Tip pro vás:
Na Chatě pod Rysy navštivte suchou toaletu s prosklenou stěnou a užijte si výhled na tatranské štíty.
Vysoké Tatry, nejvyšší pohoří na Slovensku, nabízejí mnoho lákadel, která fungují pro davy turistů v každém ročním období. Domácí i zahraniční návštěvníky přitahují Tatry stále více. V zimě je to lyžování, od jara do podzimu pěší turistika. Celoročně si zde můžete užívat relax a kochat se přírodními krásami. My jsme pro vás sepsali 5 hlavních důvodů a k nim pár tipů, proč byste se do Vysokých Tater měli vydat i vy.
1. Tatranské osady: vítejte v druhém největším městě na Slovensku
Je to tak. Tatranské osady nebo městečka, jak je nazývají převážně turisté, svou rozlohou společně tvoří druhé největší město na Slovensku, město Vysoké Tatry. Jeho rozloha je 380 km² a celé se nachází na území TANAPu, Tatranského národního parku. Město se člení na 15 osad, z nich Nový Smokovec, Štrbské Pleso a Tatranské Matliare mají statut lázní. V ostatních osadách se nacházejí léčebné ústavy. Skoro všechny jsou navzájem propojeny Tatranskou elektrickou železnicí, proto se téměř všude dostanete pohodlně bez auta.
Jedna z nejznámějších tatranských osad je Štrbské Pleso. Středisko proslulé zejména díky tomu, že se zde v roce 1970 konalo mistrovství světa v lyžování. Dnes je to důležité turistické východisko, sportovní středisko a známé klimatické léčebné místo. Je známo i proslulými hotely a nenáročnými procházkami.
Nejstarší osada je Starý Smokovec, administrativní středisko Vysokých Tater, železniční uzel i sídlo horské služby. Smokovec je známý i pro léčivý pramen Smokovecká kyselka. Pro turisty je dále zajímavé hlavně středisko Hrebienok, na který vede ze Starého Smokovce pozemní lanovka. Tuto trasu absolvovala například i anglická královna Alžběta II., která tu v roce 2008 otevřela bezbariérový chodník a odhalila pamětní desku na počest své návštěvy. Velkým lákadlem se stal Tatranský ledový dóm, který na Hrebienku vyrůstá během zimní sezóny.
Za nejkrásnější z tatranských osad je považována Tatranská Lomnica. V meziválečném období se zde objevily početné moderní penziony. Největší z nich, hotel Morava, postavila Moravská zemská pojišťovna v Brně. Po druhé světové válce se z Tatranské Lomnice vyvinulo významné středisko mezinárodního cestovního ruchu a rekreace. Kromě romantických parků a malebných vilek se tady nachází stanice kabinkové lanovky, se kterou vyjedete až na Lomnický štít.
2. Plesa: klenoty tatranské přírody
Pleso je unikátní název pro horská jezera v Tatrách, která mají ledovcový původ. Na polské straně Tater se jim říká staw, což se však dá přeložit jako běžné pojmenování jezírka. Na slovenské straně Tater najdete přes 100 ples a všechna jsou přístupná, zároveň i přísně chráněná.
Plesa s křišťálově čistou vodou nejenže dodávají Tatrám korunu krásy, ale představují citlivé ekosystémy a mají vysokou biologickou a kulturní hodnotu. Vyžadují přísnou ochranu a je zakázáno se v tatranských plesech koupat nebo do nich jinak zasahovat.
Velké Hincovo pleso je největší a nejhlubší jezero nejen Vysokých Tater, ale i Slovenska. Jeho maximální hloubka je 53 metrů a najdete ho v Mengusovské dolině po cestě na Koprovský štít. Leží v nadmořské výšce 1 944,8 metru a jeho hladina je velkou část roku pokrytá ledem.
Asi nejoblíbenější pleso pro turisty je Zelené pleso. Vyniká svou smaragdovou barvou a je zasazeno v prostředí kouzelné kotliny. Vede k němu poměrně delší, ale méně náročná trasa. Na Chatě u Zeleného plesa turisté najdou možnost občerstvit se i přenocovat a odtud pokračovat na jednu z náročnějších túr.
Další z nejznámějších a nejoblíbenějších ples je Štrbské pleso, které je srdcem stejnojmenné osady. Turistům je nejpřístupnější, protože v období letní sezóny mají možnost, jako na jediném z tatranských jezer, projet se na lodičce.
3. Horské chaty: útočiště na cestě na vrchol
Horské chaty nabízejí návštěvníkům Tater útočiště, místo na odpočinek, občerstvení nebo nocleh. Často jsou nejen zastávkou, ale i cílem samotné turistiky. K tomu všemu vypovídají hodně o historii a zdolávání Tater.
S tatranskými chatami je spjato horské nosičství. Čtyři chaty jsou dokonce na službách šerpů úplně závislé, a to Chata pod Rysy, Zbojnícka, Téryho a Zamkovského chata. Nosiči tam dopravují potraviny, nápoje, ale i matrace, uhlí či peřiny. Vysoké Tatry jsou posledním místem Evropy, kde se k zásobování horských chat využívají služby nosičů.
Nejstarší z tatranských chat Rainerova chata je zároveň i nejmenší a jediná, kde není možný nocleh. Návštěvníky láká na Rainerku, více než mikromuzeum nosičství a horolezectví, ochočená liška, která pózuje zvědavým pohledům a foťákům.
