V samotném srdci Salzburgu, na pravém břehu řeky Salzach, se rozkládá zámek Mirabell, jedno z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších míst města. Tento barokní skvost, obklopený kouzelnými zahradami, láká nejen milovníky historie a architektury, ale i páry z celého světa, které zde nacházejí dokonalé místo pro svou svatbu. Toto výjimečné místo spojující politické dějiny, architekturu, hudbu a lásku je zapsáno od roku 1996 na seznamu UNESCO a je jedním z nejnavštěvovanějších cílů turistů v Salzburgu.
Přijměte pozvání do sálů a zahrady nádherného areálu Mirabell! Nechte se okouzlit krásou architektury – za každým kamenem se skrývá silný příběh o vášnivé lásce, rodinném štěstí i tragédii, kterou přinesla mocenská politika 17. století.
Za příběhem zámku Mirabelle se s námi můžete vypravit v rámci zájezdů do Salzburgu, kde krom rakouské metropole poznáte i Orlí hnízdo nebo kouzelná jezera Königssee a Obersee.
Vzestup a pád knížete-arcibiskupa
Za proměnou města stojí Wolf Dietrich von Raitenau
Za proměnou středověkého Salcburku (dnes v češtině používáme spíše Salzburgu) v pulzující, moderní metropoli stál muž, jehož životní příběh připomíná román plný moci, vášně i tragického pádu – Wolf Dietrich von Raitenau, kníže-arcibiskup, který vládl Salcburku na přelomu 16. a 17. století.
Wolf Dietrich se narodil 26. března 1559 v Hohenemsu, v dnešním Vorarlbersku, do vlivné šlechtické rodiny Raitenau. Jeho matka Helena byla neteří kardinála Karla Boromejského, pozdějšího světce. Díky tomuto spojení se mladému šlechtici otevřely dveře do světa vysoké církevní politiky. Studoval v Římě a Padově, seznámil se s ideály renesance, moderní architekturou i novým pohledem na moc a kulturu. Ambiciózní, vzdělaný a sebevědomý Raitenau byl v roce 1587, ve věku pouhých 28 let, zvolen arcibiskupem a knížetem Salcburku – a tím se mu dostala do rukou jak církevní, tak světská moc.
Funkce salcburského knížete-arcibiskupa byla v habsburské monarchii unikátní. Wolf Dietrich nebyl jen duchovní vůdce, ale i svrchovaný panovník svého území. Jako arcibiskup spravoval jednu z nejvýznamnějších arcidiecézí ve střední Evropě a jako kníže vládl Knížecímu arcibiskupství salcburskému. Měl tedy vlastní dvůr s ministry a úředníky, právo vydávat zákony, vybírat daně, vést armádu – a opíral se o bohatství, které mu poskytovaly solné doly v Halleinu.
Právě sůl, tzv. bílý poklad, byla zdrojem nesmírného bohatství, díky němuž mohl uskutečnit své odvážné stavební a kulturní projekty. Kníže-arcibiskup Wolf Dietrich si vytkl za cíl proměnit Salcburk v „Řím severu“. Inspirován italskou renesancí začal systematicky přetvářet středověké město:
Náměsti Rezidenzplatz a Staré město – nechal rozšířit hlavní náměstí, zboural staré měšťanské domy a otevřel prostor pro monumentální dvorské a církevní budovy.
Nová katedrála – připravil projekt na přestavbu salcburského dómu v duchu římské architektury. Tento sen realizovali až jeho nástupci, ale právě Raitenau položil základy jedné z nejvelkolepějších barokních katedrál severně od Alp.
Opevnění a pevnosti – v době napětí třicetileté války posiloval hradby a přetvořil město v moderní pevnost schopnou odolat útokům.
Zámek Altenau (dnešní Mirabell) – vystavěl roku 1606 pro svou lásku Salome Alt a jejich děti. Romantický palác s okázalými zahradami se stal symbolem jeho soukromého života i mecenášství.
Wolf Dietrich von Raitenau nebyl jen vládcem – byl vizionářem, který v Salcburku nastolil nový urbanistický řád a dal mu tvář, která zůstává patrná dodnes. A jsme schopni mu odpustit prohřešek vůči nutnému celibátu církevních hodnostářů a přijmeme fakt, že si jako církevní i světský vládce dělal, co chtěl?
