Každý z mé skupiny cestovatelů ví, jak probíhá odbavení na letišti, konkrétně co se na palubu nesmí vzít. I přesto sem tam někdo o něco přijde, taková už jsou pravidla. Ale co mi nedávno předvedl pan Konipásek na cestě do Vatikánu, to byl husarský kousek!
Letěli jsme z Prahy do Říma a bezpečnostní kontrolou jsme prošli všichni bez ztráty kytičky, jak se říkává. Až na postaršího pana Konipáska, kterému v příručním zavazadle našli nůž. Jelikož se ho nemínil za žádnou cenu vzdát, rozhodl se, že si bude platit jeho úschovné, a to za cenu 150,- Kč. Na den. Pochopitelně se k situaci vázalo jisté zdržení, ale nic zásadního, odlet jsme bohatě stihli.
První den v Římě a hurá do Vatikánu. A tam také rentgeny a u nich bezpečnostní kontrola. Všichni dobří, jen pan Konipásek opět problém. Dušoval se, že nemá ponětí, co se jim v jeho baťohu nelíbí.
Jako vždy, jala jsem se situaci řešit, už proto, že pan Konipásek nevládne Italštinou. Securiťák mi oznámil, že v té tašce je nůž. Povídám mu, že to je vyloučené, protože ten mu zabavili už v Praze. Ale podrážděný pracovník trval na svém a vyzýval pana Konipáska, aby nůž dohledal a odevzdal.
Pan Konipásek dál odmítal, že tam ten nůž má. Až mu byl ukázán přímo na monitoru, takže nebylo pochyb. Dohledal ho a já nemohla uvěřit.
"Jak to, že ho tam zase máte?"
"To je druhý batoh, vezl jsem ho v kufru a vyndal dneska ráno na tenhle výlet."
"Vy se mi zdáte, člověče, proč tolik nožů?"
"Já jsem rybář, víte...," hlesl pan Konipásek a dál nebylo potřeba nic vysvětlovat.
Ani mně, ani nesmlouvavým bezpečákům. Ty nezajímalo, proč a nač, zkrátka nůž bez pardonu vyhodili a šlo se dál. Žádná úschovna, žádné slitování. Spíš naopak, za to zatloukání. A já doufala, že pan Konipásek neveze třetí batoh nebo třeba ledvinku či větrovku s kapsami, co nosí doma k řece...
