Pravoslavný klášter Arkádi stojí zhruba 20 kilometrů jihovýchodně od oblíbeného města Rethymno. Jeho kořeny sahají až do 11. století, ale za svůj dnešní vzhled, kterému dominuje pozdně renesanční kostel, vděčí hlavně Benátčanům, kteří během 16. století ovládali celý tento region.
Klášter stojí ve výšce okolo 500 metrů nad mořem a obklopuje ho jedinečná krétská příroda. Na jedné straně se rozprostírá stejnojmenná soutěska Arkádi, na straně druhé majestátní pohoří Ida.
Okolí kláštera je jako stvořené pro romantické procházky mezi olivovníky a cypřišovými lesy. Pokud se sem vydáte na jaře, vzduch provoní rozkvetlé citrusy a „zpěv“ cikád dodá scenérii až pohádkovou atmosféru.
Ale nenechte se zmást – právě v těchto idylických kulisách se odehrála jedna z nejkrvavějších událostí v moderní historii Řecka. Poznejte jedno z nejzajímavějších míst s dechberoucím příběhem během našich zájezdů na Krétu.
Historie psaná krví
Stopa po kulce z krvavé bitvy, která se tady odehrála
Nejdůležitější kapitola v kronice kláštera se váže k roku 1866, kdy na ostrově propuklo krétské povstání proti Turkům, kteří Krétu okupovali a terorizovali po více než 200 let.
Začátkem listopadu 1866 se klášter proměnil v dobývanou pevnost. Před postupující osmanskou armádou se sem uchýlilo téměř 1000 lidí z okolních vesnic – kromě mnichů také ženy, děti, starci a na 300 statečných mužů, bojovníků. Neodbytní Turci měli k dispozici asi 15 000 válečníků, 30 děl a solidní zásobu munice. Přestože Kréťané byli v absolutní nevýhodě, odmítali se vzdát bez boje.
Když Turci po dvou dnech prolomili hradby a pobili téměř všechny muže, většina žen a dětí se ukryla ve skladu střelného prachu v zadní části kláštera. Situace byla bezvýchodná a všem bylo jasné, jaký osud je v rukou nepřítele čeká. Rozhodli se proto pro hromadnou sebevraždu. Když se Turci začali dobývat dovnitř, jeden z posledních krétských vojáků – Kostas Giamboudakis – zapálil sud s výbušninou a vyhodil celý sklad do povětří. Mohutná exploze zabila téměř všechny přítomné, včetně mnoha tureckých vojáků. Z 964 Kréťanů, kteří se v klášteře od začátku bitvy ukrývali, 846 nepřežilo.
Tragická událost sice sama o sobě boj za svobodnou Krétu neukončila, ale přitáhla pozornost celého světa, který jí pomohl v cestě za nezávislostí. V roce 1898 byla z ostrova definitivně vyhnána poslední turecká vojska a Kréta získala statut autonomního území. V roce 1913 se pak připojila k Řecku.
Na počest padlých hrdinů se zde vždy 8. listopadu konají pietní akce.
Řecký chrám v benátském stylu
Dnes se o komplex stará zhruba 5 duchovních
Dnes už klášter nestojí jako pevnost odporu, ale jako památník hrdinství, který ohromuje nejen historií, ale i svou architektonickou krásou. Má silné obvodové zdi, v nichž se na několika místech zachovaly střílny. Za zdmi je k vidění hned několik zajímavých budov a pokojů – mezi nimi třeba refektář (společná jídelna), hospic, který stojí v místech původního domu igumena (tj. představený pravoslavného kláštera), nebo pozůstatky prachárny (původně vinného sklepa), ve které došlo k osudné explozi.
Zajímavé jsou také původní cely mnichů, kterých tady dříve žilo okolo stovky. Díky úrodné půdě v okolí kláštera byla jejich komunita zcela soběstačná. Dnes se o komplex stará zhruba 5 duchovních. Na nádvoří si všimněte starého uschlého stromu, svědka bitvy roku 1866, který je prošpikován tureckými náboji.
Dominantou je chrám zasvěcený Proměnění Páně a sv. Konstantinovi a Heleně. Založen byl v roce 1587 a je učebnicovým příkladem benátské renesanční a barokní architektury na Krétě – kombinuje totiž prvky italského stylu i místní architektury. Zvenčí zaujmou dvě zvonice a velkolepá fasáda s promyšlenými detaily. Uvnitř uvidíte pro Řecko tradiční ikonostas, tedy stěnu s průchody, která odděluje kněžiště od oltáře. Je vyřezaný z cypřišového dřeva a zdobený pozlacenými ikonami.
Centrum kultury a vzdělanosti
Uvnitř můžete vidět spoustu zajímavých věcí
Součástí komplexu je také muzeum a galerie umění. A že je co ukázat – klášter se totiž brzy po svém založení stal epicentrem vědy a umění a výrazně formoval místní život. Třeba v 17. století patřil k světové špičce v opisování rukopisů.
V 18. století se zase proměnil v krejčovskou dílnu: mnichové zde zlatou a stříbrnou nití vyšívali bohoslužebná roucha a další křesťanské textilie. Pro svou komunitu tak uměli zajistit velmi solidní příjem.
Původní rukopisy i látky si můžete prohlédnout v klášterním muzeu. Kromě církevních předmětů uvidíte také původní zbraně, prapory, ohořelé sudy se střelným prachem a jiné připomínky krvavé krétské historie.
Nacházela se zde také škola a knihovna, díky kterým se i v dobách osmanské okupace podařilo zachovat řeckou literaturu a krétské tradice. V galerii jsou vystavena díla starších i současných umělců, kteří se napřímo nebo volně inspirovali bitvou v roce 1866.
Před branami kláštera pak můžete navštívit památník věnovaný obětem tohoto povstání. V budově, která dříve sloužila jako větrný mlýn, je dnes kostnice s ostatky, na kterých jsou stále patrná válečná zranění. Vedle kostnice najdete sochy klíčových osobností a také pamětní desku, která připomíná, že „není nic šlechetnějšího, než položit život za svou vlast“.
Tipy pro návštěvníky
Na prohlídku si vyhraďte minimálně hodinu
Vstupné do kláštera je symbolické, v roce 2025 jsou to 4 eura. Na prohlídku celého areálu si vyhraďte alespoň hodinu. Nezapomeňte, že se chystáte navštívit ortodoxní klášter a raději se k tomu střídmě oblékněte – ideálně tak, abyste měli zakrytá ramena a kolena.
Před vstupem je restaurace se zahrádkou, kde se můžete občerstvit. A pokud máte rádi zvířata, potěší vás přátelské pouliční kočky, které se na ostrově potulují úplně (ale úplně!) všude.
Ať už vás sem přivede historie, víra nebo touha po objevování, jedno je jisté – na návštěvu kláštera Arkádi jen tak nezapomenete.
