Řecko

…ty, kteří u moře dlouho nevydrží a po pár hodinách už přemýšlejí, kam vyrazit. Protože v Řecku je pořád kam. V Athénách můžete strávit několik dní mezi antickými památkami, tržnicemi a tavernami, na severu vyměnit sandály za pohorky a vyrazit do soutěsky Vikos nebo až na Olymp. A Kréta by klidně vydala na samostatnou dovolenou – má hory, soutěsky, stará města, vinařství i vesnice, kde se oběd protáhne na celé odpoledne.

Právě to je na Řecku nejlepší. Můžete se sem vracet a pokaždé si naplánovat úplně jinou cestu. 

Zagori možná nevypadá jako Řecko, které jste si představovali. A právě proto stojí za návštěvu. Na severozápadě země se mezi horami schovávají kamenné vesnice, staré dlážděné stezky a obloukové mosty, které kdysi nahrazovaly dnešní silnice. 

Jednou z nejhezčích připomínek této doby jsou schody Vradeto – klikatá cesta vyskládaná z kamene, po níž se po generace chodilo mezi vesnicemi. Když pak pokračujete k vyhlídce Beloi, krajina se náhle propadne do soutěsky Vikos. Žádné plážové lehátko na dohled. Jen hory, kámen a docela jiné Řecko.

Katarína doporučuje:

„V Nafpliu bych si vždycky nechala trochu času bez programu. Nejen vystoupat k pevnosti a zase pokračovat dál. Projděte se kolem přístavu, zabočte do uliček a dejte si třeba místní zmrzlinu. Nafplio je přesně ten typ řeckého města, které vám ukáže nejvíc ve chvíli, kdy ho přestanete brát jako další bod na trase a jen v něm chvíli jste.“

V soutěsce Samaria sestupujete z náhorní plošiny Omalos stále hlouběji mezi skály. Stěny kolem vás rostou, cesta se zužuje a v nejtěsnějších místech zbývá mezi skalami jen několik metrů.

A pak, po kilometrech kamene, prachu a hor, se před vámi objeví Libyjské moře. Právě tenhle okamžik stojí za těch několik hodin v nohách.

V Agia Roumeli navíc cesta nekončí na parkovišti – žádná silnice sem totiž nevede. Ze soutěsky se odjíždí lodí podél jižního pobřeží Kréty. Ještě před chvílí jste kráčeli mezi vysokými skalními stěnami, teď už je sledujete z hladiny moře. To by šlo, ne? 

Řekové umějí posedět. U kávy, u jídla a hlavně spolu. Jedna káva tak může zůstat na stole mnohem déle, než jsme zvyklí – nikdo totiž nepočítá s tím, že ji dopijete a hned poběžíte dál.

Náměstí, nábřeží a terasy kaváren jsou přirozenou součástí společenského života. Kolem athénského Monastiraki proudí lidé dlouho do večera, v soluňské čtvrti Ladadika se zaplňují restaurace a u starého přístavu v Chanii se obsazují stoly právě ve chvíli, kdy by se u nás den pomalu chýlil ke konci.

A právě tohle stojí za to od Řeků na pár dní převzít. Nemusíte pořád někam jít. Někdy stačí jen chvíli zůstat.

Řecko má jednu drobnou nevýhodu: neexistuje jedno nejlepší období pro všechno.

Červen přeje aktivnějším cestám na severu. V Zagori a kolem soutěsky Vikos už můžete vyrazit na delší túry, stejně jako na Olymp, aniž by hlavní roli hrála rozpálená dlažba.

Na Krétě dobře funguje konec září a začátek října. Moře má za sebou celé léto, ale při pěších výletech už člověk nemusí bojovat s vrcholem prázdninových veder.

A Athény, Delfy nebo Peloponés? Těm sluší jaro a podzim. Méně horka znamená více chuti chodit – a v Athénách je to docela praktická výhoda.

V řecké taverně se vyplatí podívat nejen na menu, ale občas i o ulici vedle. V nejnavštěvovanějších částech Athén nebo u přímořské promenády bývají ceny vyšší než v podnicích, kam chodí hlavně místní.

Za běžný oběd nebo večeři počítejte orientačně s 12–20 eury, káva vyjde přibližně na 3–4 eura a místní pivo zhruba na 4–6 eur. Levnější variantou bývají pekárny, gyros nebo menší rodinné podniky.

