Blagaj je malebné městečko nedaleko Mostaru. Oplývá nebývalou přírodní krásou a k tomu odráží bohatou historii Bosny a Hercegoviny. Nad pramenem smaragdově zelené řeky Buny, který patří k vůbec nejsilnějším pramenům v Evropě, stojí Tekija Blagaj, duchovní centrum tajemných dervišů.
Kdo jsou dervišové?
Za zdmi dřevěného domu dervišové stále praktikují své tajuplné rituály
Dervišové jsou muslimové, kteří vyznávají súfismus, což je tolerantnější a hluboce spirituální forma islámu. Vedou asketický život a usilují o duchovní spojení s Bohem. Pevně se drží rituálů, které zahrnují hudbu, poezii a hlubokou meditaci, jež často končí až transem. Proslulý je meditativní „tanec“ Sama, při kterém se dervišové v kolových suknicích točí kolem své osy, čímž napodobují harmonický pohyb vesmírných těles. Tančící derviše můžete vidět například v Istanbulu.
Tekija Blagaj
Břehy řeky Buny jsou velmi úrodné, rostou tady třeba granátová jablka
Dominantou města je tekija Blagaj (z tureckého „tekke“), klášter – či řádový dům – který od středověku sloužil jako významné shromaždiště dervišů. Scházeli se tady členové řádů Bektashi, Khalwati, Mevlevi, Qadiri a Naqshbandi.
Tekija stojí na magickém místě pod vysokým útesem, hned vedle pramene řeky Buny. Dřevěný dům, který pochází z konce 15. nebo začátku 16. století, prošel řadou proměn, protože byl opakovaně poškozen padajícím kamením. Místo, které podle archeologů bylo osídleno již mnohem dříve, vždy hrálo důležitou roli v kulturním a náboženském životě regionu. Má nepopsatelnou energii, která přitahuje návštěvníky z celého světa.
Tekija byla aktivně využívána až do smrti posledního šejka Sejdo Šehoviće v roce 1925. Po druhé světové válce byla činnost dervišů v Bosně a Hercegovině úplně zakázána a klášter připadl do vlastnictví státu. V 70. letech se sem nastěhovala komunita muslimů, kteří dům opravili a zařadili zpět mezi vyhledávaná poutní místa.
Údajně je zde pochován svatý Sari Saltuk, islámský misionář a jedna z nejvýraznějších postav osmanské říše. Podle pověsti bylo jeho tělo uloženo do sedmi rakví, které jsou rozmístěny v různých částech Balkánu a Turecka.
Část kláštera je přístupná veřejnosti. Vstup je možný pouze v oblečení, které zakrývá ramena a nohy, a ženy musí mít zakryté vlasy šátkem, jejž si mohou vypůjčit na místě.
Pomůžeme s výběremZájezdy do Bosny a Hercegoviny - srovnání a doporučeníPramen řeky Buny
Dervišský klášter a pramen řeky Buny
Kromě kláštera vás ohromí také již zmiňovaný pramen řeky Buny (Vrelo Bune), která vyvěrá z hluboké krasové jeskyně. Než se dostane na povrch, musí urazit bezmála dvacetikilometrovou cestu pod zemí. Pramen patří k nejsilnějším v Evropě, voda z něj vyvěrá rychlostí přibližně 43 000 litrů za sekundu.
V průzračné vodě se daří pstruhům
V blízkosti pramene se nachází líheň pstruhů a několik rybích restaurací. Koupání v Buně je vhodné spíše pro otužilé, protože její teplota v průběhu roku nepřekročí 10 °C. Za symbolický poplatek si však můžete užít projížďku loďkou, která vás zaveze na okraj jeskyně, z níž řeka vyvěrá.
Řeka Buna není příliš dlouhá, už po devíti kilometrech se vlévá do Neretvy, která jako jediná z bosenských řek ústí do Jadranského moře.
Stari grad
Nad klášterem se pne vysoká skalní stěna
Na vrcholu třísetmetrového vápencového kopce, který se tyčí přímo nad pramenem řeky Buny, stojí pozůstatky středověké pevnosti Stari grad. Z centra Blagaje je to sem zhruba hodina chůze, odměnou vám však kromě historického sídla bude také nezapomenutelné panorama.
Pevnost založili již starověcí Ilyrové, nejvíce je však spjata s vlivným vévodou Stjepanem Vukčićem Kosačou, podle kterého se jí mezi místními přezdívá Stjepan grad. Vukčić Kosača vládl historickému království Hum a proslavil se svým neúnavným bojem proti Osmanům.
Povinnou zastávkou je také Velagićův dům v centru města. Komplex z roku 1766 je ukázkovým příkladem orientální obytné architektury v Bosně a Hercegovině.