Kráska, která okouzlila mocného muže
V roce 1606 nechal Wolf Dietrich vystavět palác nazvaný Altenau
Salome Alt se narodila 21. listopadu 1568 v Salcburku a byla nejmladší ze sedmi dětí měšťanského rady Wilhelma Alta. Byla považována za nejkrásnější dívku ve městě – okouzlovala vysokou postavou, dlouhými vlasy, jasně šedýma očima a širokým čelem. Její osud se prolnul s mocí, když se kolem roku 1593 stala milenkou salcburského knížete-arcibiskupa Wolfa Dietricha von Raitenau. Jejich láska byla vášnivá, utajená a jejich vztah trval více než dvacet let.
V roce 1606 nechal Wolf Dietrich vystavět palác nazvaný Altenau, umístěný mimo tehdejší městské hradby, jako útočiště pro Salome a jejich početné potomstvo. Stavba byla údajně dokončená během šesti měsíců podle italských i francouzských vzorů a následně přerostla v jeden z nejpůsobivějších barokních komplexů v Evropě.
Z kronik víme, že šlo nádhernou čtyřkřídlou stavbu s nádvořím, blyštivou věží a bohatě zdobenými zahradami. V interiérech se nacházely fresky, které oslavovaly rodinný život a ženskou krásu. Altenau nebyl jen okázalou rezidencí, ale skutečným rodinným domem – zde vyrůstalo 15 dětí Salome a Wolfa. Roku 1609 dosáhl arcibiskup pro Salome a děti významného privilegia: císař Rudolf II. je povýšil do šlechtického stavu s titulem Alt von Altenau. Tímto krokem se odstranila hanba nemanželského původu.
Šťastné roky skončily dramaticky. Roku 1611 se Wolf Dietrich zapletl do konfliktu s bavorskými jednotkami, které obsadily Salcburk. Byl sesazen, zajat a uvězněn – nejprve v pevnosti Hohenwerfen, poté až do své smrti roku 1617 v Hohensalzburg. Salome byla krátce vězněna, poté však vyhnána i se svými dětmi. Ztratila majetek v hodnotě více než 400.000 zlatých. Uchýlila se do hornorakouského Welsu, kde žila čekajíc na návrat milovaného, který ale nikdy nenastal.
Do konce svého osamělého života – zemřela 27. června 1633 ve věku 64 let – nosila černé šaty. Salome Alt je symbolickým duchem paláce, jehož stěny nesly svědectví lásky i tragédie. Její život – od krásné dívky z měšťanského domu, přes milenku arcibiskupa a matku mnoha dětí, až po opuštěnou ženu v exilu – se stal příběhem o lásce, moci a ceně, kterou za ně člověk musí zaplatit.
Čtení: Zájezdy do Rakouska – srovnání a doporučeníBarokní Mirabell byl symbolem luxusu
Palác se přejmenoval z Altenau na Mirabell
Arcibiskupův nástupce Markus Sittikus von Hohenems se snažil zahladit památku a skandální vztah svého předchůdce a přejmenoval Altenau na Mirabell – „obdivuhodně krásná“. Tím zdůraznil krásu tohoto sídla a jeho zahrad.
Název Mirabell vznikl z italštiny (Itálie byla považována za kolébku renesanční a barokní kultury): mirabile („obdivuhodný“) + bella („krásná“). Názvy paláců a zahrad měly vyjadřovat krásu, harmonii a vznešenost – a zároveň působit na návštěvníka esteticky i psychologicky. Mirabell tedy nebylo jen označení budovy, ale prostor pro zážitek obdivu, symbol luxusu a uměleckého vkusu. Každý, kdo vstoupil do komplexu Mirabell, měl být ohromen architekturou, zahradami, fontánami a sochami – přesně tak, jak to jméno slibovalo.
Další zásadní kapitola přišla v letech 1721–1727, kdy arcibiskup Franz Anton von Harrach pověřil slavného architekta Johanna Lucase von Hildebrandta, aby přestavěl Mirabell do podoby reprezentativní barokní rezidence. Vznikl okouzlující čtyřkřídlý palác s nádvořím a bohatou výzdobou. Právě tehdy vznikla i slavná barokní schodišťová hala, zdobená sochami Georga Raphaela Donnera (1693–1741). Putti a mytologické postavy z mramoru dodnes patří k vrcholům rakouského barokního sochařství.
Požár a ztracené fresky
Dne 30. dubna 1818 postihl Salcburk ničivý městský požár, který zasáhl i Mirabell. Shořely střechy, věž i mnohé umělecké prvky. Mramorový sál přišel o velké stropní fresky malíře Johanna Michaela Rottmayra (1656–1730).
