Podzim patří památce zesnulých – ať už jsou to Dušičky, Halloween, Día de los Muertos, nebo třeba skandinávský Allehelgensdag. A při té příležitosti si někdy klademe otázku, co se s člověkem děje po smrti.
Vikingové na to měli docela originální odpovědi. Věřili, že konec pozemské cesty nemusí nutně znamenat konec dobrodružství. Podle staroseverských mýtů existovalo hned několik říší mrtvých a na rozdíl od křesťanství o osudu duše nerozhodovalo jen to, jak člověk žil, ale především způsob, jakým zemřel.
Jak si tedy Vikingové představovali život po smrti? A kde dnes můžete prozkoumat svět, z něhož vzešly příběhy o Ódinovi, valkýrách a síni padlých hrdinů?
Valhalla a Fólkvang: elitní kluby padlých bojovníků
Víte, jak Valhallu popisuje Poetická Edda a Prozaická Edda?
Představte si obrovskou síň se střechou zdobenou zlatými štíty, krovy z kopí a stovkami dveří, jimiž se do boje může vyhrnout početná armáda. Tak nějak Valhallu popisuje Poetická Edda a Prozaická Edda, dva zásadní prameny staroseverské mytologie.
Síň padlých se nacházela v Ásgardu, říši bohů, a vládl jí sám Ódin, nejvyšší z nich. Vstup ale nebyl pro každého. Valkýry vybíraly na bojištích padlé bojovníky, které měly přivést do Valhally. Tam se z nich stávali einherjové – Ódinovi válečníci, které čekal poněkud netradiční denní režim.
Přes den boj, večer hostina. Válečníci se navzájem utkávali v nelítostných soubojích, aby se připravili na Ragnarök, závěrečnou bitvu, při níž se bohové střetnou se svými protivníky a starý svět zanikne, aby se mohl zrodit nový. Večer se bojovníkům všechna zranění zahojila a mohli začít hodovat. Podávalo se maso z „nesmrtelného“ kance Sæhrímnira a medovina, která podle mýtů prýštila ze struků kozy Heiðrún.
Dostat se do Valhally a stát se součástí Ódinovy armády představovalo pro mnohé nejvyšší poctu. Ne každý však mohl o svém osudu rozhodnout sám, poslední slovo měli bohové. A Valhalla neměla na hrdiny monopol – polovinu padlých válečníků si na bojišti vyhlídla krásná bohyně Freya. Odváděla je pak do síně Sessrúmnir v říši Fólkvang. Podle jakého klíče si Freya s Ódinem padlé mezi sebou rozdělovali, už nám ale prameny neprozrazují.
Helheim: pro ty, kteří zemřeli obyčejně
Zvláštní osud čekal také námořníky
A co se stalo s lidmi, kteří „neměli to štěstí“ padnout v boji? Ti, které skolil věk, nemoc nebo nešťastná náhoda, putovali do říše Helheim, které vládla bohyně Hel – dcera Lokiho a obryně Angrbody. Respekt budila už svým vzhledem: říkalo se, že vypadá napůl živá a napůl jako mrtvola.
I když k tomu název svádí, Helheim si nepředstavujte jako křesťanské peklo plné hříšníků a věčného trestu. Bylo to tiché a pochmurné místo, odkud už nebylo návratu. Jeho brány střežil děsivý pes Garm.
Zvláštní osud čekal také námořníky, kteří se nevrátili z moře. Podle některých pramenů byla jejich duše lapena do sítě bohyně bouří a moří Rán a jejího manžela Ægiho. Posmrtný život měl zkrátka mnoho podob a ne všechny cesty vedly do síně věčné slávy.
Pomůžeme s výběremZájezdy do Švédska – srovnání a doporučeníPomůžeme s výběremZájezdy do Dánska – srovnání a doporučeníVetrnætr: Dušičky po vikingsku?
Podoba oslav svátku se mohla lišit
Ve staroseverském kalendáři najdeme svátek Vetrnætr, tedy Zimní noci, spojovaný s příchodem zimy. Připadal přibližně na druhou polovinu října, kdy se rok lámal do své temnější části. Přesná podoba oslav se mohla lišit, ale písemné prameny zmiňují hostiny i obětní slavnosti. Bylo potřeba uložit zásoby jídla po sklizni, připravit hospodářství na chladné měsíce, zajistit si přízeň bohů i podporu rodiny a celé komunity, bez které lze zimu přečkat jen stěží.
Nejspíše se konaly také různé obětní rituály. Někde to mohl být dísablót, oběť věnovaná dísám – ženským nadpřirozeným bytostem, které podle zvyklostí strážily osud a plodnost rodiny. Jinde zase álfablót spojený s uctíváním elfů, které staří Seveřané považovali za vznešené polobožské bytosti a podle některých badatelů i za duchy zemřelých předků.
