Kouzlo Baku spočívá v kontrastech. Během jediného dne můžete bloudit středověkými uličkami, obdivovat odvážnou architekturu světových jmen a sledovat plameny šlehající ze země.
Baku. Kam vlastně tohle město zařadit? Na pomezí Evropy a Asie? Mezi bývalé sovětské metropole? Nebo do světa Orientu? Čím více času v něm strávíte, tím jasněji zjistíte, že do žádné z těchto škatulek úplně nezapadá.
Město, které si mnozí spojují hlavně s Formulí 1, energetickým bohatstvím a nablýskanými mrakodrapy, totiž vypráví daleko barvitější příběh. Za středověkými hradbami se skrývá labyrint úzkých kamenných uliček, věží a paláců, zatímco jen o pár minut dál se do nebe zvedají futuristické křivky architektky Zahy Hadid. Večer si na promenádě Kaspického moře vychutnáte čaj s tymiánem a na obzoru se rozzáří Flame Towers. A když vyrazíte za hranice města, pochopíte, proč se Ázerbájdžánu říká Země ohně – ze země tu dodnes na mnoha místech šlehají opravdové plameny.
Jen málokteré město dokáže propojit historii, ropné bohatství a futuristickou architekturu tak přirozeně jako Baku. A díky tomu vám zůstane v paměti dlouho – nepodobá se totiž ničemu, co jste dosud navštívili.
Metropole, která vyrostla z ropy
Baku leží na Apšeronském poloostrově na pobřeží Kaspického moře a je nejníže položeným hlavním městem na světě – některé jeho části se nacházejí až 28 metrů pod hladinou světového oceánu. Jeho příběh však neurčuje poloha, ale spíš to, co se skrývá pod zemí.
Veškerý místní život výrazně formoval ropný průmysl. Právě tady byl už v roce 1846 vyhlouben jeden z prvních průmyslových ropných vrtů na světě a o několik let později odstartoval obrovský těžební boom. Z přístavu na okraji Hedvábné stezky se stala jedna z nejbohatších metropolí své doby.
Na přelomu 19. a 20. století pocházela z okolí Baku více než polovina světové produkce ropy. Do města proudili podnikatelé, inženýři i dobrodruzi z celé Evropy, vznikalo ropné impérium rodiny Nobelových a ulice začaly zdobit honosné paláce ropných magnátů.
Zatímco dnes svět často spojuje ropné bohatství hlavně s Dubají, Baku podobný příběh psalo už o několik desetiletí dříve. Ropa a zemní plyn dodnes zůstávají zásadní součástí ázerbájdžánské ekonomiky.
Icherisheher – město uprostřed města
Archeologická naleziště v Baku
Nejstarší částí Baku je Icherisheher, historické centrum zapsané na seznamu UNESCO. Za mohutnými hradbami z 12. století se rozprostírá svět úzkých uliček, středověkých paláců, minaretů, karavanserájů i tradičních hammamů.
Navigace tady rychle ztrácí smysl. Uličky se stáčejí mezi domy, schody vedou do skrytých dvorků a za nenápadnými dveřmi se ukrývají malé čajovny nebo dílny, kde se ručně tkají koberce. Čím méně budete spěchat, tím víc se vám staré město odhalí. Na rozích ulic posedávají prodejci granátových jablek, základní suroviny ázerbájdžánské kuchyně, z pecí se line vůně čerstvě upečeného tandyr nanu a místní si dál žijí svým každodenním rytmem.
Historie tohoto místa sahá tisíce let zpět. Archeologické nálezy dokazují osídlení už v paleolitu a během staletí se zde mísily vlivy zoroastriánské, perské, arabské, osmanské i ruské kultury.
Panenská věž a Palác Širvanšáhů
Palác Širvanšáhů ve starém městě v Baku
Dominantou starého města je tajemná Panenská věž. Dodnes není úplně jasné, k čemu původně sloužila. Byla to pevnost? Astronomická observatoř? Chrám uctívačů ohně? Nebo od každého trochu?
Stejně poutavé jsou i legendy, kterými je opředená. Nejznámější vypráví o princezně, která se raději vrhla z věže do moře, než aby si vzala muže, kterého jí vybral otec. Pravdu už se nejspíš nikdy nedozvíme – a možná právě proto má věž takový půvab.
Nedaleko stojí Palác Širvanšáhů, sídlo středověkých vládců Ázerbájdžánu. Komplex zahrnuje palác, mešitu, mauzoleum i zbytky lázní. Na první pohled nepůsobí okázale, jeho krása ale spočívá v jednoduchosti a precizní kamenické práci.
Ve znamení ohně
Pohled na osvětlené Hořící věže
Baku má oheň vepsaný do své identity. Nejen obrazně, ale doslova. Už po tisíce let zde ze země uniká zemní plyn a na některých místech samovolně šlehají plameny. Právě tento přírodní fenomén dal Ázerbájdžánu přezdívku Země ohně.
