V Thajsku před vlakem skládají tržiště, v Belgii mu postavili „katedrálu“ a v Japonsku při jeho navrhování napověděl ledňáček. Jinde vám dovezou oběd přímo k sedadlu nebo vás povezou lokomotivou, která přežila vlastní odpis. Železnice mají příběhy, které stojí za pozornost, i když doma nemáte jediný model vláčku. Vybrali jsme deset z nich.
1. Z Dánska do Švédska: Nejdřív pod mořem, potom nad ním
Na fotografiích vypadá Öresundské spojení jednoduše: dlouhý most nad mořem, který propojuje Dánsko se Švédskem. Jenže při cestě z Kodaně do Malmö nejprve zmizíte pod hladinou. Součástí spojení jsou přibližně čtyři kilometry tunelu, čtyři kilometry umělého ostrova a osm kilometrů mostu. Celá cesta přes průliv tak měří téměř šestnáct kilometrů.
Přechod mezi tunelem a mostem obstarává ostrov Peberholm, vybudovaný právě pro tento účel. Zatímco po kolejích projíždějí vlaky, kolem si hospodaří příroda. Ostrov byl ponechán samovolnému osidlování rostlinami a živočichy a dnes patří do soustavy Natura 2000. Dopravní stavba tak přidala do průlivu také zajímavou přírodní lokalitu.
Střídání tunelu, ostrova a otevřeného moře si užijete na našem zájezdu do Kodaně a do Malmö vlakem z Prahy.
2. Antverpy: Katedrála, ve které se hlásí odjezdy
Hlavní nádraží působí jako katedrála
Do antverpského hlavního nádraží se vyplatí přijít s předstihem. Kvůli jeho architektuře vám totiž snadno přestane záležet na tom, kolik času zbývá do odjezdu.
Místní mu přezdívají železniční katedrála. Nádraží otevřené v roce 1905 má monumentální kamennou halu, velkolepé schodiště a kupoli, jejíž nejvyšší bod dosahuje 75 metrů. Architekt Louis Delacenserie se inspiroval mimo jiné římským Pantheonem. Na běžnou čekárnu poměrně vysoké ambice.
Pod historickou budovou navíc vznikla další nástupiště. Stanice má čtyři úrovně, přičemž vlaky využívají tři z nich. Díky tunelu otevřenému v roce 2007 mohou nádražím projíždět a pokračovat dál, místo aby se musely vracet stejnou cestou. Nad hlavou historie, pod nohama moderní železniční provoz.
Antverpy máme také v programu zájezdu okruh vlakem Holandskem a Belgií. Po příletu do Amsterdamu vás mezi městy povezou vlaky — a samotná nádraží si zaslouží podobnou pozornost jako náměstí a katedrály.
Pomůžeme s výběremZájezdy do Norska – srovnání a doporučení3. Norsko: Osmnáct tunelů vyražených ručně
Flåmská železnice v Norsku nabízí úchvatné výhledy
Dvacet kilometrů trati, dvacet tunelů. Flåmská železnice v Norsku rozhodně nevznikala tak, že někdo položil koleje do údolí a měl hotovo.
Stavba začala v roce 1924 a osmnáct z dvaceti tunelů museli dělníci razit ručně. Podle historických údajů provozovatele představoval jediný metr tunelu přibližně měsíc práce jednoho dělníka. Tunely přitom dohromady měří přes pět a půl kilometru. Při těch číslech dostane slovo „šichta“ poněkud jiný význam.
Trať propojuje horský Myrdal s Flåmem u fjordu. Mezi tunely se otevírají pohledy na vodopády a strmé svahy. Jeden z tunelů se dokonce stáčí v nitru hory do podkovy.
Právě tudy pojedeme na zájezdu do Norska s Flåmskou železnicí a plavbou fjordy. Po vystoupení z vlaku navážeme plavbou, takže krajinu budete dál sledovat pohodlně vsedě.
4. Japonsko: Co má rychlovlak společného s ledňáčkem?
Dlouhá špička japonského rychlovlaku působí jako výsledek čistě technického uvažování. Při vývoji šinkansenu řady 500 ale sehrálo roli také pozorování ptáků.
Inženýři řešili nepříjemný problém: vlak při vjezdu do tunelu vytvářel tlakovou vlnu, která se na druhém konci projevovala hlasitou ranou. Jeden z vedoucích vývoje, Eidži Nakacu, byl zároveň nadšeným pozorovatelem ptactva. Napadlo ho proto podívat se na ledňáčka, který se dokáže vrhnout ze vzduchu do vody s minimálním rozstřikem.
Zkoušky potvrdily, že vhodný tvar přídě se velmi podobá jeho zobáku. Výsledkem byl patnáct metrů dlouhý „nos“, který pomohl omezit tlakové změny a snížit spotřebu energie. Konstruktérům tak s rychlovlakem poradil pták, který se při lovu vejde na větev.
Šinkansen si vyzkoušíte také na našem zájezdu do Japonska s Kjótem a vyhlídkou Skytree. A na neobvyklé tvary projíždějících souprav se už možná budete dívat pozorněji.
5. Thajsko: Tržiště, které se skládá podle jízdního řádu
Zelenina, ryby, ovoce, prodavači a nakupující. Trh Mae Klong by mohl vypadat jako řada dalších thajských tržišť. Jenže prostředkem vedou koleje a po nich pravidelně přijíždí vlak.