Rekonstrukce probíhala pod dohledem císaře Františka I., avšak z finančních důvodů nebylo obnoveno vše – zanikla například bohatě zdobená střešní atika se sochami. Přesto se podařilo zachovat západní a zahradní fasády.
Mirabell v moderních dějinách
Za bavorského panství (1810–1816) sloužil palác jako rezidence bavorského korunního prince. Roku 1815 se zde narodil Otto I., pozdější král Řecka. Nádherná zámecká kaple, zasvěcená sv. Janu Nepomuckému, byla po požáru opravena, znovu vysvěcena v roce 1837 a dnes slouží jako kostel katolické církve. Její klidné prostředí a historická výzdoba z ní činí příjemné místo pro chvíle rozjímání. V letech 1851–1863 žil v zámku salcburský arcibiskup Maximilian Joseph von Tarnóczy.
V roce 1866 přešel palác Mirabell za 50.000 zlatých do majetku města Salcburk. Roku 1947 zde byly zřízeny úřady městské správy a sídlí zde dodnes. Obnovený Mramorový sál je opět místo hudby a lásky, jeho atmosféra a akustika uchvacuje nespočet návštěvníků.
Konají se zde komorní koncerty, které patří k vrcholům kulturního života Salczburku, a zároveň je to jedno z nejvyhledávanějších míst pro svatební obřady. Každoročně si zde řeknou své „ano“ stovky párů z celého světa – málokteré místo spojuje tak elegantně historii, umění, romantiku a nádheru.
Mirabellské zahrady – poezie 17. stol.
Zahrady vznikly původně už kolem roku 1606
Překrásné zahrady vznikly původně už kolem roku 1606, ale svou barokní podobu získaly až roku 1687 díky architektu Johannu Bernhardu Fischerovi z Erlachu a později Antonu Danreiterovi. Od roku 1854 jsou otevřené veřejnosti a staly se ikonickým místem, které uchvacuje všechny návštěvníky a inspiruje i filmový svět. Tento slavný park, obklopující zámek Mirabell, je nejen „zelenou oázou“ uprostřed města, ale také jedním z nejvýznamnějších barokních zahradních památníků Rakouska.
Mirabellgarten (psáno německy) spojuje architektonickou preciznost a bohatství přírody. Návštěvníci tu mohou obdivovat: více než 100 000 rozkvetlých květin, jejichž barevná symfonie se mění s každým ročním obdobím, romantický Růžový sad s desítkami odrůd růží, historické sochy, fontány a vázové dekorace, které připomínají mytologické příběhy, proslulou Pegasovu bronzovou sochu na nádvoří před zámkem, tajemné ornamentální záhony, labyrinty, sochy bohů i legračních trpaslíků, elegantní Oranžerii s palmovým skleníkem, kde se středomořská exotika setkává s rakouskou tradicí.
Zahrada je navržena tak, aby nabídla neustále se měnící perspektivy a výhledy – na honosné průčelí zámku, okolní hory i slavnou salcburskou pevnost Hohensalzburg. Není nikdy stejná.
Co roční období, to jiná atmosféra
Zahradníci se starají o každý detail
Jaro začíná tisíci macešek, zvonky a krokusy, které se záhy promění v moře tulipánů, narcisů a hyacintů. První růže se probouzejí k životu a zahrada se mění v pohádkovou paletu barev.
Léto patří plným záhonům s begoniemi, pelargoniemi či aksamitníky. Zahradníci se pečlivě starají o každý detail – od růžových keřů až po perfektní střih živých plotů. Návštěvníci tu nacházejí stín v lipové aleji i osvěžení u fontán.
Podzim přináší nové výsadby: tisíce cibulovin, desítky tisíc macešek a přípravu zahrady na další rok. Zelené ornamenty se jemně zbarvují do teplých tónů, a park získává nostalgický ráz.
Zima přikrývá zahradu Mirabell klidem. Část zahrady se uzavírá, stromy jsou chráněny proti mrazu, ale tichá atmosféra barokní symetrie má své zvláštní kouzlo.
Mirabellská zahrada byla jedním z prvních veřejně přístupných barokních parků v Evropě a svou otevřenost si uchovala dodnes. Ať už se sem vydáte na krátkou procházku, posedět na lavičce mezi květy, obdivovat sochařská díla nebo se jen kochat pohledem na město, vždy pocítíte, proč je Mirabellgarten symbolem salcburské elegance a životní radosti.
