Dobrá káva je symbolem dobrého startu do nového dne. Čím dál více milovníků kávy si potrpí na její kvalitu a také způsob přípravy. A těch je spousta... Jeden z nejjednodušších a ekonomicky nejméně náročných způsobů přípravy kvalitního domácího espressa je moka konvička. Ta nejznámější je jistě s obrázkem malého vousatého panáčka v obleku. Ano, hovoříme o konvičkách Bialetti. Podívejme se zblízka na jeden ze symbolů domácího espressa.
Kde to celé začalo?
Historie konvičky začíná roku 1918 v oblasti Piemontu v severní Itálii. Alfonso Bialetti se po skončení 1. světové války vrací z Francie zpět domů a otevírá si rodinnou firmu. Ta vyrábí především potřeby do domácnosti. Hlavní materiál, se kterým pracuje, je hliník. Hliník se poprvé podařilo izolovat v Dánsku roku 1825, poté se postupně začal vyrábět masově a díky svým ideálním vlastnostem se dostával do různých průmyslových odvětví.
Při výrobě domácích potřeb se Bialetti zaměřil i na kávovary. V té době byla příprava a pití kávy především dominantou veřejného života. Italové se ve svých oblíbených barech s espressem nebo cappuccinem na stojáka pobavili se svými známými a probrali nejrůznější drby. Bary a šálek silného espressa byly zpočátku především mužskou doménou, ale s rostoucí emancipací žen si sem i ony našly cestu.
Tehdejší kávovary byly velké, finančně nákladné, výroba kávy byla rychlá, ale pro domácí použití nemožná. Samotný název espresso pochází ze slova expresní, tedy rychlý, okamžitý, jako byla i příprava kávy v kavárně. Samozřejmě káva se připravovala i doma, ale domácí kávovary byly pomalé a neefektivní.
Inspirací byla pračka
První konvička byla vyrobena v roce 1933
První konvička na kávu byla Bialettim vyrobena roku 1933 z hliníku, tehdejšího italského „národního kovu“. Legenda říká, že ho systém vaření kávy v moka konvičce napadl, když viděl pradleny, které praly v jednoduchých pračkách. Ty sestávaly z nádob s vařící vodou, kde byla působením páry ze systému potrubí vytlačována mydlinová voda pradlenám na špinavé prádlo.
Konvička si rychle našla cestu do italských domácností na severu Itálie. I když byl Alfonso se svým vynálezem úspěšný, větší než regionální ambice pro svůj produkt neměl. Vyrobil okolo 10 000 konviček za rok. Kromě toho ale vyrábí i jiné domácí potřeby.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníRostoucí ambice
Symbolem se stal chlapík s knírkem
Vše se mění až po 2. světové válce, kdy jeho syn Renato rodinnou firmu přebírá a rozhoduje se, že výrobu zaměří právě na výrobu moka konviček a pokusí se získat zákazníky po celé Itálii. I když v poválečném období prudce roste konkurence, Renatovi se podaří vybudovat si jméno a postupně produkuje až 1 000 konviček za den.
Uvědomuje si, že kromě kvalitního výrobku je důležitá i reklama a marketing. A tak se brzy objevují reklamní spoty v rádiu, na billboardech, v novinách a časopisech. K tomu potřebuje kromě nezaměnitelného designu konvičky, který byl inspirován luxusními kávovými a čajovými soupravami ve šlechtických sídlech, i úderné motto a symbol.
Reklamním symbolem se stává omino con i baffi, tedy chlapík s knírem. Ten měl připomínat typického Itala oblečeného do elegantního obleku, s kloboukem a zdviženou rukou, jako by si možná ve svém oblíbeném baru zrovna to své espresso objednával. Renato Bialetti tím chtěl říci, že si můžete připravit in casa un espresso come al bar. Tedy dobré espresso jako z baru, ale v pohodlí domova.
Moka konvička Bialetti se postupně stala nedílnou součástí italských, ale i zahraničních domácností. I když značek přibylo a Bialetti není jediným výrobcem moka konviček, stále zůstává tou klasikou a symbolem tradice a kvality. Ne náhodou se konvička Bialetti umístila do pětice opravdu symbolických italských výrobků 20. století, kam patří třeba motocykl Vespa, automobil Fiat 500 nebo oříšková pomazánka Nutella.
Odkud se vzal název „moka“?
V Jemenu se nachází přístavní město Mocha, které je už od středověkých dob považováno za centrum kávy. Předpokládá se, že první, kdo objevily povzbudivé účinky kávy, byly nomádské kmeny z Etiopie, ale správná příprava kávového nápoje byla objevena v sousedním Jemenu.
Postupně místní obyvatelé začali kávu pěstovat, zpracovávat a připravovat na vývoz do zbytku světa. Byl to právě přístav Al Makha (z toho se později vyvinul název města Mocha a označení káva moka), odkud se pytle s praženými kávovými zrny dostávaly do Evropy.
Vznikl zde monopol, kdy si místní obchodníci dobře hlídali své tajemství pěstování, pražení a přípravy kávy. Poté, co se ale holandští obchodnící dostali k sazenici kávovníku, produkce kávy se rychle rozšířila i do nizozemských kolonií a do dalších částí světa. Název připomínající pravlast kávy však přetrval dodnes.
Jak konvička funguje?
Třetí část, ze které vytéká už hotová káva
Konvička je složena ze třech rozložitelných částí. Ve spodní části je zásobník na vodu, který plníme horkou vodou pod úroveň bezpečnostní membrány. Poté do zásobníku vložíme sítko, které naplníme jemně až středně jemně namletou kávou.
Třetí částí je horní sběrná konvička, do které vytéká již uvařená káva. Konvičku postavíme na středně silný plamen a čekáme, až se voda v zásobníku přivede do varu. Konvička je založena na principu zvětšení objemu kapaliny. Jakmile se dostane do varu, voda je vytlačena ze zásobníku přes sítko s namletou kávou a přes něj už vytéká ven do konvičky hotová káva.
Finální produkt je o něco slabší než klasické espresso z pákového kávovaru, na jehož přípravu je zapotřebí tlak okolo 9 barů, zatímco konvička vyvine pouze asi 1.5 baru. Ale i tak dostaneme kvalitní kávu, do které jsou oproti klasickému „turkovi“ nebo treba french pressu louhovány jen ty složky kávy, které chceme a které nám chutnají.
