Přesto, že se Paříži přezdívá město světel a je snad nejromantičtějším místem v Evropě, i ona má ve svých dějinách ukryto mnoho záhad, temných období a mrazivých historických událostí. Při pátrání pařížskými dějinami tak narazíte na množství válek, morových nákaz, vražd, mučení a dekapitací, ale překvapivá nejsou ani období politické a sociální nestability a krutovlády despotických francouzských monarchů. Bojíte se rádi? Vydejte se s námi po stopách největších záhad, tajemných legend a nejděsivějších pověr v dějinách Paříže!
1. Fantom opery: nešťastný talent v podzemí
Jedno z nejslavnějších děl vztahujících se k Paříži je bezesporu novela Gastona Lerouxe Fantom opery vydaná v roce 1910. Po velkém úspěchu knihy v roce 1986 vznikl muzikál pod vedením Andrewa Lloyda Webbera, který je hned po Bídnících druhým nejdéle uváděným muzikálem na světě. V roce 2004 také vznikla filmová verze, a ta je pro změnu považována za nejdražší nezávislý film vůbec.
Příběh popisuje život pianisty Erika, který v roce 1873 přišel o snoubenku při požáru Hudební konzervatoře. Kvůli popáleninám na obličeji, které mu po boji s ohněm zůstaly, byl svým okolím považován za nestvůru, proto se uchýlí do podzemí opery Garnier, jež zrovna procházela rekonstrukcí.
V podzemí se pak psychicky narušený Erik dál věnuje umění, tvoří své životní dílo a snaží se zapůsobit na krásnou operní divu Christinu. Tajně ji dává lekce zpěvu, ale za odměnu vyžaduje její lásku a věrnost. Neštítí se mučit ani vraždit.
Legenda praví, že Erik většinu svého života prožil právě v podzemí pod operou Garnier a dokonce na tomto temném místě i zemřel. Jeho tělo se však nikdy nenašlo...
2. Fantom Tuilerijských zahrad: řezník, který věděl příliš mnoho
Vznik této pověry se datuje k období vlády Kateřiny Medicejské. Na jejím královském dvoře sloužil řezník jménem Jean, který byl královnou odsouzen k smrti, protože znal všechna tajemství královského dvora a hrozil, že tato tajemství vyzradí.
Legenda praví, že když byl popravován, zapřisáhl se, že se pomstí a vrátí se, aby mohl královnu strašit a pronásledovat.
Čtení na podobné témaTuilerijské zahrady: park v samotném centru Paříže, čítající přes 3000 platanů a kaštanůPřečíst
Říká se, že ji opravdu pronásledoval až do její smrti a zjevil se například i Marii Antoinettě nebo Napoleonovi před jejich smrtí. Dodnes se povídá, že kdo tohoto malého červeného mužíčka spatří, má se mít na pozoru, protože se blíží strašlivá tragédie.
Čtení: Zájezdy do Paříže – srovnání a doporučení3. Pekař a holič z ostrova Cité: krvavý nechutný byznys
V 15. století si dva lokální podnikatelé z ostrova Cité založili vedlejší, vražedný, byznys. Holič si pečlivě vybíral své oběti, zaměřoval se především na mladé lidi a studenty, a během holení jim podřezal krk a nechal je vykrvácet. Poté je rozporcoval tak, aby je mohl nenápadně převézt k pekaři. Ten jejich maso uvařil a přidával je do svých výrobků.
Pečivo a koláče s lidským masem byly velmi oblíbené a pekařovy zisky závratně rostly. Když se na tento krvavý byznys přišlo, oba podnikatelé byli posláni za mříže a protože se přiznali, byli zaživa upáleni v ocelových klecích.
4. Katakomby: šest milionů smutných osudů
Pařížské katakomby jsou velmi slavné a vyhledávané turisty i místními. Rozprostírají se nejen pod náměstím Denfert-Rochereau, ale táhnou se po celém levém břehu Seiny od Odéonu až po Parc Montsouris a částečně zasahují i na druhý břeh řeky. Tento podzemní svět vznikl za doby galořímské, kdy místní kopali hluboko do země, aby získali kameny na stavbu svých domů. Už tehdy tak vznikl podzemní svět, který si žil svým vlastním životem.
Tajemství a legendy se také váží k podzemním hrobům a kostnicím, v roce 1786 sem totiž byly přestěhovány ostatky a kosti přibližně šesti milionů lidí. V té době již městské hřbitovy neměly kapacity a obyvatele okolních čtvrtí velmi trápila nevalná vůně rozkládajících se těl.
5. Soud zázraků: chudákovi dá král almužnu snáz
Cour des miracles bylo označení pro pařížské chudinské čtvrti středověku, v dnešní době se jim říká slumy. Čtvrti, kde neplatila žádná pravidla ani zákony, obývala ta nejroztodivnější individua, ať už to byly prostitutky, kriminálníci, bezdomovci, nemocní, staří nebo jen podivní lidé.
Během vlády Ludvíka XIV. se tyto čtvrti neuvěřitelně rozrostly a soužití začalo být pro obyvatele Paříže neúnosné. S příchodem do své čtvrti se však většina z nemocných, starých a psychicky zlomených rázem uzdravila, omládla a z bláznů se stali opět normálními. Zázrak? Ne, jen čistá vypočítavost a plán, jak z krále Ludvíka XIV. získat peníze. Chudákovi dá almužnu každý…
Tyto příběhy však mají jeden pozitivní dopad, protože prý inspirovaly Victora Huga k napsání svých největších děl Bídnici a Chrám Matky Boží v Paříži.
6. Katedrála Notre Dame a ďáblovy dveře: dílu zaprodal duši
Kdysi dávno ve 13. století žil jeden mladý a velmi talentovaný kovář jménem Biscornet. Byl dokonce tak šikovný, že si ho najali na umělecké práce na katedrále Notre Dame. Měl vytvořit jednu ze vstupních bran do katedrály. Biscornet byl velmi poctěn, na druhou stranu se přímo děsil toho, že by svému úkolu nedostál a zklamal by všechny a především sebe.
Proto se obrátil o pomoc k samotnému ďáblu a zaprodal mu svou duši. S pomocí ďábla pak vytvořil unikátní mistrovské dílo.
Vstupní portál je opravdovým klenotem gotické architektury, avšak při slavnostní inauguraci katedrály se podle pověry dveře neotevřely. Podle legendy se totiž brána otevře, pouze pokud bude pokropena svěcenou vodou, a tím bude zároveň osvobozena i Biscornetova duše z područí ďábla.
7. Krveprolití v samém jádru Paříže: konec hugenotů i Girondistů
Kostel Saint-Germain-l'Auxerrois
Kostel Saint-Germain-l'Auxerrois byl tím nejkrvavějším místem nechvalně slavné Bartolomějské noci roku 1572. Zvony kostela oznámily počátek masakru hugenotů (francouzských protestantů). Během jedné noci jich bylo zavražděno na třicet tisíc.
Budova Justičního paláce je dalším velmi krvavým bodem v dějinách Paříže i celé Francie. V paláci v období Velké Francouzské revoluce sídlil revoluční tribunál a Výbor pro veřejné blaho, tedy instituce, které měly na svědomí smrt zhruba dvou a půl tisíce lidí.
V areálu paláce dodnes stojí Conciergerie, v jejímž vězení bylo drženo v zajetí víc než tisíc lidí. Mezi nimi byla například Marie Antoinetta, Antoine Lavoisier nebo Girondisté (skupina demokratů, která stála na počátku revoluce, ale nakonec byla potlačena radikálnějším uskupením les Montagnards).