Byl tedy Vetrnætr vikingskou obdobou Dušiček? Ne tak docela. Zatímco dnes vzpomínáme na zemřelé, Zimní noci se pravděpodobně vázaly spíše k nadpřirozeným silám a obavám z nadcházející zimy. Navíc toho o těchto svátcích víme jen velmi málo.
Kde zažít atmosféru severských mýtů na vlastní kůži?
1. Švédsko: obchodní osada Birka
Na ostrově Björkö, uprostřed jezera Mälaren nedaleko Stockholmu, leží Birka – významné obchodní centrum založené v 8. století. Patřila k důležitým uzlům tehdejších obchodních tras a proudilo sem zboží i lidé z různých koutů světa. Dnes je spolu se sousedním nalezištěm Hovgården součástí světového dědictví UNESCO.
Čtení na podobné témaVikingská Birka: na skok do vesnice severských mořeplavců z 8. stoletíPřečíst
Badatelé zde prozkoumali rozsáhlé pohřebiště s přibližně třemi tisíci hroby. Jedna z nejznámějších hrobek podle genetického rozboru patřila ženě, kterou vědci považují za vysoce postavenou válečnici. Byla zde pohřbena i se dvěma koňmi. Dostala se po smrti do Valhally, nebo si ji k sobě vybrala Freya? To už archeologové pochopitelně zjistit nedokážou.
2. Dánsko: vikingské lodě v Roskilde
Vikingové byli nejen obávanými bojovníky, ale také skvělými mořeplavci. Bez lodí by se jen těžko vydávali na obchodní cesty, objevovali nová území a podnikali výpravy, které vstoupily do světových dějin.
Jak taková plavidla vypadala, zjistíte ve městě Roskilde u Kodaně. V místním muzeu na vás čekají takzvané lodě ze Skuldelevu – pět původních vikingských lodí z 11. století, které byly kolem roku 1070 záměrně potopeny v přilehlém fjordu, aby zablokovaly přístup nepřítele do přístavu. Archeologové je ze dna vyzvedli v roce 1962.
Na tuto unikátní ukázku vikingského lodního stavitelství se navíc nemusíte dívat jen zpovzdálí. Od května do konce září se můžete na fjord vydat v tradičních severských dřevěných lodích a sami pomoci s veslováním.
Za vikingskou historií můžete vyrazit s našimi zájezdy do Dánska.
3. Norsko: krajina severských bohů, trollů a obrů
V Norsku vlastně vůbec nemusíte hledat konkrétní místa. Tady se jen stačí rozhlédnout kolem sebe. Hluboké fjordy (třeba slavný Geirangerfjord), strmé štíty hor (například Trollveggen) i zajímavé skalní útvary (jako Trolltunga) ve spolupráci s mlhou a rychle se měnícím počasím vytvářejí kulisy, ve kterých příběhy o Ódinovi, Thorovi, trollech a dalších tajemných bytostech ožívají samy.
Pokud byste se ale chtěli zahloubat do skutečné historie, zamiřte do Osla, které se pyšní jednou z nejrozsáhlejších sbírek vikingských lodí na světě. Původní muzeum právě prochází rozsáhlou rekonstrukcí, koncem roku 2027 by se ale mělo otevřít jako Museum of the Viking Age.
Každodenní život starých Seveřanů pak můžete poznat v muzeu Lofotr na dalekých Lofotech. Vychází z archeologického nálezu sídla vikingského náčelníka a jeho hlavním lákadlem je zrekonstruovaný, zhruba 83 metrů dlouhý dům. Můžete si tady vyzkoušet tradiční řemesla a také ochutnat dobové speciality.
Právě tahle místa připomínají, že za všemi mýty a pověstmi stáli obyčejní lidé. Stavěli domy, vyráběli nástroje, plavili se po moři a stejně jako my se snažili pochopit svět kolem sebe.
S našimi zájezdy do Norska se za stopami některých mýtů a pověstí vydáme.
4. Walhalla na dosah ruky – v Bavorsku!
Za severskou mytologií nemusíte nutně cestovat až na daleký sever. Nedaleko našich hranic, nad řekou Dunaj u německého Řezna, stojí honosná stavba Walhalla.
Na první pohled připomíná athénský Parthenón. Není to náhoda: klasicistní památník nechal v 19. století vybudovat bavorský král Ludvík I., který se inspiroval antickou architekturou i představou severské síně hrdinů. Jeho cílem však bylo vytvořit síň slávy významných osobností německých dějin a kultury. Uvnitř najdete busty a pamětní desky velikánů, jako je Mozart, Albert Einstein nebo Mikuláš Koperník.
Do skutečné Valhally vstupenku nekoupíte. Po stopách vikingských příběhů se ale můžete vydat s našimi poznávacími zájezdy do Skandinávie.