Oheň přitahoval zoroastriánské poutníky, kteří v něm viděli symbol čistoty a božské síly. A později se stal i základem bohatství, které proměnilo Baku v jednu z nejvýznamnějších metropolí regionu.
Není proto náhodou, že symbolem dnešního Baku se staly Flame Towers – trojice mrakodrapů, jejichž silueta připomíná plameny. Přes den jejich skleněné fasády odrážejí panorama města, po setmění se však mění v obrovské světelné plátno. Tisíce LED panelů rozehrávají obrazy plápolajícího ohně, ázerbájdžánské vlajky a dalších motivů. Nejvyšší z budov měří 182 metrů.
Skutečný oheň ale najdete kousek za městem. Na kopci Yanar Dag uniká ze země plyn, který zde hoří už desítky let. Z puklin ve svahu šlehají plameny bez ohledu na počasí nebo roční období a vytvářejí nevšední podívanou.
Nedaleko stojí také chrám Atešgah, kdysi poutní místo zoroastriánů i hinduistických obchodníků. Právě zde se setkávaly různé kultury, které spojoval jeden společný symbol – oheň.
Heydar Aliyev Centre – budova bez jediného ostrého rohu
Heydar Aliyev Centre v Baku je dílem Zahy Hadid
Pokud bychom hledali hlavního zástupce současné tváře Baku, bylo by to bezpochyby Heydar Aliyev Centre. Budova navržená světoznámou architektkou Zahou Hadid působí, jako by se zvedala přímo ze země. Bílé křivky se plynule přelévají jedna v druhou a člověk chvíli přemýšlí, kde vlastně končí střecha a začíná stěna. Ostré hrany tu téměř nenajdete – jen měkké linie, díky kterým stavba připomíná mořskou vlnu.
Uvnitř centra se nachází galerie, výstavní prostory, konferenční sál i expozice věnované ázerbájdžánské historii a kultuře. Zážitkem je ale už i samotná procházka kolem budovy. Z každého úhlu vypadá jinak a mění svou podobu podle světla i perspektivy.
Centrum nese jméno bývalého prezidenta Heydara Aliyeva a dnes patří k nejvýraznějším symbolům moderní tváře Baku.
Ruch velkoměsta? Nizami Street!
Chcete-li se bavit, zamiřte na Nizami Street
Nizami Street, elegantní pěší třída pojmenovaná po básníkovi Nizami Gandžavím, žije od rána do noci. Vedle známých světových značek tu najdete luxusní butiky, obchody s ázerbájdžánskými koberci i krámky s tradičními čaji a kořením. Není divu, že téměř tři a půl kilometru dlouhé třídě místní dodnes říkají Torgovaja – tedy „Obchodní ulice“.
Stačí ale zvednout oči od výloh a všimnete si, že ulici lemují honosné domy z období ropného boomu s novobarokními, neogotickými i secesními fasádami, zatímco atmosféru dotvářejí kavárny, restaurace a pouliční umělci. Prostě Baku ve své nejživější podobě.
Pohoda na nábřeží
Vyhlídkové kolo Baku Eye a za ním obchodní centrum Deniz Mall
Za odpočinkem pak zamiřte na Baku Boulevard, několik kilometrů dlouhou promenádu lemující pobřeží Kaspického moře. Je to oblíbené místo místních i turistů, kteří sem vyrážejí běhat, projít se, posedět u kávy nebo jen pozorovat ruch velkoměsta.
Na promenádě narazíte na několik zajímavých míst. Nad pobřežím se pomalu otáčí vyhlídkové kolo Baku Eye a jen o kousek dál zaujme obchodní centrum Deniz Mall, které připomíná rozkvetlý lotos.
Malé Benátky jsou zpestřením toulek po městě Baku
Najdete zde také Malé Benátky – soustavu umělých kanálů, po nichž se můžete projet v gondole, nebo Ázerbájdžánské národní muzeum koberců, jehož budova ve tvaru srolovaného koberce patří k nejoriginálnějším stavbám ve městě.
Kaspické… moře?
A ještě jedna zajímavost na závěr. Přestože se mluví o Kaspickém moři, ve skutečnosti jde o největší jezero na světě. Nemá žádný přirozený odtok do oceánu a z geografického hlediska je tedy bezodtokým jezerem. Díky své obrovské rozloze, slané vodě i tomu, že omývá břehy pěti států, ale působí jako skutečné moře, a tak mu jeho přezdívku můžeme jen těžko upřít.
Od vody také přicházejí silné větry, které odjakživa formovaly život na Apšeronském poloostrově, a proto se Baku říká Město větru. I jeho samotný název nejspíš pochází z perského Bad-kube, tedy „město bičované větrem“. Baku je tak městem hned dvou živlů – ohně a větru.
