Víte, že…
O Tučném čtvrtku bývala již tradičně k obědu podávána vepřová pečeně se zelím a knedlíky. Každý strávník si tento den mohl dopřát tolik piva a mastného jídla, co jen snesl.
Máte rádi koblihy? To je dobře, my také. A stejně tak i Poláci, kteří jich během Tučného čtvrtku snědí na 100 milionů. Chutnají totiž božsky. Ať už sáhnete po těch s polevou a kousky kandované pomerančové kůry nebo posypaných cukrem, zaručeně ve vás probudí závislost. Tu nejsladší, samozřejmě. No řekněte sami, copak by vás na Nový rok napadlo, že už v únoru porušíte všechna svá dietní předsevzetí a spořádáte pár naducaných koblih?
V Polsku se dlouho tradovalo a stále ještě traduje, že tomu, kdo v poslední čtvrtek masopustu nesní alespoň jednu pořádnou koblihu, nadýchanou jako pírko, zlatou na povrchu a se světlým proužkem dokola, se v budoucnu příliš dobře nepovede.
Smažení koblih o posledním masopustním čtvrtku se v Polsku datuje od 17. století. S těmi dnešními ale tyto koblihy neměly pranic společného. Vyráběly se z chlebového těsta, smažily se na sádle a jedly se spolu se škvarky.
Pokud se vydáte na poznávací zájezd do Krakova, zastavte se na hlavním náměstí (na Rynku Głównym 34) v tradiční cukrárně Hawełka. Dlouhá fronta lidí namačkaných jeden na druhého se tady táhne už od sedmé hodiny ranní. Byl by hřích neochutnat jejich legendární koblihy plněné šípkovou marmeládou.
Pokud ucítíte nutkání osladit si život během poznávacího zájezdu do Varšavy, nechte se zlákat na vynikající koblihy z cukrárny A. Blikle (např. Nowy Świat 33). Tento ráj všech milovníků sladkých pokrmů založil již v roce 1869 Antoni Kazimierz Blikle. Jako vyhledávané místo setkávání umělecké bohémy sloužila cukrárna dokonce i v těžkých časech druhé světové války. Usedněte zde k některému ze stolků, pochutnávejte si na koblihách a klidně si k tomu taky hlasitě libujte: „Výborné – výborné!“
