Mezinárodní tenisové mistrovství Velké Británie, všem známé jako Wimbledon, je nejstarším a dle mnohých také nejprestižnějším grandslamovým turnajem. Dvoutýdenní tenisový svátek se již od roku 1877 koná vždy na přelomu června a července, a to v areálu proslulého All England Clubu na předměstí Londýna.
Travnaté dvorce, bílý stejnokroj, nekonečné fronty a jahody se smetanou – to je jen zlomek tradic, bez kterých si (nejen) britští fanoušci nedovedou svůj turnaj představit.
Letos proběhl v pořadí již 136. ročník (v r. 2023), a tak si pojďme připomenout, v čem je Wimbledon tak výjimečný.
1. Jediný travnatý grandslam
Povrch tvoří odolný jílek vytrvalý
Wimbledon se jako jediný ze čtyř grandslamů stále hraje na původních travnatých dvorcích. Povrch tvoří odolný jílek vytrvalý, který způsobuje pomalejší odraz míče. Údržba takového kurtu si přirozeně žádá intenzivní péči. Trávníky se každý den zavlažují, lajnují a sekají na výšku 8 mm. Největším strašákem je pak déšť, před kterým organizátoři zakrývají dvorce plachtou.
V areálu klubu je celkem 40 kurtů a grandslam se odehrává na 18 z nich. Největší a nejprestižnější je centrální dvorec, který usadí bezmála 15 tisíc diváků a disponuje zatahovací střechou.
2. Přísná etiketa
Turnaj je významnou společenskou událostí, kterou zaštiťuje samotná britská královská rodina. V hledišti narazíte na nejednu známou tvář. V rámci zachování dekora se tedy na takovou akci sluší náležitě obléknout.
Nejpřísnější pravidla platí pro hráče, kteří musí během zápasů i tréninků dodržovat striktní dress code. Ten jim nařizuje nosit oblečení (včetně spodního prádla), boty i všechny ostatní doplňky výhradně v bílé barvě.
Diváků se žádný specifický kodex netýká, přesto je však doporučeno volit styl smart casual. Potrhané džíny, svršky s potiskem (byť fanouškovským) ani sportovní šortky sem opravdu nepatří. Vyplatí se také nepodceňovat proměnlivost anglického počasí a přibalit ochranu před sluncem i deštěm.
Svá pravidla má i samotné fandění – aby se hráči mohli plně soustředit, po celou dobu výměny je výslovně zakázáno hlasitě povzbuzovat. Před podáním a po uhraném míči naopak můžete fandit o sto šest.
Čtení: Zájezdy do Anglie – srovnání a doporučení3. Fronta jako na banány
Z fronty se v případě nejnutnější potřeby můžete vzdálit maximálně na půl hodiny
O tom, jak moc je Wimbledon divácky žádaný, jasně vypovídají čísla: zatímco jeho premiérový ročník sledovalo sotva 200 diváků, dnes se návštěvnost pohybuje okolo půl milionu lidí za turnaj. Získat vstupenky není žádný med. Musíte si na ně vystát (vysedět či vyležet) nekonečnou frontu. A nebyli bychom v Anglii, pokud by i takové čekání ve frontě nemělo svá pravidla.
Každý obdrží své pořadové číslo, aby nikoho ani ve snu nenapadlo předbíhat. Z fronty se v případě nejnutnější potřeby můžete vzdálit maximálně na půl hodiny. Ve frontě je dokonce povoleno stanovat. Na barbecue a alkoholový večírek ale rychle zapomeňte. To, co by řadu z nás asi jen otrávilo, je pro Brity zkrátka součástí milované tenisové tradice. Čekání si krátí čtením nebo hraním karet.
4. Sběrači: prestiž vykoupená dřinou
Každý rok je vybráno 250 kluků a holek jako sběrači
Pro každý ročník je vybráno 250 kluků a holek, kteří se starají o maximální herní komfort tenistů. Z asi tisícovky zájemců jsou vybráni ti nejlepší, kteří prokážou výbornou fyzickou zdatnost i psychickou odolnost.
Vystupovat před miliony diváků a tu a tam schytat nějakou špatně mířenou ránu totiž není jen tak. Za svou práci dostanou jen pár korun, většina z nich si tím ale splní svůj velký sen.
A u míčů ještě chvíli zůstaneme. Výhradním dodavatelem tenisáků je odjakživa firma Slazenger, která na každý turnaj dodává přes 54 tisíc míčů.
