stojí katedrála Sioni, kde je uložena nejsvětější gruzínská relikvie – kříž svaté Nino, patronky Gruzie. A pak je tu středověký kostel Metekhi, který za sebou má docela krušnou historii: v průběhu staletí sloužil jako královská rezidence, mešita nebo vězení.
5. Moderní tvář Tbilisi
Tbilisi by klidně mohlo obstát jako muzeum pod širým nebem, bylo by to vůči němu ale trochu nefér. Město se totiž může pochlubit i řadou zajímavých současných staveb, třeba Mostem míru, futuristickým skleněným mostem pro pěší z roku 2010, který si díky svému tvaru mezi místními vysloužil přezdívku „Always Ultra“.
Na břehu Mtkvari vyčnívají i další stavby: koncertní síň v parku Rike, která spíš než budovu připomíná obrovské kovové trubky, budova veřejných služeb se střechou evokující kloboučky hub nebo osmnáctipatrové ředitelství Národní banky – jeden z vrcholů gruzínského brutalismu.
6. Výhledy i zábava na vrcholu Mtatsminda
Mtatsminda je kopec, který nejde přehlédnout – tyčí se přímo nad centrem do výšky 770 metrů a z jeho vrcholu se otevírá panorama, pro které se sem vyplatí vyšlapat. Uvidíte skoro celé město a v pozadí hřebeny Velkého Kavkazu.
Nahoře na vás také čeká tradiční sovětský zábavní park plný pouťových atrakcí pro děti i dospělé. Nepřehlédnutelné je obří ruské kolo a televizní věž – hlavně v noci, kdy obě stavby svítí a blikají všemi barvami.
Nahoru se dostanete pěšky nebo jednou ze dvou lanovek — moderní kabinovou z Rustaveliho třídy, nebo historickou pozemní, která vozí návštěvníky na vrchol už od roku 1905.
7. Chill v parku Vake
Retro lanovka, která vás doveze k Želvímu jezeru
Čtvrť Vake je jiná než zbytek Tbilisi – širší bulváry, uhlazenější architektura, méně chaosu a celkově evropštější atmosféra. Zdejší park patří k největším ve městě a místní sem chodí sportovat, venčit psy i jen tak relaxovat. Zajímavostí jsou megalomanské schody s fontánkami, které vás dovedou k památníku druhé světové války.
Odtud můžete pokračovat ještě výš k Želvímu jezeru, kde v létě funguje několik kaváren a půjčovna šlapadel. Nedaleko najdete etnografické muzeum v přírodě s lidovými stavbami z různých koutů Gruzie. A na kopec se dá vyjet starší kabinovou lanovkou – klidně i s kolem.
8. Tajemství tbiliského podzemí
Pod ulicemi Tbilisi se skrývá mnohem víc, než byste čekali. Odjakživa tu vznikala síť sklepů a tajných chodeb, které v průběhu staletí pomáhaly obyvatelům přežít obléhání i ničivé požáry a které dodnes tvoří skrytou kostru historického centra. Část této historie můžete zažít na vlastní kůži – třeba právě v sirných lázních v Abanotubani, v karavanserájích a vinných sklípcích nebo v muzeu Stalinovy tajné podzemní tiskárny.
20. století bylo pro tbiliské podzemí vůbec nejvýživnější. V době studené války vznikly pod zemí stanice metra – některé až 60 metrů hluboké – i stovky bunkrů a tajných chodeb propojujících strategická místa ve městě. Mnohé z nich jsou dodnes nepřístupné, jiné můžete objevovat v rámci urbexových prohlídek, které vás zavedou do opuštěných krytů a zapomenutých dep. Podzemní svět ale nepatří jen minulosti. Žije i dnes – třeba v bývalém bazénu pod stadionem Borise Paičadzeho vznikl klub Bassiani a spolu s ním i celá místní elektronická scéna.
9. Podivný monument Kronika Gruzie
Památník Kronika Gruzie je přinejmenším opravdu monumentální
Na kopci Keeni přímo nad Tbiliským mořem – přehradou na severu města – stojí jeden z nejpodivnějších monumentů, jaké v Gruzii uvidíte. Až třicet metrů vysoké bronzové sloupy pokryté reliéfy vyprávějí příběh země od legendárních vládců až po příchod křesťanství. Místní mu říkají „gruzínský Stonehenge", a když to místo uvidíte, pochopíte proč.
Vytvořil ho sochař Zurab Tsereteli v roce 1985 – tedy v době, kdy sovětský režim s biblickými motivy příliš nesympatizoval. Přesto tu výjevy z národní historie splývají s těmi náboženskými. Monument nebyl nikdy úplně dokončen, a možná právě proto má trochu záhadnou atmosféru. Gigantické postavy, panorama přehrady a Tbilisi z úhlu, který neznáte – tohle místo za zajížďku rozhodně stojí.
10. Atmosféra města
Večerní Tbilisi má nezaměnitelné kouzlo
To hlavní se ale nedá naplánovat. Atmosféra Tbilisi se těžko popisuje – je potřeba ji zažít. Na ulicích potkáte přátelské toulavé psy, v kavárnách se dlouho debatuje nad vínem a večer co večer se město mění v živé centrum hudby a smíchu.
Všední život nejlíp poznáte na trzích. Na bleším Dry Bridge Market se dají objevit sovětské kuriozity, starožitnosti i gruzínské šperky, obrovský Dezerter Bazaar zase praská ve švech od čerstvého ovoce, zeleniny, sýrů a koření. Chaos, hluk a vůně – přesně tak, jak má pravý kavkazský trh vypadat.
Kulturní a kreativní centrum Fabrika vzniklo v bývalých industriálních prostorách
Gruzínská kuchyně je přitom kapitola sama pro sebe. Ochutnejte chačapuri, chinkali nebo silnou hroznovou pálenku čača. A víno samozřejmě také, nejlépe z prastarého vinařského regionu Kachetie, kde se réva pěstuje už přes 8 000 let.
Současnou tvář města pak možná nejlíp vystihuje Fabrika Tbilisi – bývalá sovětská továrna přeměněná na kreativní hub plný kaváren, galerií a obchůdků, kde se potkávají místní, expati i turisté.