Kartou zaplatíte na většině běžných míst, trochu hotovosti ale přijde vhod v menších vesnicích a provozovnách. Spropitné nemá americká pravidla – u kávy často stačí zaokrouhlit, v restauraci se při spokojenosti nechává něco navíc.

Začít v Athénách není vůbec špatný nápad. Jen je škoda skončit u Akropole.

Z Lykavittu uvidíte město v celé jeho rozlehlosti, v Place a Monastiraki se zase Athény stáhnou do uliček, tržišť a kaváren. Na Syntagmě se vyplatí chvíli počkat na výměnu stráží. A pokud chcete z metropole ven, můžete zamířit buď k Delfám a klášteru Osios Lukas, nebo na Peloponés do Mykén, k divadlu v Epidauru a do přímořského Nafplia.

Pak se můžete vydat na sever. Soluň je město, které se rádo drží moře. Dlouhé nábřeží, Ladadika a horní Ano Poli jí dávají jiný rytmus než Athénám. Z města je navíc možné pokračovat k Meteoře, kde se z roviny zvedají skalní věže a na jejich vrcholcích sedí kláštery jako ptačí hnízda. Tady není potřeba vymýšlet velká přirovnání. Geologie odvedla práci za nás.

Ještě dál do hor přicházejí Metsovo, Zagori, Vikos a Voidomatis. Tohle už je Řecko pro turistické boty. Soutěsku lze projít pěšky, na průzračné řece Voidomatis vyzkoušet rafting a kdo chce přidat pořádnou výzvu, může pokračovat až na Olymp.

A potom Kréta – ostrov, který je lepší nepovažovat za jednu zastávku. Na západě čeká Chania s benátským přístavem a výlet k laguně Balos. Cestou na východ se můžete vykoupat ve sladkovodním jezeře Kournas, projít uličky Réthymna a zastavit u kláštera Arkádi. Jižní pobřeží kolem Plakias a Preveli má zase úplně jinou tvář než sever ostrova. A u Heraklionu připomene Knóssos, že Kréta má svůj vlastní příběh dávno předtím, než se z ní stala synonymem pro letní dovolenou.

Řecko umí během jedné cesty prověřit sandály i pohorky.

V Athénách a na otevřených archeologických lokalitách je v létě potřeba respektovat horko – poledne není ideální chvíle dokazovat si turistickou výdrž.

V horách je situace opačná. Olymp, Vikos nebo Zagori vyžadují pořádnou obuv a počasí se tu může změnit mnohem rychleji než na pobřeží.

A pak je tu Kréta. Na mapě nevypadá nijak hrozivě, ale horské masivy a členité silnice umějí z krátké vzdálenosti udělat slušný přejezd. Samaria navíc není krátká procházka, ale několikahodinový trek, na který je dobré vyrazit připravený.

Po Athénách a Peloponésu zkuste při další cestě zamířit do Albánie. Je blízko, ale přitom už působí úplně jinak.

Na jihu můžete začít v kamenné Gjirokastře, pokračovat k antickému Butrintu a albánské riviéře a pak se vydat dál do vnitrozemí. Pokud vás v Řecku bavily hlavně hory, zamiřte na sever do Albánských Alp, kde čekají údolí Theth a Valbona a jedny z nejhezčích horských tras na Balkáně.

Řecko a Albánie tak mohou být docela přirozeným pokračováním jedné balkánské cesty – nebo dvěma samostatnými dovolenými, které stojí za to zažít klidně hned po sobě.

Pokud už jste v Řecku byli, příště zkuste zamířit do jiné části země. Rozdíly mezi jednotlivými regiony jsou totiž mnohem větší, než se může na první pohled zdát.

Meteora stojí za cestu kvůli klášterům postaveným na vrcholcích skalních věží. V pohoří Pindos najdete horské vesnice, hluboké kaňony i řeky, na kterých se dá raftovat. Na Krétě se vydejte třeba do Preveli, kde řeka protéká palmovým hájem až k Libyjskému moři. A pokud máte rádi města, zkuste vedle Athén také Soluň – je kompaktnější, dobře se poznává pěšky a za návštěvu stojí i kvůli tržnicím a místní gastronomii.

Řecko se zkrátka nevyplatí posuzovat podle jedné dovolené. To, že jste viděli Athény nebo strávili týden na Krétě, ještě moc nenapovídá o tom, co vás čeká na severu země nebo při další cestě na pevninu.