O něco výše je Zamkovského chata, která nabízí teplou kuchyni a možnost ubytování. Túra na Zamku je nenáročná a je to odrazové místo pro další krásné túry. Na chatě se pravidelně v červnu koná Memoriál Juraje Petranského – závod vysokohorských nosičů „Nosičská stovka“.
Jedna z nejoblíbenějších Chata pod Rysy je nejvýše položená chata ve Vysokých Tatrách. Leží ve výšce 2 250 metrů a je východiskem pro horolezce. Chata pod Rysy je nejmladší tatranskou horskou chatou, ale od svého založení v roce 1933 stihla být útočištěm pro polské horolezce prchající před nacisty během druhé světové války a za své existence byla již třikrát stržena lavinou. Chata je přístupná pouze v letní sezóně.
Zatímco většina horských chat nabízí nocleh ve společné noclehárně, Chata u Popradského plesa nabízí ubytování ve dvoulůžkových pokojích. K chatě vede asfaltová cesta, a tak je přístupná i pro rodiny s kočárky. Po cestě, s asi 15minutovou zajížďkou, můžete navštívit pietní místo Symbolický hřbitov, který slouží památce horolezcům padlým v Tatrách nebo Slovákům, kteří zahynuli v horách daleko od domova.
4. Tatranské štíty: nejmenší velehory světa
I to je jedno z prvenství Vysokých Tater. Jsou sice nejmenší, zato nejvýživnější. V 1 200 kilometrů dlouhém karpatském oblouku nabízejí jedinečnou příležitost na malé ploše najít všechny znaky velehor. Charakteristické jsou výrazné ostré štíty, hluboké ledovcové doliny, plesa a vodopády. Právě štíty jsou největším lákadlem turistů a horolezců.
Nejvyšší z nich je Gerlachovský štít, který je zároveň nejvyšší vrchol Karpat. Je přístupný pouze s horským vůdcem, který není nejlevnější, ovšem nezapomenutelný výstup za to stojí. Je oblíbený pro svou výšku 2 655 metrů nad mořem, dostupnost a krásné scenérie. Gerlach je snadno rozpoznatelný pro svůj známý kotel.
Za národní symbol Slováci považují Kriváň, který je ještě snadněji rozpoznatelný. Je nejen nejfotografovanější, ale pro mnohé i nejslovenštější štít. Leží nejzápadněji z Vysokých Tater ve výšce 2 494 metrů nad mořem. Říká se, že každý Slovák by si ho měl vyjít alespoň jednou za život.
Své nej nabízí i Lomnický štít, druhá nejvyšší hora Tater. Lomničák sice není bez horského vůdce přístupný, vede na něj ale lanovka, čímž se stal nejvíc navštěvovaným štítem. Na úplném vrcholu sídlí nejvýše položená meteorologická stanice na Slovensku. Posedět si zde můžete také v kavárně Dedo, která nese název po lidovém pojmenování štítu. Pokud by se vám nechtělo hned dolů, můžete se ubytovat v nejvýše položeném apartmánu ve střední Evropě. Ale asi i nejdražším.
5. TANAP: Nejstarší národní park na Slovensku
Oblast Vysokých Tater byla v roce 1949 prohlášena za první národní park na Slovensku TANAP, který spolu s polským Tatrzański Park Narodowy (TPN) tvoří biosférickou rezervaci UNESCO. Ochranu a zachování přírodních hodnot v rezervaci by mělo zajistit dodržování pravidel návštěvního řádu. Respektování pravidel TANAPu přispívá nejen k ochraně přírody, ale i možnosti vidět vzácné rostlinné a živočišné druhy v jejich přirozeném prostředí.
Doliny plné nádherně kvetoucích rostlin a velké množství zajímavých živočichů se zde setkává na ploše pouze 738 km². Nejznámější symbol tatranské přírody je kamzík horský, který je zároveň i endemitem. Tatry jsou domovem i pro hraboše sněžného, sviště horského, vlka dravého, medvěda či rysa ostrovida. Při výstupu můžete slyšet hvizd sokola obecného, orla nebo výra skalního.
Flóra Tater je rovněž velmi vzácná. Roste zde mnoho chráněných druhů, proto je zakázáno pohybovat se mimo turistické chodníky nebo jakýmkoliv jiným způsobem poškozovat přírodu.
Zatímco před chováním člověka je bohatství Tater možné alespoň částečně chránit, před samotnou přírodou je člověk bezmocný. V roce 2004 zničila kalamita 12 600 hektarů lesa, z čehož se les i místní stále vzpamatovávají. Vichřice dosahovala rychlosti 190 km/h a nechala za sebou dvě lidské oběti a padesátikilometrový pás polomů.
Správcem Tatranského národního parku jsou Státní lesy TANAPu se sídlem v Tatranské Lomnici. Kromě ochrany přírody nabízejí veřejnosti i jiné služby, například Muzeum TANAPu. Muzeum návštěvníky seznamuje s charakterem tatranské přírody, s její ochranou a s dějinami zpřístupňování Tater.
Nedaleko muzea se nachází Botanická zahrada, také pod správou Státních lesů. Slouží k odpočinku, přináší možnost poznávat a pozorovat 330 druhů tatranských rostlin a stromů, z toho některé lze koupit v podobě sazenic nebo semen.
