Víte, že…
Beduíni používají velbloudí trus jako palivo? Neobsahuje skoro žádnou vodu a vůbec nepáchne.
Láká vás dobrodružství? Máte rádi tajemné světy dávno minulé, a ještě navíc hodně vzdálené od našich končin? Tak si to představte: záhadné karavany putující větrnou vyprahlou pouští, hrbatí velbloudi, ženy ozdobené tetováním, beduíni, vůdce šejk a do civilizace daleko. Anebo už ne tak docela? A žijí vlastně ještě beduíni? Mají mobil? Pojďme je navštívit a leccos se o jejich životě dozvědět.
Beduíni jsou příslušníci arabských nomádských kmenů, tedy kmenů, které kočovaly z místa na místo – podle toho, kde zrovna našly příhodné podmínky k životu. Třeba tam, kde byl dostatek vody a nehrozilo jiné nebezpečí. Slovo beduín pochází z arabského badawi, tedy neusazený, kočovný, nomádský.
Páni pouště
Beduíni obývají převážně nehostinné pouště – znají je perfektně! Mysleli jste si, že na poušti není vůbec voda? Beduíni vědí, kde ji najít. Jsou to takoví exotičtí obyvatelé Sahary, Negevské pouště, Arabské pouště anebo i písečných pouští ve Spojených arabských emirátech a dalších pouští.
Beduínský kmen je vlastně jedna velká rodina. V klanu spolu žije dohromady třeba patnáct rodin, každá rodina má několik dětí, někteří muži mají více manželek a celý kmen vede stařešina – nejstarší člen klanu, kterým je šejk. Těší se velkému respektu.
Pro beduíny jsou dobré rodinné vztahy velmi důležité, mnohem důležitější než majetek. Toho stejně moc nemají – musejí se umět sbalit tak, aby se i s celou vesnicí mohli v případě potřeby přesunout.
Tajemní kočovníci kdysi a nyní
Beduíni si stavějí osady, ve kterých žijí i ve stanech utkaných z velbloudí srsti. Jídlo si vaří nad ohněm z toho, co si sami vypěstovali nebo ulovili. Hodně používají koření a pijí silný a velmi sladký čaj. Jejich chlebové placky se připravují přímo nad ohněm a patří mezi vůbec nejstarší lidmi připravované pokrmy na světě.
Je pravda, že někteří beduíni možná ještě pořád žijí na pouštích. Nemají žádné občanky a nikam se nehlásí, takže ani nevíme, kde a kolik jich vlastně je. Někteří žijí v osadách, které státy neuznávají, a nejsou tak ani na mapě. Většina se ale přizpůsobila současné době. Kdo by taky žil ve stanu na poušti, když může žít v civilizaci?
Dnes tedy většina beduínů žije pouze polokočovným životem, stavějí si své betonové domky ve vesnicích na okraji pouště, a pokud je v jejich vesnici elektrická energie, klidně si pořídí i mobilní telefon. Poznáte je ale snadno. Pořád na sobě nosí tradiční hábity a pokrývky hlavy.
Na návštěvu k beduínům
Výhodou je, že už se beduíni cizích lidí nestraní a turisty klidně nechají nahlédnout do svých osad. Připraveni? Tak třeba z Dubaje se můžete vydat na výlet džípy do „pouštního safari“ a mezi beduíny se přimotat.
Vezmou vás do své osady a pěkně vás pohostí, ochutnáte mnohé místní speciality. Dost možná budete hodovat na zemi na tkaných kobercích. Určitě tak ochutnejte jejich přeslazený horký čaj. Oni sami si ho vaří v malých konvičkách nad ohněm i při svém putování pouští.
Aby se předvedli, připravují pro turisty představení s břišními tanečnicemi nebo světelnou show s ohněm. Nějaká beduínská žena vám na ruku ráda nakreslí henou vzory, budete-li mít zájem. A taky zblízka uvidíte velbloudy – věrné přátele beduínů.
Za všechny tyto služby si samozřejmě beduíni nechají zaplatit. Turismus mnoho z nich živí. Ale zase – jak jinak tyto tajemné kočovníky alespoň trochu poznat?
Cestujeme na zajímavější místa
