Bali je jedním ze sedmnácti a půl tisíce indonéských ostrovů. Je to nevelký ostrov, rozlohou velký přibližně jako Ústecký kraj. Čím je tedy výjimečný? Leží totiž na hranici několika přírodních a geografických zón, které ho činí specifickým.
Už jste slyšeli o tzv. Wallaceově linii, která rozděluje asijská od australských společenstev? A víte, kde se potkává australská litosférická deska s deskou euroasijskou? Věděli jste, že hranicí mezi Tichým a Indickým oceánem je právě ostrov Bali?
Britský dobrodruh a přírodovědec určil zoologickou hranici
Bali je zoologickou i geografickou hranicí
Alfred Russel Wallace byl britský přírodovědec 19. a počátku 20. století. Kromě toho byl také antropologem a biologem, který miloval cesty, dobrodružství a práci v terénu. Cestoval po Jižní Americe, několikrát dokonce i ztroskotal. Byl odhodlaným aktivistou své doby a byl znám pro své sklony ke spiritualismu. Jeho vášní se však stala oblast Malajsie a právě Indonésie.
Při své cestě v oblasti Bali v polovině 19. století si všiml, že se vyskytují jiná společenstva na západ od Lombockého průlivu a jiná společenstva na východ od tohoto průlivu. Severní hranici této linie pak určuje Makassarský průliv mezi ostrovem Kalimantan a Sulawesi.
Tento fakt podpořil svou teorií, že v době ledové bylo území na západ (oblast Bali a Jávy) součástí pevninské Asie, takže se fauna mohla šířit z Asie. Zatímco na východ od linie byly ostrovy vždy od asijské pevniny izolovány hlubokými oceánskými průlivy.
Dnes tento objev činí z Bali jedinečné místo, hraniční kámen, zoologickou hranici mezi živočišnými společenstvy Asie a Austrálie.
Bali je ostrovem sopek a zemětřesení
V oblasti souostroví Sundy, přibližně sedm kilometrů pod mořskou hladinou, se australská litosférická deska pohybuje poměrně rychle (6 cm za rok) směrem na sever. Podsouvá se pod litosférickou desku euroasijskou. Tento jev dává vzniknout neustálým zemětřesením a sopečným výbuchům. Bali samotné tak vzniklo právě z mnoha takovýchto sopečných výbuchů několika stratovulkánů. Dodnes je ostrov místem činných sopek.
Celým středem ostrova se táhne Bratanský vulkanický komplex, což je v podstatě obrovská sopečná kaldera, plná jezer, vodopádů a divoké džungle.
Ve východní části ostrova se dnes pyšně pnou k nebi hned dva vulkány. První, Gunung (v indonéštině hora) Batur (1 717 m n. m.), který je dnes vyhaslý. Nicméně před přibližně 30 tisíci lety předvedl tak velkou erupci, že vznikla kaldera o velikosti asi 140 kilometrů čtverečních, do které se sám vulkán propadl.
Prim na Bali však hraje Gunung Agung (3 142 m n. m.). Stále činná sopka, domov balijských bohů, která kdykoli dokáže překvapit. Dává o sobě vědět prakticky stále. Často je k vidění u jejího vrcholu obláček sopečného dýmu. Kromě menších erupcí, které dokáží však zastavit leteckou dopravu na několik dní, předvedl vulkán poslední velkou činnost v roce 1963, kdy došlo k lidským obětem i poničení budov.
Na oba vulkány lze podniknout túru. Obzvláště neopakovatelným zážitkem je ranní výstup, kdy stanete na vrcholu hory na svítání a zažijete, jak do Asie přichází další nový den.
Pomůžeme s výběremZájezdy do Indonésie – srovnání a doporučeníHranice dvou souostroví a oceánů
Na západní straně ostrova je snadné dohlédnout až na východní břehy ostrova Jáva. Od Bali Jávu dělí jen asi 3 kilometry široká a divoká Jávská šíje. Právě tudy prochází hranice mezi souostrovím Velké a Malé Sundy. Bali je nejzápadnějším ostrovem souostroví Malé Sundy.
Malé Sundy také tvoří hranici mezi dvěma světovými oceány. Samotné Bali je pak tou hranicí, které oba oceány odděluje. Stanete-li na severních plážích ostrova, díváte se na vody Balijského nebo Jávského moře, která jsou součástí Tichého oceánu. Zde je moře mělké a klidné. Vhodné k plavání a třeba šnorchlování. Obzvláště popojedete-li si například na ostrovy Gili Gili nebo na Lembongské ostrovy.
Naopak na jižních plážích se koupete v oceánu Indickém. Dno oceánu je zde táhlé a dává vzniknout, díky síle oceánu, obrovským vlnám, které jsou nesmírně lákavé pro davy různě pokročilých surfařů.
