Víte, že...
ačkoliv Osmani rozšířili kávu do světa, sami si ji nedopřávali? Jistou dobu bylo na osmanském dvoře zakázáno vedle pití alkoholu, kouření hašiše a vodních dýmek i pití kávy.
Slovo KÁVA není jen slovo, je to pocit. Jsou to uspokojené chuťové pohárky. Lahodný mok, který si od dob svého objevení hledal cestu napříč celým světem. A svět dobyl. Tradice a kultura spojená s pitím kávy v Turecku si zasloužila zapsání na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO a skoro překvapivě se tak stalo až v roce 2013. V článku se ale podíváme ještě daleko dál do historie toho slavného nápoje.
Odkud kávovník a jeho produkt pochází?
První kavárny vznikaly v Egyptě
Rostlina pochází nejspíše z Etiopie, odkud se dostala díky válečníkům na Arabský kontinent, a to někdy ve 14. stol. Pak už byl jeho rozvoj pěstování a popularity kávovníku poměrně rychlý. I název pro kávu pochází pravděpodobně z etiopského regionu Kaffa.
Arabské označení qahwah se v osmanské říši poturečtilo na kahve. Spolu s Osmany pak dorazila káva do Evropy, kde se její tradice silně zakořenila zejména na Balkáně, ovládaném Turky téměř dvě století. Většina jazyků světa si ponechala slovo káva jen s drobnými úpravami.
První kavárny v tehdejším slova smyslu vznikly v Egyptě už v 16. století. Brzy se staly běžnými i v Istanbulu nebo Káhiře. V Paříži vznikly první až o sto padesát let později. Zvláštností bylo, že byly určeny pouze pro mužskou populaci (to však zdaleka ne jen zde) a ne pro smetánku.
I do naší domoviny kávu zřejmě přinesli turečtí přistěhovalci a ve velkých městech jako Praha a Brno otevřeli první kavárny u nás.
Nejlépe si ale samozřejmě kávu vychutnáte tam, kde je doma, tedy v Turecku. A kdy se tam vydat? Kdykoliv v roce, ale s námi, průvodci. My totiž nejlépe víme, kam na tu pravou tureckou kávu jít a nechytit se do pastí na turisty. Vyberte si některý z našich zájezdů do Turecka a ochutnejte!
Čaj vítězí nad černým pokladem
Návštěvník Turecka si nemůže nepovšimnout, že dnes zemi s přehledem dominuje čaj. Má to svůj velmi prostý důvod. Káva, která byla kdysi tak velmi rozšířená a pila se mnohokrát denně, se začala stávat nedostupnou a drahou po ztrátě území, kde se pěstovala.
Nastal čas najít si náhradu. Nemohlo být nic lepšího, než využít vlastních zdrojů a začít se soustředit na černý čaj. To se dařilo na severu Turecka a brzy se díky své ceně, dostupnosti a v neposlední řadě chuti stal dnes už nedílnou součástí turecké kultury.
Čtení: Zájezdy do Turecka – srovnání a doporučeníJak na pravou tureckou kávu?
Věděli jste, že do turecké kávy se nikdy nedává mléko?
Ale zpátky ke kávě. Většině z vás se při slovch turecká káva vybaví ta, kterou si jednoduše doma připravíme zalitím kávy a říkáme tomu „turek“. Tak na to v Turecku zapomeňte! Věřte mi, že by se takové „barbarské“ přípravě velmi divili. Příprava té jejich vyžaduje o něco delší čas a zručnost.
Jak správně připravit tu pravou tureckou kávu? Používají se rozmanité kávové boby, ale arabica je považována za tu nejlepší. Jejich oblíbenou a rozšířenou značkou je Mehmed Effendi, která vznikla už v roce 1871 a byla prvním oficiálním prodejcem a producentem kávy v osmanské říši. Zrna od této firmy pochází z Brazílie a Střední Ameriky.
Kávové zrno je rozemleto na prášek. Už toto dává kávě lahodnou, jemnou chuť, která nevyžaduje přidání mléka, jež se mimochodem do turecké kávy nikdy nedává. Dalším krokem před samotnou přípravou je vědět, jak má káva chutnat co do sladkosti.
Nutno podotknout, že na stole nikdy nebudete mít cukr. Pokud ovšem nebudete pít čaj, tam je situace jiná. Káva se s cukrem totiž vaří a nikdy se nepřidává až následně. Pokud budou vaše chuťové pohárky toužit po sladkém moku, tak stačí upřesnit, že vaše káva má být [šekerli], tedy s cukrem.
To většinou znamená, že budou do džezvy společně s rozemletým kávovým zrnem a vodou vloženy i dvě kostky cukru. Káva, která bude označena jako [orta šekerli], bude ve své vodě rozpouštět pouze jednu kostku. A pro labužníky je tu pak káva, která bude pouze [sáde], tedy nesladká.
