Přemýšlíte, jak se letos galantně vyhnout tradiční české pomlázce a raději byste na prodloužený velikonoční víkend vyrazili někam do ciziny? Pak by vám mohly přijít vhod naše tipy.
Velikonoce jsou alfou i omegou liturgického kalendáře. Právě v tomto období si křesťané po celém světě připomínají smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Původ svátků ale sahá dávno do dob předkřesťanských, kdy lidé oslavovali příchod jara, hojnosti a plodnosti.
Každá země si udržuje svou vlastní směsici pohanských a křesťanských tradic. Ty slovanské jsou nám dobře známé, jak se ale slaví ve zbytku Evropy? Pojďte nahlédnout do velikonoční Itálie, Británie, Řecka, Nizozemska a Španělska.
Dozvíte se, proč Britové sypou gumové kachničky do řeky, komu Svatý otec líbá nohy, kde kvetou ty nejkrásnější jarní cibuloviny, proč Řekové barví vajíčka načerveno či kdo (nebo co) jsou cofradías.
1. Tradiční Itálie
Ohňostroj v závěru průvodu Scoppio del Carro ve Florencii
Nejen zvony, ale i vy byste měli na Velikonoce odletět do Říma. V zemi, kde se převážná část obyvatel hlásí ke katolické církvi, se tyto svátky slaví ve velkém stylu. Na Velký pátek, v den ukřižování Krista, utichají všechny zvony v zemi a ulicemi prochází procesí (podobná těm španělským, kterým se budeme věnovat v závěru článku). Některá procesí končí ohňostrojem – ten asi nejslavnější, Scoppio del Carro ve Florencii, je zažehnut symbolickou mechanickou holubicí.
Velký pátek také znamená konec 40denního půstu, během kterého by se nemělo jíst maso ani další potraviny živočišného původu. Půstu samozřejmě předchází bujaré karnevalové veselí. Italské karnevaly (např. Benátský) jsou plné barev a honosných masek a právem patří k nejhezčím na světě. Samotný termín „karneval“ vychází z latinsko-italského „carne levare“ – „vyřadit maso“.
Tradiční chléb Colomba pasquale
Hlavním svátečním dnem je Velikonoční neděle (Pasqua), den, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Začíná mší, na kterou navazuje bohatá rodinná hostina. A protože se bavíme o Itálii, o výtečné jídlo rozhodně není nouze. Tradičním pokrmem je colomba pasquale, sladký chleba s kandovanou pomerančovou kůrou, cukrem a mandlemi, který svým tvarem (s kapkou představivosti) připomíná holubici, symbol míru.
Slanou alternativou je neapolský koláč Casatiello. Ten je bohatě plněný šunkou, slaninou, sýrem a na povrchu zdobený 4 nebo 5 celými vejci i se skořápkou, takže tak trochu evokuje adventní věnec. Malí (někdy i velcí) dostávají obrovská čokoládová vajíčka s drobným překvapením uvnitř. Velikonoční pondělí (Pasquetta) se pak nese v pohodovém duchu. Většina Italů vyráží na piknik do přírody nebo na některou z mnoha slavností a koncertů, které obce pořádají zcela gratis.
Papež František při svém velikonočním rituálu
Neopomenutelnou součástí (nejen) italských Velikonoc je papež, který má po celý Svatý týden pochopitelně dost napilno. Kupříkladu na Zelený čtvrtek dodržuje rituál mytí a líbání nohou, který odkazuje na Ježíšovo gesto pokory vůči apoštolům krátce před ukřižováním. Dříve tento rituál probíhal výhradně v kostele, kde Svatý otec umyl a políbil nohy vybraným kněžím. Současný papež František však tradici pojal po svém a pro rituál si vybírá vězně, uprchlíky, hendikepované a další potřebné.
Na Velký pátek za účasti tisíců věřících z celého světa vede křížovou cestu v římském Koloseu a na Velikonoční neděli slouží slavnou velikonoční mši na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu. Při této příležitosti pronáší velikonoční poselství a uděluje požehnání Městu a světu (Urbi et Orbi). Pokud byste se události chtěli zúčastnit osobně, rezervujte si své místo raději s několikaměsíčním předstihem.
2. Soutěživá Británie
Britské kostely nejsou o Velikonocích vyhledávaným místem
Britové se do kostela zrovna dvakrát nehrnou, zato si však potrpí na dodržování lehce úsměvných soutěživých tradic. Předzvěstí Velikonoc je tzv. Palačinkový den (Masopustní úterý). Jak název napovídá, v tento den můžete beztrestně sníst tolik palačinek, kolik se do vás vejde.
