Možná vás překvapí, jak málo krajina na samotném severu Portugalska připomíná zemi známou z dovolenkových katalogů. Místo olivových hájů, pobřežních útesů a surfařů tu na vás čekají docela vysoké horské štíty, zelená údolí a průzračné řeky, které si po tisíciletí razily cestu skalami. V kamenných vískách se stále hospodaří podobně jako před sto lety a na pastvinách se volně pasou krávy i polodivocí koně.
Peneda-Gerês se nesnaží ohromit svými „nej“. Jeho kouzlo spočívá v obyčejnosti, která je dnes čím dál vzácnější. Vesnice nejsou skanzeny a stáda zvířat nejsou atrakcí pro turisty, ale běžnou součástí každodenního života. Možná i proto sem míří především samotní Portugalci, zatímco zahraniční návštěvníci tento výjimečný kout země teprve objevují.
Jediný národní park v Portugalsku
Jedná se o jediný národní park v Portugalsku
Peneda-Gerês byl vyhlášen v roce 1971 jako první a dodnes jediný národní park v zemi. Rozkládá se na ploše přes 700 km² podél severní hranice se Španělskem a díky mimořádně zachovalým ekosystémům je součástí přeshraniční biosférické rezervace Gerês-Xurés zapsané na seznamu UNESCO. Jeho území zahrnuje čtyři horské masivy – Serra do Gerês, Serra da Peneda, Serra Amarela a Serra do Soajo – a na státní hranici se tyčí také nejvyšší vrchol parku, Pico da Nevosa (1 546 m n. m.).
Zatímco jih Portugalska má typicky středomořský charakter, sever země formovalo podstatně drsnější klima. V zimě tu není výjimkou sníh, horské vrcholy často zahaluje hustá mlha a vydatné srážky napájejí spletitou síť řek, potoků a vodopádů. Výsledkem je krajina mnohem syrovější, než jakou si s Portugalskem většina lidí spojuje.
V Peneda-Gerês se ocitnete blízko přírodě ve všech jejích podobách
Žulové masivy vystupují z terénu jako kamenné pevnosti a mezi nimi se klikatí úzké horské silnice. Každá zatáčka odhaluje nový výhled – jednou do hlubokého údolí, podruhé na třpytící se přehradu a potřetí na rozlehlé horské pláně, kde se mezi balvany pasou stáda krav, ovcí i polodivokých koní.
Park každoročně navštíví statisíce lidí, ale většina z nich zamíří jen do několika nejznámějších lokalit. Stačí sejít z hlavní cesty nebo ujít pár set metrů od parkoviště a ocitnete se v tiché krajině, která ještě nedávno patřila pouze pastevcům a poutníkům.
A právě takové cestičky k zážitkům vás čekají na zájezdech do Severního Portugalska. Naši průvodci, často rodilí mluvčí, vás vezmou mezi místní a také na místa, která turistům zůstávají skryta.
Život podle rytmu hor
Nedílnou součástí parku jsou také lidé, kteří ve zdejších horách dokázali žít po celé generace. Roztroušené horské vesnice působí, jako by se jich moderní svět vlastně moc nedotkl. Úzké dlážděné uličky, kamenné domy a stáje přímo před nimi připomínají dobu, kdy se celý život odehrával v těsném spojení s okolní krajinou.
Jednou z nejmalebnějších je Pitões das Júnias, vesnice v nadmořské výšce okolo 1 100 metrů. Místní domy byly postaveny z žuly vytěžené přímo v okolí a mnoho z nich si dodnes zachovalo původní podobu. O zdejším způsobu života se více dozvíte v malém ekomuzeu, které přibližuje tradiční hospodaření i fungování celé komunity.
Kousek od vesnice se ukrývají ruiny kláštera Santa Maria das Júnias, jednoho z nejodlehlejších cisterciáckých klášterů v zemi, který byl založen už ve 12. století. A pozornost si zaslouží také téměř 30 metrů vysoký vodopád Cascata de Pitões das Júnias.
