Romana Şenlug
Každý, kdo navštíví Turecko, musí uznat, že v něm zanechalo jakýsi pocit orientální atmosféry. Dnešní turisté jsou ale mlsnější a jen pocity jim často nestačí. Musí si prostě přivézt nějakou tu vzpomínku s sebou v podobě menšího či většího, levného či dražšího suvenýru.
Turecké suvenýry jsou tak rozmanité jako země sama. Jedni chtějí utrácet velké peníze za vyhlášené turecké šperky nebo za kožené výrobky vysoké kvality. Jiní jsou uspokojeni orientálním a čerstvým kořením, tureckým čajem nebo kávou. Ostatní si přivezou kousek „orientálna“ v podobě vodní dýmky zvané nargile. K nákupům neslouží jen obchody, ale také bohaté a pestré tržiště, tzv. bazary. Byla by chyba nějaký z nich nenavštívit… viz Velký Bazar.
Egyptský Bazar
Turecky se nazývá Misir Carşisi, ale mnohem známější přízvisko je pro něj Bazar koření. Už v 17. století byl postaven tento bazar k účelu prodeje koření a mastí, pro kupce přicházející z Východu. Zajímavostí je, že je vlastně součástí mešity Yeni Camii, která má pohnutou historii, jakožto poslední z imperiálních mešit klasického období postavená pro matku sultána Mehmeda II. Umístění bazaru a mešity na břehu Zlatého rohu není příliš architektonicky důmyslné, nicméně turisticky atraktivní. Kromě velmi početného koření, z jehož vůní se vám musí točit hlava, je zde k dostání jiná turecká specialita – lokum. Jakési sladkosti v podobě želé, často plněné oříšky, které turisté nakupují po kilech. Jste ale na klasickém bazaru, takže navzdory jeho názvu, potkáte stánky s ložním prádlem, živými ptáky či pokojovými květinami. K dostání je prostě vše, a jestli za dobrou cenu, to už záleží na vás a vašemu umu smlouvání o cenu. Avšak samotný zážitek z nákupu na bazaru, je to nejcennější, co si budete odvážet s sebou domů.
Kadiköy
Předměstí asijské části Istanbulu u Bosporské úžiny vyvolává na první pohled pocit, že zde snad nic zajímavého nemůže být. Ale když se procházíte jeho ulicemi, pochopíte, že Kadiköy je plné výborných restaurací, barů a kaváren, které slouží k odpočinku po náročných nákupních výletech. Tady totiž jezdí nakupovat nejen turisté, ale i místní. V mnoha uličkách kolem hlavní třídy zvané Bagdat Caddesi, pozůstatkem starověké Hedvábné stezky, najdete obchody s typickým tureckým zbožím kvalitních značek, převážně s oblečením. Je to jakési nakupování na úrovni, nám Evropanům mnohem bližší, než je smlouvání o každý halíř na bazaru. Tady totiž veškeré zboží má cenovku a můžete si být jisti, že uvedené peníze za něj zaplatíte. Kolorit smlouvání, více či méně sympatický, zde nenajdete. Místní se zde projíždějí v drahých autech a ukazují, že i oni mají na to, nakupovat zahraniční značkové zboží a zajít si do dobré restaurace.