Před jeho průjezdem obchodníci stáhnou plachty a odsunou zboží z cesty. Jakmile poslední vůz zmizí, tržiště se znovu rozloží a obchod pokračuje. Odtud pochází také místní název Talat Rom Hup, tedy trh sklápěcích slunečníků. Tady má zkrátka železnice při smlouvání vždycky poslední slovo.
Na Mae Klong se zastavíme během zájezdu Thajsko + Ayutthaya + koupání na ostrově Phuket. Tentokrát si železnici prohlédnete zvenčí — přímo z tržiště, které jí uvolňuje cestu.
6. Indie: Oběd s doručením do vašeho vlaku
Vybrat si můžete z klasických jídel i malých svačinek
Objednat si jídlo domů umí kde kdo. V Indii vám ho ale doručí také k sedadlu ve vlaku, který je právě na cestě.
Služba IRCTC eCatering pracuje s rezervačním číslem jízdenky. Podle něj zjistí trasu, vůz i místo cestujícího a nabídne restaurace v zapojených stanicích. Vy si vyberete jídlo a stanici doručení. Jakmile vlak přijede, kurýr zamíří k vašemu vozu. Podle místní nabídky tak může během zastávky přistoupit třeba birjání, thálí nebo něco malého na zub.
Zatímco vy cestujete za památkami, oběd cestuje za vámi. A svačina z domova najednou dostává vážnou konkurenci.
Indické vlaky poznáte na zájezdu Indie + Tádž Mahal + safari: pojedeme do Amritsaru a čeká nás také noční přejezd do Váránasí. Při návratu z Amritsaru máme v programu dokonce večeři ve vlaku.
7. Británie: Hraniční most, který žádnou hranici nepřekračuje
Jmenuje se Royal Border Bridge, tedy Královský hraniční most. Člověk by čekal, že právě na něm vlak přejíždí z Anglie do Skotska. Jenže celý stojí v Anglii. Skutečná hranice leží přibližně čtyři kilometry severněji. I mosty občas trochu matou názvem.
Viadukt přes řeku Tweed u Berwicku má 28 oblouků a v roce 1850 ho slavnostně otevřela královna Viktorie. Ještě před jeho dokončením museli cestující při jízdě mezi Edinburghem a Newcastlem část trasy překonat koňským povozem. Vlak, povoz, zase vlak. Pohodlný přestup tehdy vypadal trochu jinak.
Dnes je most součástí East Coast Main Line, po které pojedeme na zájezdu Londýn a Edinburgh s panoramatickou jízdou vlakem. Koňský povoz už potřebovat nebudeme.
8. Wales: Lokomotiva, kterou pojišťovna odepsala, dostala druhý život
Než začala vozit cestující mezi velšskými kopci, měla lokomotiva číslo 2 z Brecon Mountain Railway za sebou pořádně dlouhou cestu.
Vyrobili ji v roce 1930 ve Filadelfii pro cementárnu v jihoafrickém Port Elizabeth, kde tahala vápenec. V roce 1973 se však rozjela bez strojvedoucího, vykolejila a byla těžce poškozena. Pojišťovna ji odepsala.
Tím mohl příběh skončit. Místo toho vrak koupila velšská železnice, nechala ho přepravit lodí do Liverpoolu a v letech 1993–1997 stroj obnovila. Z průmyslové lokomotivy na odpis se tak stal parní veterán pro výletní vlaky.
Historickým vlakem na této železnici se svezeme na zájezdu Jižní Wales + stezka Čtyř vodopádů + jízda historickým vlakem. Ať už nás poveze kterýkoli z místních strojů, na zdejší lokomotivy se vyplatí podívat zblízka.
9. Porto: Dějiny Portugalska mezi příjezdy a odjezdy
Na nádraží São Bento se lidé běžně zastavují, i když nikam nejedou. V jeho vstupní hale totiž čeká přes dvacet tisíc malovaných keramických kachliček azulejos.
Malíř Jorge Colaço na nich zachytil historické události, každodenní život, práci i zvyky Portugalců. Nechybí ani vývoj dopravy. Zatímco tedy cestující sledují aktuální odjezdy, na stěnách mohou studovat, jak se cestovalo dávno před nimi.
Je to příjemně praktická galerie: můžete si prohlédnout výzdobu a potom nastoupit do vlaku. Jen je potřeba občas odtrhnout oči od stěn a zkontrolovat hodiny.
São Bento si prohlédneme na zájezdu do Porta. V Portu tak stojí za návštěvu nádraží stejně samozřejmě jako nábřeží nebo vinný sklípek.
10. Cinque Terre: Za Cestou lásky hledejte výbušniny
Tyto výhledy z vlaku se vám neokoukají
Stezka nad mořem, výhledy na ligurské pobřeží a název Via dell’Amore — Cesta lásky. Romantičtější kulisy se hledají těžko. Její začátky ale byly ryze pracovní.
Cesta mezi Manarolou a Riomaggiore vznikala v období mezi světovými válkami při ražbě železničních tunelů. Stavbaři potřebovali přístup k místům, kde mohli skladovat výbušniny dostatečně daleko od domů. Za jednou z nejslavnějších romantických procházek Itálie tak stojí železnice a bezpečné uložení trhavin.
Dnes se tu lidé zastavují kvůli moři a společným fotografiím. Původní stavební účel by při pohledu na pobřeží hádal málokdo.
Železnice vám zdejší krajinu přiblíží i na zájezdu Florencie + Siena + Cinque Terre. Z La Spezie se do oblasti barevných vesniček vydáme právě vlakem — po kolejích, které mají na podobě zdejšího pobřeží větší podíl, než se na první pohled zdá.
