Na nejvýchodnějším „prstu“ poloostrova Chalkidiki leží městečko, které je posledním místem, kam smí vstoupit noha obyčejného smrtelníka. Kousek za městem již začíná území Svaté hory Athos, kam mohou vkročit jen mniši obývající některý ze zdejších klášterů nebo lidé (v tomto případě pouze muži), kteří si předem složitě vyjednali speciální vstupní povolení.
Poslední turistům přístupné městečko leží 150 km od Soluně a má dnes přibližně 1 000 obyvatel. Díky své poloze se stalo důležitým výchozím přístavem, odkud denně vyjíždějí výletní lodě podél poloostrova Athos i přívozy přímo k některým klášterům.
Město s věží
Dnešní městečko založili v letech 1922–1923 přistěhovalci z Turecka po tzv. maloasijské katastrofě (Řecko a Turecko podepsalo po válečném konfliktu konvenci o vzájemné výměně obyvatel dle náboženské příslušnosti a do Řecka během krátkého období přišel z turecké Anatolie více než milion etnických Řeků).
Nejstarší a dnes také nejvýraznější stavba města, věž Prosphorion, pochází ovšem již ze 14. století – byla postavena, aby chránila rozhlehlé okolní pozemky jednoho blízkého kláštera.
Turistický ruch versus asketický život
Turisté si oblíbili místní pláže
Ouranoupoli je samozřejmě oblíbeným cílem turistů z Řecka i jiných zemí a podle toho také vypadá – v centru najdeme spoustu taveren zaměřených často na to, aby zvládly rychle obsloužit neutuchající přílivy návštěvníků, stánků a malých krámků se suvenýry, a pokud chceme najít něco útulného a klidnějšího, musíme zejména během hlavní sezóny hledat mimo nejužší okolí přístavu.
Městečko je obklopeno dlouhými písečnými a oblázkovými plážemi, turistického ruchu využívají mnohé hotely, které zejména v posledních pár desítkách let vyrostly při pobřeží jako houby po dešti. Především mimo hlavní sezónu má však i toto městečko své kouzlo.