Vše zmíněné, tedy zrno, voda a dle přání cukr, se dá do nádoby zvané džezva (dnešní moderní doba přinesla i elektrické kávovary, které celý proces udělají za vás). Takto se na ohni přivede k varu a obsah začne pěnit. Z ohně se stáhne, promíchá a znovu dá na oheň. Správně se tento proces opakuje 2x až 3x. Následně se ihned nalévá do šálku. V šálku tak zůstává i kávová sedlina.
Servis v malých malovaných šálcích
Ke kávě se často servíruje lokum
Turecká káva se servíruje v malých šálcích s obsahem maximálně 70 ml a s jedním ouškem. Šálky s podšálky mají často malbu typických anatolských vzorů s bílou a modrou barvou. Nemusí však zůstat jen u typického šálku, ale i on může dostat okrasný kabátek v podobě různých zdobených kovových „pouzder“ s víčkem nebo bez víčka a padnoucích podšálků.
Čtení na podobné téma5 nejlepších sladkostí Turecka: Co musíte v zemi hvězdy a půlměsíce ochutnat? Přečíst
Káva se často servírovala s kouskem sladkosti zvané lokum (čirá sladká hmota, někdy obalovaná v cukru s různými příchutěmi). Lokum bylo vynalezeno na osmanském dvoře pro samotného sultána. Dále se podává s malou skleničkou čisté vody. Ta zde slouží k napití, a tím propláchnutí úst před pitím samotného kávového moku.
Rozmanitost přípravy i způsobu vaření vás uchvátí
Káva v Turecku není zdaleka jen jedna. Příprava není jedna, způsob vaření není jeden. A nutno podotknout, že ani sami Turci neznají všechny její rozmanitosti v jednotlivých oblastech.
Například mívá často „pěnu“, která dotváří závěrečný vzhled a zpomaluje proces chladnutí. Naopak na jihovýchodě Turecka tato pěna představuje nedbale připravenou kávu. Kávy připravené v některých oblastech východního Turecka jsou servírované ve skleničkách.
Některé namísto džezvy mohou být připravovány v tvz. gümgüm, což je užší vyšší nádoba s víčkem, uchem a z materiálu jako džezva, to je použito pro přípravu kávy zvané Mırra. Tato káva je nahořklá a dříve lidé hledali její sladší variantu. Tak přišla na svět káva Hilve, do které se přidává směs rozemletých vlašských ořechů, mléka a medu.
Vyberte si tu svou jedinou...
S pistáciemi, kardamomem i mandlemi
Káva Menengic z východního Turecka
Podobným příkladem je káva Menengic z východního Turecka, která je směsicí kávy a pistácie neboli řečíka terebintového. Mnoho lokálních tradičních káv je těžko dostupných a pro mnohé neznámé. To však neplatí pro Menengic. Najít místo, kde ji ochutnat, sice stále vyžaduje větší námahu, ale když ji najdete, tak si ji rozhodně nenechte ujít.
Adiyaman káva je káva z města Adiyaman ve východním Turecku – kromě kávy se do ní přidá pistáciová směs (menengic), karob, kardamom, smetana a salep (salep je sám velmi chutným rozšířeným nápojem). Do plného zhotovení pak už chybí mléko nebo voda. Příprava je stejná jako u turecké kávy.
Pro ty, kteří se vyznají, je tu další druh, a to káva Dibek. Vznikla právě tím, jakým způsobem se zrna kávy melou. Nejprve se roztloukají na kameni a pak se v kamenném hmoždíři buď dřevěným, nebo železným kladivem třou tak dlouho, dokud nejsou zrna velká, jak je žádoucí. Zůstává však vždy hrubou. To, jakým způsobem je umletá, ji dělá lehčí a mění chuť. Tato káva patří mezi ty víc známé. Pokud se uvaří v šálku, tak už se jedná o výjimku z oblasti Gaziantepu.
Mandlové kávy jsou lokálně rozšířenější, než by asi sami Turci tušili. Jedná se spíše o specialitu menších lokalit, ale jejich chuť je nezapomenutelná. Mandle se praží na pánvi, drtí v hmoždíři. Příprava je stejná jako u klasické turecké kávy s tím rozdílem, že se na místo cukru k oslazení používá med. Chuť se dá obohatit drceným karobem či kardamomem. Můžeme se s nimi setkat v oblasti města Mugla nebo Alanya.
S pěnou i příběhem o lásce a strastech
V městě Manisa připravují výbornou Cilveli kávu, která je tou tureckou, ovšem s pěnou. Do pěny se zamíchá směs koření a mletých mandlí, které vytvářejí bohatou čepičku na kávě. Lžičkou ujídáte její bohatý vrch, který se krásně drží na povrchu, a následně pijete i samotnou kávu. Sami si jistě dokážete představit tu harmonii v ústech při její konzumaci.