Ti aktivnější se navíc mohou zúčastnit palačinkového závodu. Jde o napínavý běžecký závod na téměř 400 metrů, kdy závodníci namísto sportovních dresů obléknou slušivou zástěru, nasadí kuchařskou čepici a do ruky nafasují pánev s palačinkou, kterou za běhu musí pravidelně obracet. V Londýně mezi sebou takto každoročně soutěží třeba i členové britského parlamentu.
Britské děti při honu na vajíčka
Asi vůbec nejoblíbenějším zvykem samotných Velikonoc je pak hon na vajíčka (Egg hunt), který se pořádá na Velikonoční neděli. Děti (i ty přerostlé) ihned po probuzení vyběhnou na zahradu a s velkým nadšením hledají vajíčka, která jim tam přes noc ukryl velikonoční králíček, hlavní postava britských Velikonoc. Někteří si pak nasadí vlastnoručně vyrobený velikonoční klobouk (Easter bonnet) a vyrazí na bohoslužbu.
Velikonoční pondělí patří rodinným setkáním a závodům gumových kachniček. Závod je zahájen obvykle krátce po poledni, kdy pořadatelé vysypou pytel očíslovaných kachniček do řeky a všichni s napětím sledují, která jako první dopluje do cíle. Je to v podstatě tombola, jejíž vítěz vyhrává obří velikonoční vajíčko. Výtěžek akce, která na první pohled připomíná spíše ekologickou havárii, většinou putuje na dobročinné účely.
A co velikonoční jídlo? Není žádným tajemstvím, že Britové milují sladké. Absolutním trhákem jsou proto hot cross buns, kynuté buchtičky s rozinkami zdobené cukrovou polevou ve tvaru křížku. Údajně je pekli už pohané na počest germánské bohyně jara Eostre (odtud výraz Easter). Oblíbený je také velikonoční simnel, ovocný dort s marcipánem zdobený 11 marcipánovými kuličkami/věrnými apoštoly (se zrádným Jidášem se nepočítá).
Chybět nesmí ani čokoláda. Vůbec první čokoládová vajíčka na ostrovech vyrobil v roce 1873 čokolatiér Joseph Fry, který o pár let později navázal spolupráci s proslulou firmou Cadbury. Ta ročně vyrobí okolo půl miliardy krémových vajíček! Základem nedělní hostiny bývá jehněčí pečeně s batáty a jarní zeleninou.
Jaro je také ideálním obdobím k objevování londýnských parků a zahrad. A kdo ví, třeba v ulicích britské metropole potkáte svátečně naladěného Mr. Beana nebo bradavické studenty na prázdninách.
3. Pravoslavné Řecko
Nábožensky pojaté velikonoční procesí
Velikonoce jsou pro pravoslavné Řecko zcela zásadní událostí. Místní církev používá juliánský kalendář, a tak tady oslavy probíhají zhruba o týden později než u nás. Kostely jsou po celý Svatý týden zahaleny do smutečních barev, v ulicích probíhají magické lampionové průvody a celé svátky mají hodně duchovní charakter.
Řecký velikonoční zvyk, ťukání červenými vejci
Zelenému čtvrtku se zde říká Rudý. Je to den, kdy se peče tradiční mazanec tsoureki a pletenec lamprokouloura zdobený načerveno obarveným vajíčkem. Červená vajíčka jsou symbolem řeckých Velikonoc. Symbolizují totiž Kristovu krev, ale i nový život a radost z přicházejícího jara. Během sobotní vigilie si Řekové mezi sebou vejce vyměňují a ťukají s nimi o sebe. Komu vajíčko nepraskne, ten vítězí a může si něco přát. Podobný zvyk se uchytil i v jihočeských Prachaticích, kde tomu říkají „pekání vajíček“.
Velký pátek je dnem největšího smutku. Drží se velmi přísný půst a po večerní mši následuje procesí. Bílá sobota je věnována přípravám na nedělní hostinu. Před půlnocí se pak lidé scházejí v kostele, kam si přinesou bílou svíčku, kterou jim kněz zažehne tzv. svatým světlem.
Velikonoční ohňostroje nad Řeckem
S úderem půlnoci odstartují oslavy Kristova vzkříšení a nálada se ze smutku rázem mění v radostné oslavy, často doprovázené ohňostroji. Řada Řeků po půlnoční mši zamíří do hospody.
Velikonoční neděle je asi vůbec nejoblíbenějším dnem celých svátků, protože se všichni mohou konečně pořádně najíst. Podává se sváteční pečivo, polévka Majiritsa z jehněčích vnitřností a hlavní chod: pomalu grilovaný špíz (souvlaki) z jehněčího, kůzlečího nebo drůbežího masa. Výborný je i slaný koláč Spanakopita se špenátem a fetou. Po jídle následují tradiční řecké tance.