Podobně působivou atmosféru má i vesnička Fafião, kde se stále aktivně udržuje systém vezeira – střídání pastevců při pasení společných stád na horských pastvinách. Sousedé zkrátka spojí svá stáda krav nebo koz dohromady a střídají se v jejich hlídání. To jim usnadňuje práci a umožňuje daleko efektivněji chránit dobytek před iberskými vlky. Z Fafiãa navíc vede několik stezek k průzračným lagunám řeky Fafião i k vodopádu Tahiti.
Čtení: Zájezdy do Portugalska – srovnání a doporučeníVoda, která formovala krajinu, a vyhlídky, u kterých se vyplatí zastavit
Lázeňské městečko Vila do Gerês
Mohlo by se zdát, že hlavní roli v Peneda-Gerês hrají hory. Ve skutečnosti je to ale voda, která dala zdejší krajině dnešní podobu. Řeky se tu po tisíce let zařezávaly do žuly a vytvářely soutěsky, průzračná jezírka i laguny. Přestože voda i v létě zůstává překvapivě ledová, místní se sem chodí koupat.
Jedna z nejznámějších turistických tras vede k takzvaným Sete Lagoas (Sedmi lagunám), soustavě přírodních jezírek schovaných hluboko v lesích. Cesta není technicky náročná, ale díky koupání (a neustálému kochání) se protáhne klidně na celý den.
Srdcem celé oblasti je lázeňské městečko Vila do Gerês, které je proslulé svými termálními prameny a drží si pověst klidného horského střediska. Hlavní ulice nabízí obchody, kavárny i restaurace, kde se po túře dá zpomalit a ochutnat poctivou regionální kuchyni.
Krásu parku pak nejlépe shrnují dvě vyhlídky: Miradouro da Pedra Bela otevírá pohled na údolí řeky Cávado a okolní hřebeny, zatímco Miradouro das Rocas nabízí výhled na rozlehlé žulové pláně. Nejhezčí světlo tu bývá brzy ráno nebo při západu slunce, kdy hory získávají zlatavý nádech.
Park plný života
Místním symbolem jsou garranos – odolní horští koníci, kteří patří k nejstarším původním plemenům Pyrenejského poloostrova. Dříve pomáhali místním zemědělcům při práci na polích i při přepravě nákladů v obtížně přístupném horském terénu, dnes už se po většinu roku pohybují volně v horách a přirozenou pastvou pomáhají udržovat ráz krajiny.
S lokalitou jsou úzce spojeny i tradiční plemena skotu cachena a barrosã. Domácí zvířata ale samozřejmě nejsou jedinými obyvateli parku. V hustých lesích žije vlk iberský, jeden z nejvzácnějších evropských predátorů. Spatřit ho ve volné přírodě je téměř nemožné – je plachý, aktivní převážně za soumraku a člověku se vyhýbá.
Vedle něj tu žijí srnci, divoká prasata i drobnější savci, jako je vychuchol pyrenejský, a nad pláněmi krouží několik druhů dravých ptáků. Pokud budete mít štěstí, zahlédnete i orla skalního.
Espigueiros a římské cesty
Ve vesnicích Soajo a Lindoso vás zaujmou nezaměnitelné stavby zvané espigueiros. Možná trochu připomínají hrobky, ve skutečnosti jsou to ale kamenné sýpky, které chránily sklizenou kukuřici před vlhkem a škůdci. Vyvýšené žulové pilíře bránily přístupu hlodavcům, úzké štěrbiny ve stěnách zajišťovaly proudění vzduchu a kamenné střechy s typickými kříži odolávaly větru i dešti. V Lindosu jich stojí přes padesát pohromadě – hned vedle středověkého hradu s hvězdicovým obranným systémem, který strážil hranici se Španělskem.
Krajinou vedla také důležitá římská obchodní cesta spojující Bragu (tehdejší Bracara Augusta) se španělskou Astorgou. Některé její úseky se dochovaly dodnes – včetně původní kamenné dlažby i římských milníků označujících vzdálenosti. Představa, že po stejné cestě před dvěma tisíci lety kráčeli legionáři i obchodníci, dává návštěvě parku úplně jiný rozměr.
Historie tu není schovaná za zdmi muzeí, ale je přirozenou součástí zdejšího světa. Peneda-Gerês tak není jen chráněná přírodní oblast, ale krajina, kde se příroda a lidský život po staletí prolínají.
Poznejte Portugalsko na vlastní oči!
