V Benátkách lidem vždycky říkávám: „Mám pro vás dva pokyny. První: Nikdo se neztratí! A druhý: Nikdo si nebude plést kornouto s kornutem! Takže nebude zmrzlinářům nadávat do paroháčů. Což je pro Italy jedna z nejhorších nadávek!“
Naštvaný cukrář v Benátkách :)
A co myslíte? Dáme si rozchod a už slyším kravál ze stánku opodál, protože paní Nováková tam chce kornuto a hned dvakrát, takže to opakuje. A pak na sraz dorazí o jednoho míň. Starý pan Vejvoda je fuč. Ztratil se.
Což je to nejlepší, co se ti v Benátkách může stát. Ztratit se. Toulat se sám v křivolakých uličkách…
Jenže ne když jsi v časovém presu, protože odjíždí autobus!
Pan Vejvoda nakonec došel pěšky až do Bibione, kde jsme byli ubytovaní. Na svou omluvu mi vysvětlil, že měl vybitý telefon, takže mi nemohl zavolat.
Nakonec jsme ho všichni obdivovali, jaký je i v sedmdesáti letech borec. Protože trefil a došel, na což se necítila ani většina mladších ze skupiny.