Asi nejintenzivnější oslavy zažijete na ostrovech, nezaměnitelné kouzlo ale mají třeba i v Athénách. Bizarní a na první pohled vcelku nebezpečnou tradici udržují ve městě Vrontados na ostrově Chios. Pod názvem Rouketopolemos tady probíhá „raketová válka“, během které se dva protilehlé kostely snaží rachejtlemi zasáhnout zvon svého protivníka. Vskutku žhavá podívaná.
4. Rozkvetlé Nizozemsko
Ačkoliv Holanďané slaví Velikonoce poněkud umírněněji, svátky jara si užívají po svém. Stejně jako my se vyžívají ve zdobení vajíček a doma jim nesmí chybět rozkvetlé vrbové větvičky nebo jarní kvítí.
Na Velkou neděli je zvykem uspořádat rodinný brunch. Jeho základem je sváteční pečivo, které má často podobu zajíčků, kuřátek apod. Nejoblíbenější je paasbrood, který hodně připomíná německou štolu. K tomu se popíjí Advocaat, vaječný likér, který je tak hustý, že ho někteří jedí lžičkou. Ve školách se udržuje milá tradice, kdy si děti navzájem předávají doma připravené krabičky s ingrediencemi pro tento sváteční brunch.
Proslulý květinový trh v Amstrdamu
V pondělí děti obdobně jako v Anglii hledají ukrytá vajíčka a hrají různé hry, při kterých se snaží rozbít vejce svých protivníků. Dospělí si užívají den volna, který využívají třeba k nakupování na trzích.
Park Keukenhof neboli Zahrada Evropy
Pokud se o Velikonocích ocitnete v zemi dřeváků a větrných mlýnů, rozhodně byste měli navštívit rozkvetlá tulipánová pole. Ta jsou v rozpuku zhruba od konce března do poloviny května. Vsaďte na jistotu a navštivte park Keukenhof, kterému se přezdívá „Zahrada Evropy“. Největší květinovou zahradu v Evropě najdete poblíž malebné vesničky Lisse, asi hodinu od Amsterdamu. Na ploše 32 hektarů můžete obdivovat několik milionů rozkvetlých tulipánů, narcisů, hyacintů, lilií, orchidejí, krokusů a dalších cibulovin. Věřte, že na tuhle pestrobarevnou podívanou jen tak nezapomenete.
5. Temperamentní Španělsko
Velikonoce, respektive Semana Santa (Svatý týden), jak jim místní říkají, jsou i v katolickém Španělsku jednou z nejvýznamnějších událostí roku. Jsou dost emotivní, nejde totiž jen o samotný křesťanský svátek, ale především o vyjádření španělské sounáležitosti.
Oslavy se napříč regiony lehce liší, všude je ale zvykem pořádat velkolepá procesí, která vcelku realisticky (někdy až hororově) vykreslují okolnosti posledních Ježíšových dnů. Zatímco na severu jsou průvody více konzervativní a posmutnělé, na jihu v Andalusii (zejména v Seville) se oslavuje v o poznání veselejším duchu.
Silní muži nesou obří sochy Ježíše
Průvody jsou plně v režii místních církevních bratrstev (cofradías), která celou show připravují s několikaměsíčním předstihem. Středobodem procesí jsou obří sochy Ježíše a dalších svatých, které na svých ramenou nesou silní a trénovaní muži. Průvody často trvají i půl dne, takže se nosiči po směnách střídají.
Sochu doprovázejí nepřehlédnutelní kajícníci (tzv. nazaretští) ve špičatých kápích. Na první pohled připomínají americký Ku Klux Klan, jejich oděv ale odkazuje na hříšníky z dob španělské inkvizice, kteří během pokání museli chodit takto zahalení. V rukou nesou svíce a často chodí úplně bosi.
Průvody zpravidla začínají v daném sousedství a končí u některé z významnějších katedrál v obci. Jen v Seville se jich každoročně koná okolo 60. Za tmy získávají lehce hororový nádech. Každý průvod je doprovázen vlastní hudbou (typicky flamencem nebo bubnováním), která dotváří atmosféru celé události, a navíc udává tempo pochodu. Počítejte s tím, že pokud se ubytujete v centru většího města, přes noc se v tomto období moc nevyspíte. Netradiční zážitek za trochu nepohodlí ale rozhodně stojí.
Popeleční středa a pohřeb obří sardinky
I zde Velikonocům předchází karnevaly, které končí Popeleční středou a symbolickým pohřbíváním obří atrapy sardinky (Entierro de la sardina). Španělé se vcelku poctivě postí, a proto se jejich jídelníček na přelomu zimy a jara točí hlavně kolem zeleniny, luštěnin i dříve zakázaných ryb. Oblíbené jsou smažené krokety s treskou (Croquetas De Bacalao), česneková polévka s vejci, paprikou a chlebem (Sopa de Ajo), postní koblížky (Buñuelos de Cuaresma) a spousta dalšího sladkého pečiva.