Kdyby vám tato exploze v ústech nestačila, je dobré si vybavit i dávné lokální tradice. Nejenže v minulosti byla káva určena princům, později patřila všem dívkám, které našly zalíbení v chlapci. Stačilo, když kávu připravila, vydala se k rodině chlapce a předpověděla jim budoucnost s tím, že ona byla tou vyvolenou pro jejich syna.
Dnes si kávu z cizrny – Cilveli, můžete stále vychutnat snad už jen v západním Turecku u města Canakkale. V minulosti byla mnohdy vhodnou náhradou v době nouze. Když například nastala již zmiňovaná situace zákazu pití kávy, rostla poptávka kávy z cizrny. Stejně tomu bylo i za druhé světové války, kdy byl omezen dovoz kávového zrna. Pít se doporučuje s hrozinkami a připravuje se z vařené, osušené, opražené, namleté cizrny.
Zřejmě za doby první světové války, kdy všeho bylo nedostatek, obzvláště dovozového zboží, došlo k vynálezu kávy z černého kmínu. Ten se praží a mele. Někdy se přidávají i pražená cizrnová zrna, kardamom, muškátový oříšek nebo skořice. Běžně se vše míchá s tureckou kávou a vaření je také stejné. Její pěnová čepička bývá zdobena černým kmínem a sezamovými semínky.
S mlékem, z mastichu i s levandulí
Pryskyřice z keře řečíku lentišku
Když Osmané vlastnili dnes již řecký ostrov Chios, uplatňovali velmi tvrdý trest pro všechny, kteří se rozhodli ukrást mastichu nebo také mastix, pryskyřici z keře řečíku lentišku. Cena mastixu byla tehdy vyvažována zlatem. A právě káva z mastichu se dnes vaří v západním Turecku. Prášek z mastichu se povaří s vodou, procedí a připraví se turecká káva z již vychladlého odvaru.
Ve středním Turecku se i dnes stále podává káva Tatar. Už název sám napovídá, že by snad mohla být s mlékem. Tím mlékem je smetana nebo chcete-li sraženého mléko.
Usazené v horách pohoří Taurus na jihu Turecka leží město Istarta. Daří se tu jablkům, růžím i třešním. A taky v menší míře levanduli. Vyluhovaná voda z ní se pak přidává do turecké kávy během její přípravy. Tudíž tedy v Ispartě se zkuste poptat po Levandulové kávě.
Písečná Kumda Kahve
Ani oheň (nebo elektřina) nemusí být vždy to, na čem se káva vaří. Kávu v některých lokalitách v Turecku můžete vidět vařit na rozžhaveném písku. Tato káva se nazývá Kumda Kahve.
Kávy Süvari, Affan, Adana Gar či Tarsusi Kahve se tradičně servírují ve skleničkách. Tento zvyk sahá do dob, kdy bylo pití kávy v osmanské říši zakazováno. Lidé se kávy ale nevzdali – místo šálků ji začali nalévat do skleniček, aby nebylo tak nápadné, co pijí.
Káva Süvari z provincie Hatay má svůj vlastní důvod, proč se pije ze skleničky: šálek by byl příliš malý. Připravuje se z čerstvě mleté arabiky, tmavě pražené, bez cukru a bez pěny – jde o výrazný, silný nápoj.
Adana Gar, známá také jako Tarsusi Kahve, má zase rodinný charakter. Podává se jako tmavá, intenzivní káva, často pražená i vícekrát, takže získává velmi výraznou, hutnou chuť.
Tradiční čtení z kávové sedliny
Zkuste si čtení z kávové sedliny
Co následuje po vypití kávy v tradiční kultuře žen? Čtení z kávové sedliny, která má tak starou tradici jako pití kávy samo. Byť se zdálo, že tato tradice značně ustupuje, tak s novou generací, která se nejspíš uchyluje k nadějím, si čtení z kávové sedliny zase našlo svoje místo a ve velkém se tato zábavná událost znovu probudila.
Po vypití turecké kávy následuje přikrytí šálku podšálkem a následné otočení. Pak je dobré pár minut počkat, aby si sedlina „našla svůj tvar“. Čtení je pak buď na amatérské úrovni pro zábavu ve stylu „řekni, co vidíš, co ti tvarem připomíná a spoj si to s tvým přáním, strachy, nebo touhami“, ale jsou tady i ženy, které se této tradici věnují profesionálně.
Milovníci, labužníci nebo ti, kdo rádi ochutnávají něco nového, si zde přijdou na své. A jak vidíte, je z čeho vybírat. Existuje však řada dalších lokálních druhů káv a také několik velmi populárních nápojů, které nemají s kávou nic společného. Vše se nám ale do článku nevejde. Navíc v průběhu ročních období se nabídka lahodných moků mění. Jediná jistota, která vždy zůstává, je káva a čaj. Tak ať vám chutná!
