Curral das Freiras – známější jako Údolí jeptišek – je odlehlá farnost ukrytá hluboko ve vnitrozemí Madeiry. Z moře ani pobřeží byste ji nezahlédli: ze všech stran ji chrání strmé a vysoké stěny hor. Když tu stojíte, máte skoro až pocit, že jste se ocitli na dně obřího kráteru.
Ačkoliv má vesnice sotva dva tisíce obyvatel, nabízí překvapivě pestré vyžití. Turistické trasy vás dovedou na některé z nejhezčích vyhlídek na ostrově a přímo ve vesnici můžete navštívit poutní kostel nebo malé muzeum zasvěcené jedlým kaštanům – místní specialitě, která má dokonce svůj vlastní festival.
Kouzlo místa podtrhuje jeho historie. Až do 60. let minulého století sem nevedla pořádná silnice ani elektřina, takže údolí dlouho sloužilo jako úkryt pro ty, kteří potřebovali zmizet světu z očí: útočiště tu nacházeli uprchlí otroci, pastýři i odvážné jeptišky, které prchaly před nelítostnými piráty. Dnes tu místo nich potkáte spíš turisty, ale stále můžete poznat tradičnější tvář ostrova.
V malé skupině se sem vydáváme i s našimi cestovateli. Údolí jeptišek tak najdete v programech našich poznávacích zájezdů na Madeiru hned několikrát do roka.
Vyzkoušejte třeba To nejlepší z Madeiry + TURISTIKA nebo To nejlepší z Madeiry + OSTROVNÍ GASTRONOMIE + VÝLETNÍ PLAVBA NA PORTO SANTO.
Hříčka přírody
Údolí jeptišek připomíná kráter
Tvar údolí je tak dokonale kruhový, hluboký a ze všech stran sevřený, až by jeden přísahal, že stojí přímo před vyhaslou sopkou. A tuhle představu sdíleli místní i cestovatelé po celé generace – dokud geologové nepřinesli barvitější vysvětlení.
Madeira je ostrov sopečného původu, ale ne každá místní dramatická kotlina je skutečným kráterem či kalderou. V případě Údolí jeptišek sice dávné erupce sehrály svou roli – přeci jen vám někde pod nohama leží vulkanická hornina – ale rozhodující otisk tu zanechala voda, gravitace a miliony let postupného modelování krajiny. Za neobvyklou podívanou tedy nestojí jeden výbuch, ale hlavně eroze a opakované sesuvy skal a půdy.
Útočiště uprchlíků a řádových sester
(Nejen) Jeptišky na útěku musely cestou z pobřeží do údolí překonat velmi obtížný terén
Údolí zůstávalo po staletí téměř odříznuté od zbytku světa. První sem dorazili pastýři a poustevníci, později i ti, kteří zatoužili po svobodě – ať už šlo o drobné zemědělce nebo uprchlé otroky, na kterých závisela madeirská ekonomika profitující z pěstování a vývozu cukrové třtiny a později i vína. Od 15. století tu vznikaly první přístřešky a terasovitá políčka, která uvidíte i dnes.
Cesta do údolí představovala dost dobrodružnou výpravu. Strmá stoupání, úzké klikaté stezky a nestabilní svahy odrazovaly většinu zvědavců – a zároveň chránily ty, kteří tu žili. Místní byli na izolaci zvyklí a život mezi horami měl svůj vlastní řád a rytmus.
Zlom přišel v roce 1566, kdy Funchal napadli francouzští piráti vedení korzárem Bertrandem de Montlucem. Během několika dní zpustošili kus města a v bezprostředním ohrožení se ocitly i sestry z funchalského kláštera Santa Clara. Neměly moc času na rozhodování – vzaly, co unesly (cennosti, rukopisy, relikvie) a po stezkách známých jen pastýřům uprchly do údolí, kde našly bezpečné útočiště. Jejich cesta nebyla úplně náhodná – místní pozemky totiž oficiálně patřily dvěma členkám kláštera.
Nádherná vitrážová okna místního kostela
Příchod jeptišek místu vdechl nový život. Z horské pastviny a poustevny se stalo duchovní útočiště, kterému lidé začali říkat Curral das Freiras – doslova „Ohrada jeptišek“. A i když se sestry po čase vrátily zpět do Funchalu, jejich příběh zůstal ve vesnici zakořeněný napořád.
Kostel Igreja de Nossa Senhora do Livramento - duchovní centrum vesnice Curral das Freiras
Dnes jejich odkaz připomíná kostel Igreja de Nossa Senhora do Livramento, který stojí na místě původní kaple ze 17. století. Uvnitř najdete tradiční azulejos, barevné vitráže a obrazy světců, které reflektují silnou víru horské komunity. Kostel je centrem všeho zdejšího dění – konají se zde svatby, pohřby i festivaly.
Bohatě zdobený interiér místního kostela
Vyhlídka Eira do Serrado
Takový pohled na údolí se vám naskytne z vyhlídky Eira do Serrado
Nejslavnější pohled na údolí se vám naskytne z vyhlídky Miradouro da Eira do Serrado, která leží v nadmořské výšce lehce přes jeden kilometr. Vede k ní náročnější, ale moc hezká dlážděná cesta přímo z vesnice, nebo podstatně kratší a pohodlnější trasa od parkoviště nad místním tunelem. Je jedno, kterou cestu si vyberete, protože její cíl stojí za to – panoramatický výhled na malou vesničku ukrytou pod obřími skalami se vám do paměti vryje nejspíš napořád.
Za zastávku stojí i nedaleké Miradouro do Paredão, které nabízí výhledy také na druhou stranu údolí.
Už jízda z Funchalu je zážitkem sama o sobě – auta se lepí na skalní stěny a každá zatáčka nabízí nový výhled. Oproti staré cestě, která do údolí vedla před otevřením tunelu v roce 2004, je to ale procházka růžovou zahradou.
Kaštany: dědictví, které drželo vesnici při životě
Curral das Freiras má speciální mikroklima. V létě tu panuje příjemné teplo, zatímco zima dokáže být překvapivě chladná a plná mlhavých dnů. A přesně díky tomu se tu mimořádně daří jedlým kaštanovníkům.
Kaštany se pro místní staly stěžejní plodinou. Pečené kaštany známe i u nás, ale určitě vás překvapí, co vše se z nich dá vytvořit: polévka, krém, mouka, koláčky či „bábovka“ bolo de castanha, pivo i likéry. Většinu těchto specialit ochutnáte ve vyhlášené restauraci Sabores do Curral.
Každý podzim, na přelomu října a listopadu, se tu koná festival kaštanů (Festa da Castanha). Ulice se zaplní stánky s kaštanovými pochoutkami a lidmi v krojích. Nechybí ani lidová hudba a tance. Kdo chce o kaštanech zjistit více, může navštívit malé, ale milé muzeum kaštanů (Museu da Castanha).
Rostou tu i třešně, višně, pomeranče, ořechy a zelenina všeho druhu. Každý kousek půdy se využívá na maximum. Na strmých svazích se pasou ovce a kozy, slepice zobou na dvorku – prostě malý horský svět, který si žije vlastním tempem.
