Meknés je naprosto fascinujícím městem, obklopeným horami a svahy, na kterých se pěstuje vinná réva. Jde o město královské, to znamená, že tu kdysi bylo sídlo jedné z vládnoucích dynastií. Na rozdíl od královských měst Rabatu, Fesu a Marrákeše ale Meknés nebyl až do 17. století nijak zvláště význačný. Slávu mu přinesla až vláda krále, jehož potomci jsou u moci v zemi dodnes – vláda Muláje Izmaela z dynastie Alavítů.
Muláj Izmael a výstavba Meknésu
Pozůstatky vlády krále Izmaela
Mocný, vojensky schopný, ale také krutý a extravagantní král Muláj Izmael se k moci dostal v roce 1672 a od samého začátku vlády bylo jeho cílem postavit si zcela nové královské sídlo. Bydlel původně ve Fesu, ale Fes nenáviděl a místní obyvatelé zase nenáviděli jeho.
Miknasu, jak byl tehdy Meknés známý, si Muláj Izmael zvolil pro jeho mírné podnebí, strategickou polohu a také to, že ve městě nikdo předtím nesídlil, a tudíž se u místního obyvatelstva nesetkal s větším odporem vůči své někdy kruté, jindy nespravedlivé vládě.
Muláj Izmael se rozhodl postavit v Meknésu sídlo, jaké nikdy v Maroku předtím nebylo. Ohromný královský komplex tak měl hradby o délce 23 kilometrů, nádherný královský palác, rozsáhlé sýpky, nádrže, ale také stáje pro jeho 12 tisíc koní.
To vše se Muláji Izmaelovi podařilo postavit za pomoci afrických otroků a křesťanských zajatců, za jejichž těžkou práci se krutý král většinou odplatil smrtí. Říká se, že do základů hradeb města bylo pohřbených několik stovek, ne-li tisíc lidských obětí.
Zhrzený nápadník a marocké Versailles
Muláji Izmaelovi se podařilo sjednotit království jako nikomu před ním. Pod jehu vládu se dostalo celé území Maroka tak, jako ho známe dnes, a to včetně přístavů, které do té doby ovládaly cizí mocnosti. Muláj Izmael ale neměl zálibu pouze v krvavých konfliktech a krutém zacházení.
Obdivoval Evropu, především Francii Ludvíka XIV. a jeho palác Versailles. O tom se dozvěděl díky svému ambasadorovi, kterého vyslal do Francie v roce 1682, a popisy tohoto paláce se inspiroval při výstavbě svého meknéského sídla. Pro sblížení s Francií se rovněž rozhodl požádat Ludvíka XIV. o ruku jedné z jeho dcer, Mademoiselle de Nantes.
Té bylo v době zájmu Muláje Izmaele pouze devět let, nicméně nebyl to věk, který jí bránil sňatku: královský otec vůči nadějnému choti nechoval velkou důvěru. Aby ale nápadníka neurazil, poslal mu jako dar nástěnné hodiny, jež nyní visí v mauzoleu Muláje Izmaela.
Pomůžeme s výběremZájezdy do Maroka - srovnání a doporučeníSláva a pád Meknésu
Impozantní hlavní brána al-Mansúr
Byly to právě ženy, které nakonec, spolu s královskými potomky, přinesly pád města Meknés. Muláj Izmael měl podle kronik až 800 dětí. Není proto divu, že v roce 1727, když umíral, bylo adeptů na královský trůn mnoho.
Po smrti velkého vládce došlo k rabování a ničení a po dobu dalších 25 let se na trůnu střídali jeho synové, kteří sídlo přestěhovali do Marrákeše. Královský Meknés tak byl opuštěn a jeho někdejší slávu dnes připomínají pouze hradby, impozantní hlavní brána al-Mansúr, jakož i zmíněné mauzoleum, kde velikán alavítské dynastie navždy spočinul.