5. Rufus, sekuriťák s nadhledem
Zdejší ochranka má ve svých řadách jednoho netradičního zaměstnance. Jmenuje se Rufus, je to jestřáb a jeho úkolem je strážit vzdušný prostor v areálu All England Clubu. Sympatický dravec nastupuje každé turnajové ráno do služby, aby ještě předtím, než diváci zaplní tribuny, vypudil všechny nezvané opeřence.
A že se má co ohánět, dokonale upravený trávník totiž přiláká nejednoho holuba. Rufus je součástí týmu už přes 15 let a ve volném čase vládne sociálním sítím, kde má svůj vlastní profil.
6. Rekordmani
Nejmladším vítězem se stal Boris Becker
Historicky prvním vítězem se v roce 1877 stal Brit Spencer W. Gore. V prvních letech se turnaje mohli účastnit pouze muži, v roce 1884 se však brány otevřely také ženám. První ženskou vítězkou byla teprve 19letá Maud Watsonová.
Za dlouhých bezmála 150 let se do wimbledonské síně slávy zapsaly desítky sportovců. Patří k nim třeba Björn Borg, který v roce 1980 jako první v otevřené éře tenisu získal 5 triumfů v řadě. Jeho výkon v roce 2008 dorovnal Roger Federer, který nakonec dosáhl na celkem 8 vítězství v singlu. Jen o jeden titul méně se podařilo získat Petu Samprasovi. Mezi deblisty drží rekord Todd Woodbridge, který se svými parťáky ovládl turnaj celkem devětkrát. Rekordmankou mezi ženami je Martina Navrátilová, která se zde z vítězství v singlu radovala devětkrát a spolu s deblovými soutěžemi získala neuvěřitelných 20 titulů.
Nejmladším vítězem se v 17 letech a 7 měsících stal Boris Becker. Kuriózní počin se povedl Goranu Ivaniševičovi, který v roce 2001 turnaj vyhrál, přestože na něm startoval jen díky tzv. divoké kartě pořadatelů.
Přestože má „bílý sport“ své kořeny v anglickém Birminghamu, titul v domácích rukou zůstává jen výjimečně. Za otevřené éry světového tenisu (tj. od roku 1968) se z wimbledonského titulu ve dvouhře radovali pouze tři Britové – Ann Haydonová-Jonesová (1969), Virginia Wadeová (1977) a Andy Murray (2013 a 2016). Wimbledon je také jediný grandslamový titul, který chybí v bohaté sbírce Ivana Lendla.
7. Trofeje a prize money
Ženy vyhrávají mísu Venus Rosewater
A o co se vlastně hraje? Nejen o věčnou slávu a obdiv, ale také o prestižní pohár a tučnou finanční odměnu. Vítězi mužské dvouhry náleží 47 cm vysoký stříbrný pohár (Gentlemen's Singles Trophy) a vítězce ženské dvouhry zhruba stejně velká stříbrná mísa (mísa Venus Rosewater) s mytologickými motivy. Domů si ale odnesou pouze zmenšenou repliku, protože originály zůstávají vystavené v muzeu All England Clubu.
Vůbec je to však nemusí mrzet, protože k tomu obdrží prize money v hodnotě kolem 55 milionů Kč. Dlouhá léta se debatovalo o genderové rovnoprávnosti na tenisových turnajích a od roku 2007 si ženy konečně odnášejí stejnou odměnu jako muži.
8. Nejdelší zápas v historii
Nejdelší zápas trval přes 11 hodin
Wimbledonští fanoušci byli v roce 2010 svědky nejdelší hry v tenisové historii. Ve dvouhře ji zde předvedli Američan John Isner a Francouz Nicolas Mahut. Zápas (či spíše maraton) trval nekonečných 665 minut, tedy 11 hodin a 5 minut, a musel být rozložen do tří dnů.
Z vítězství se po 5 setech a nevídaném skóre 6:4, 3:6, 6:7, 7:6 a 70:68 nakonec radoval Isner. Skóre bylo natolik výjimečné, že s ním nepočítala ani výsledková tabule, která za stavu 47:47 v pátém setu přestala fungovat.
9. Sladká tečka
K turnaji patří jahody a šampaňské
Absolutně nejtradičnějším symbolem celého Wimbledonu jsou jahody se smetanou (Strawberry & Cream), které se na turnaji podávají už od jeho prvopočátků.
Každoročně se zde zkonzumuje přes 30 tisíc kilogramů jahod a 10 tisíc litrů smetany. Jahody symbolizují léto a v této podobě je Britové zkrátka milují. Mezi hráči zase bezkonkurenčně vedou banány.
K turnaji patří také šampaňské nebo Pimm’s – osvěžující nápoj z ginu, limonády, bylinek a ovoce. O turnajový catering se starají ti nejlepší londýnští kuchaři.
